Vybojovat první ligu a pak ukončit kariéru, plánuje světoběžník Sedlák

Foto: Jiří Miklas, hokejprerov.cz

Za sebou má řadu reprezentačních startů, účast na světovém šampionátu 2002 ve Švédsku či angažmá ve Finsku, Švýcarsku, Bělorusku, Rakousku, Dánsku a Itálii. Teď však šestým rokem hájí barvy mateřského Přerova, s nímž bojuje o postup do druhé nejvyšší soutěže. Ano, řeč je o jednačtyřicetiletém tahounovi Zdeňku Sedlákovi, který je pevně rozhodnut po letošní sezoně pověsit brusle na hřebík. "Trénuji děti ve Zlíně, už bych to nestíhal," hlásí zkušený hokejista.

Hokejisté Přerova dominovali už v základní části východní skupiny druhé ligy a po zvládnutém play off, v němž v rozhodujícím finálovém utkání proti Vsetínu zvítězili 4:3, slavili postup do kvalifikace o první ligu. "Pocity to jsou výborné, ještě když to vidí tolik fanoušků. Navíc jsem konečně dokázal porazit Vsetín ve finále, nastoupil jsem proti němu už mockrát, ale až teď se to povedlo," culí se Sedlák.

Ani vyrovnání Valachů v závěrečné třetině s ním nijak neotřáslo. "Pořád jsem věřil, že vyhrajeme. Přece není možné, abych se Vsetínem prohrál další finále, to už by byla velká smůla," hlásí jednačtyřicetiletý hokejista. Bitvu nakonec rozhodl šťastný gól o brusli Jiřího Goiše. "O kopnutí ale nešlo, stál před brankou a puk ho trefil do brusle. Podle pravidel taková branka platí, i na MS jsem to viděl," říká.

První liga by Přerovu slušela. Kvůli lidem, zázemí i mladým klukům

Zdeněk Sedlák se ale trošku děsil prodloužení, neměl totiž přesné informace, jak dlouho by se hrálo. Zatímco v extralize se hraje do rozhodnutí, ve druhé lize by po klasickém prodloužení následovaly samostatné nájezdy. "Skutečně mě to napadlo. Přemýšlel jsem, jak dlouho se hraje a trošku měl strach, abychom nehráli do rána," přiznává zkušený útočník Přerova. Ten ale na oslavy moc času neměl.

"Už ve čtvrtek hrajeme první utkání proti Táboru. Jeho hráče už moc neznám, ale byl jsem tam na vojně, takže je to pro mě trošku speciální utkání," přiznává Sedlák, který touží se Zubry postoupit do druhé nejvyšší soutěže. "Chceme jít ještě výše a první liga by Přerovu slušela. Už kvůli lidem, stadionu, zázemí a mladým klukům," přemýšlí. Pokud by se to povedlo, další ročník by už byl bez Sedláka.

Člověk je vždycky spokojený, když je dobrá parta a sranda v kabině

"Už bych skončil. Chci postoupit a ukončit kariéru. Nechám to mladším, trénuju ve Zlíně pátou či sedmou třídu a nestíhal bych to. Je to náročné," prozrazuje Zdeněk Sedlák, který už se ani zdravotně necítí úplně fit. "Ráno přemýšlím, jestli vstanout. Někdy bolí tělo více, někdy méně. Není to už takové jako ve dvaceti letech, kdy se člověk jenom otřepe a hned vstane," usmívá se bývalý reprezentant.

A také světoběžník, který působil ve Finsku, Švýcarsku, Dánsku, Rakousku, Itálii i Bělorusku. "Všechna angažmá byla pěkná. Potkal jsem výborné lidi, kouče i hráče. Člověk je spokojený, když je dobrá parta a sranda v kabině. Nesmí tam být žádný negativní vliv, to pak z vás vychovává lidi i hráče," popisuje přerovský odchovanec. "Ke klubu mám velký vztah a moc bych mu první ligu přál," uzavírá.

Share on Facebook Share on Twitter

• 2. liga
• HC ZUBR Přerov