Táta Krejčího: Konec Davida? Už to nešlo. Nejšťastnější jsem byl, když…
Celé Česko věřilo, že ho uvidí na domácím mistrovství světa v Praze. Všichni se také těšili na jeho další návrat do extraligy. Ale David Krejčí nakonec musel velké přání odpískat. Kvůli kyčlím ukončil kariéru. „Když to přišlo, tak nám vyhrkly slzičky,“ přiznává v rozhovoru pro Hokej.cz otec Davida Krejčího, který mluvil o jeho zranění či největším zážitku.
Zpráva o konci rodáka ze Šternberku přišla na svět v pátek… „My jsme to věděli dopředu. Čekali jsme jen, kdy se to pošle po dohodě s agenty ven – aby už všichni nemuseli přemýšlet, jak to bude,“ líčí Zdeněk Krejčí starší.
„První indicie už byly asi měsíc zpátky, ale pořád i David věřil. Snižovali jsme to z 80 procent až na pět… Pak už to fakt nešlo,“ říká o konci svého syna, který platil za nesmírně inteligentního centra.
1032 utkání v základní části nejlepší ligy světa, dalších 160 v play off, historicky třetí nejproduktivnější Čech v NHL, vítěz Stanley Cupu, Zlaté hokejky, skvělá sezona v Olomouci či dva bronzy z mistrovství světa.
Bavil NHL, extraligu nebo na reprezentační scéně. Teď už ho na ledě bohužel neuvidíme.
Kolik slz padlo?
Jo, nějaké byly… Pohybovali jsme se zhruba 35 let kolem Davida a staršího syna Zdeňka. Zkrátka kolem hokeje. Teď to skončilo. Životní etapa se uzavřela a teď si najdeme něco jiného. Třeba budeme hrát závodně mariáš (usmívá se).
„Nějaké slzy padly... Životní etapa se uzavřela a teď si najdeme něco jiného. Třeba budeme hrát závodně mariáš (usmívá se)."
Nakonec rozhodla zdravotní stránka, váš syn David se nemohl stoprocentně připravovat.
On pořád věřil, že to zvládne. Doktor mu na konci sezony řekl, že jestli chce ještě hrát hokej, tak musí okamžitě po sezoně na operaci kyčlí. David řekl, že do toho v žádném případě nepůjde. Viděl to tak, že když vynechá polovinu sezony, že tělo nastartuje a že to zvládne do mistrovství světa. David stále věřil. Pak ale zjistil, že na normální žití to sice je – může v pohodě chodit nebo běhat, ale nemůže zvedat nic s činkami a nemůže se odrazit na ledě…
Což je velký problém…
Prý byl půl hodiny na ledě, ale pak dva dny nechodil. Zkoušel to, ještě před sezonou NHL třeba s Torey Krugem nebo dalšími byl na ledě, ale marný. Pak čekal, ale i tak to nepomohlo…
„Na normální žití to sice je – může v pohodě chodit nebo běhat, ale nemůže zvedat nic s činkami a nemůže se odrazit na ledě… Prý byl půl hodiny na ledě, ale pak dva dny nechodil."
Operaci kyčlí už v minulosti absolvoval. Kdyby na ni letos šel, byl by mimo několik měsíců, že?
Ano, přesně tak. I proto mu doktor říkal, aby na operaci šel co nejdříve po vypadnutí v play off. David to odmítl, už to jednou absolvoval, a to jsou prý taková muka, že ne... Až to bude nezbytně nutné, tak jo, ale na normální život to zatím tak nechá.
Nemrzí Davida zpětně, že do operace nakonec nešel?
Ono by stejně nebylo zaručené, že by vše bylo v pořádku. Rozumíte… To je hop nebo trop. Kdyby měl o pět let méně, tak by do toho asi musel jít. Ale takhle na sklonku kariéry… Zkusil to bez toho. Říkal, že přenechá místo klukům a nebude zabírat flek někomu mladému a šikovnému. Nerad by hrál jen na několik procent.
„Tomuto človíčkovi bych chtěl vzkázat, že to není vůbec žádná pravda. Manželka by naopak byla ráda, kdyby David hrál dál."
Mistrovství světa v Praze pro něj bylo velkým lákadlem, že?
Ano… Kdyby nebylo domácí MS, tak by to odpískal hned, ale takhle věřil, že to furt půjde. Já jsem četl nějaké komentáře, co lidi píšou k článkům… A nějaký borec tam psal „zaručenou zprávu“, že David má hokej zakázaný od manželky. Tomuto človíčkovi bych chtěl vzkázat, že to není vůbec žádná pravda. Manželka by naopak byla ráda, kdyby David hrál dál.
Foto: archiv Zdeňka Krejčího
Dále se spekulovalo o týmech, které by v extralize mohl posílit. Padaly Pardubice, Třinec, případně Olomouc.
V Pardubicích mám rodinu a měl jsem zprávy od nich, že to tam už je určitě podepsaný. V Třinci máme hromadu kamarádů a ti by byli rádi, kdyby tam David šel. Říkali mi, ať to nějak zařídím (usmívá se), Řešilo se to v legraci. I v Olomouci by byli rádi, kdyby šel k nim. Já o jeho konci věděl, ale musel jsem to samozřejmě tajit, až to David sám vypustí.
Jaká byla vaše reakce Davidovi, když vám to řekl?
My jsme mu říkali, jako vždycky, že budeme vždy stát za ním. Netlačili jsme na něj. Byli bychom samozřejmě rádi, kdybychom se na něj podívali na domácím MS, ale nešili jsme vůbec do něj. My sami víme, že když chce hrát, tak musí být na 100 procent připravený. I kdyby byl na 80 procent, tak na led nejde.
„Všichni jsou nadšení, že ho viděli hrát naživo nebo v televizi. A kolik jsme měli krásných chvil, kdy jsme se v partě na něj dívali s nějakou slivovicí. Prožívali jsme nádherné věci."
David nakonec v kariéře vyhrál Stanley Cup, odehrál přes 1000 utkání v NHL a z mistrovství světa si dovezl dva bronzy. Musíte být pyšný otec, že ano?
Na začátku jsme fakt byli rádi, že nebudou kluci chodit kouřit někam do parku. NHL byla menší nadstavba. A byla úspěšná. Jsme velmi rádi, co ten klučina dokázal. Nejen my – celá naše rodina, přátelé nebo známí. Všichni jsou nadšení, že ho viděli hrát naživo nebo v televizi. A kolik jsme měli krásných chvil, kdy jsme se v partě na něj dívali s nějakou slivovicí. Prožívali jsme nádherné věci.
A jaké nejsilnější okamžiky jste díky němu prožil?
Bylo jich nepočet. Už od žáků vyhrávali tituly, například David rozhodl prodloužení v Sokolově. Odtud to šlo po mistrovství světa do 18 let v Minsku, kde patřil k nejlepším hráčům. Potom jakýkoliv vyhraný zápas v NHL nebo Stanley Cup… Úplně největší zážitek pro mě byl, když přijeli s Pastou do Dánska (MS v roce 2018, pozn. red.), místo spánku šli na led a porazili jsme Rusko 4:3, David měl bilanci navíc 1+3… To jsem byl nejšťastnější otec na celém světě.
„Úplně největší zážitek pro mě byl, když přijeli s Pastou do Dánska, místo spánku šli na led a porazili jsme Rusko 4:3... To jsem byl nejšťastnější otec na celém světě."
To věřím, ten zápas si pamatuje snad každý. Zmínit musíme ještě jeho roční štaci v Olomouci, kdy si splnil sen a hrál před rodinou…
Abych řekl pravdu, tak jsme s tím během let v NHL ani nepočítali, že by se fakt vrátil do Česka. Pak s tím přišel asi tři sezony zpět. Váhal, zda zůstane jeden rok v Americe a pak dá poslední sezonu v Olomouci… Nebo zda naopak – prvně Olomouc a pak návrat do Bostonu. Hlodalo to v něm delší dobu. Nakonec si to chtěl splnit raději hned. Nám tehdy spadla brada, když nám to řekl. Klobouk dolů.
Česko tehdy ohromil a bavil diváky po celé republice.
Byli jsme z toho nadšení, že jsme ho viděli na českých kluzištích. Spokojená byla celá rodina po celé republice. David se s nimi po zápasech setkával.
Foto: Josef Prášek
Po roce v extralize se vrátil do Bostonu. I s play off zaznamenal skvělých 60 bodů a ukázal, že je stále top centr. Překvapilo vás, jak mu návrat vyšel?
My jsme to nějak čekali. Neříkám to neskromně, ovšem on, když je připraven na 100 procent, tak do toho jde. Kdyby to tak nebylo, tak by se do NHL nevracel. Měl místo druhého centra, hrál navíc přesilovky, takže jsme očekávali, že to bude dobrá sezona. Škoda, že byla poslední…
Jak byste jedním slovem popsal jeho kariéru?
(zapřemýšlel se) Úžasná…
K úžasné kariéře mu pomohla i jeho povaha. Když se oznámil jeho konec, tak znělo od hráčů, že byl lidsky naprosto perfektní a nikdy si na nic nehrál.
My pochvaly hodně cítíme, čteme. Byl to Lukáš Klimek z Olomouce, dobře se vyjadřoval i Petr Vrána, ten byl tehdy jako náš třetí syn. Četli jsme i reakce Smoleňáka, dřív Kuba Voráček o Davidovi mluvil. Kdo ho poznal, tak na něj má dobrý recenze. Vnímáme to a všechny články teď čteme. Jsme za to moc rádi.
„Nevím, zda ho bude bavit trénování nebo mít třeba nějakou svou agenturu. Skaut nebo poradce v NHL..."
Je pro vás důležité, jaký povahově je?
Určitě ano. S manželkou jsme klidnější povahy, pacifisté. Takže David nám svým chováním dělá samozřejmě radost. To samé náš první syn, oni jsou v tomhle stejní.
Co bude podle vás dělat po konci hráčské kariéry? Samozřejmě až si pořádně odpočine.
Na tohle se mě ptá hodně lidí. Já to nevím, možná to neví ani David. On ještě nedávno nechtěl nic řešit – myšlenky byly jen na to, zda skončí s hokejem, nebo ne. Teď si asi nechá nějakou pauzu a pak uvidí.
Dokážete si ho představit do budoucna například jako trenéra? Třeba Tomáš Plekanec po konci kariéry skočil do role asistenta trenéra české reprezentace.
Nevím, zda ho bude bavit trénování nebo mít třeba nějakou svou agenturu. Skaut nebo poradce v NHL... Vím, že když končil Mark Recchi, tak Davidovi říkal: Až budeš jednou končit, zavolej mi a já ti seženu práci. Ty u mě práci vždy najdeš. Ale doteď se to vůbec neřešilo, uvidíme, co pak bude. Něco dělat samozřejmě bude, ale mluvit za něj teď nemůžu.
Foto: hc-olomouc.cz a archiv Z. Krejčího
Pokud nějaká další kapitola přijde, bude ale nejspíš v USA. V Charlestonu je doma, že?
Ano. Už tam bydlí snad sedm nebo osm let, je to jejich hlavní sídlo. V Bostonu sice taky měli nějaké bydlení, ale to vše prodali. V Charlestonu navíc děti chodí do školy a nechce, aby byly každých čtrnáct dní někde jinde. Chtějí, aby děti chodily do školy v jednom městě a tak dále. Tak to bylo plánované od začátku. Kdyby tedy přišla nabídka třeba z české reprezentace, tak nevím, jak by to dělal z Charlestonu. No uvidíme.
Kdy se s Davidem osobně uvidíte?
Letíme teď v týdnu k nim a budeme tam přes měsíc. Už mám cestovní horečku z toho, balíme a tak dále (usmívá se). Kupujeme kokina pro děti a nějaké dárečky z Česka jako Jojo s krtečkem a takové věci. Tam pak na Vánoce koupíme pro děti větší dárky. Hlavně to bude v teple. Teď tam mají okolo 20 stupňů nad nulou. Vy se budete klouzat po sněhu a my si budeme dávat zmrzlinu (směje se).
Foto: archiv Zdeňka Krejčího
Foto: archiv Zdeňka Krejčího
Share on Facebook
