Švédsko se mi líbí, liga je kvalitní, hlásí Peslarová. Bude z ní kuchařka?

Foto: Helene Åström

Je jí teprve devatenáct let. Přesto už zakončuje druhou sezonu coby brankářská jednička české reprezentace, na dvou seniorských šampionátech byla vyhlášena nejlepší gólmankou a působí už na své druhé zahraniční štaci. Porubská odchovankyně Klára Peslarová teď chytá ve Stockholmu, chystá se na mistrovství světa elitní skupiny v Kanadě, ale zároveň finišuje dálkové studium na střední škole. Jak to všechno zvládá?

Máte za sebou šest měsíců ve Švédsku. Jak s odstupem času hodnotíte rozhodnutí jít právě tam?
Hodnotím to kladně, protože švédská liga je lepší než ruská. Teď na mě sází, mám odehraných o dost víc zápasů, než bych měla v Rusku. A jsou to kvalitní zápasy. Na začátku sezony nebylo určené, kdo je jednička, dvojka nebo trojka, trenér to různě míchal. Chytala jsem třeba tři zápasy, pak jsem si tři oddechla. Teď chytám skoro všechny.

Vašemu týmu se ale v lize moc nedaří...
Náš tým byl už od prvních zápasů poslední, teď nám začala baráž. Ale nejde o to, že bychom byly nejhorší, ale že jsme zápasy prohrávaly v posledních minutách. Někdy i v posledních vteřinách. Dá se říct, že týmy v lize jsou vyrovnané.

Na druhou stranu, ve slabším klubu máte hodně práce. Pro gólmana ideální, ne?
Jak který zápas. Ale mám na zápas přes třicet střel, takže si zachytám. Hlavně už to jsou mířené střely, pro můj růst je to vynikající.

Z jakých hráček je váš tým složený?
Máme hodně cizinek. Nejšikovnější je jedna Kanaďanka, pak máme dvě Maďarky a tři Holanďanky, které hrají v nároďáku. Teď jsme tam samozřejmě my tři Češky. Potom dvě holky byly v širší nominaci Švédska pro letošní šampionát do osmnácti let. Gólmanky kromě mě jsou Švédka a Norka, ta chytala předloni na juniorském mistrovství a teď chytá v áčku.

Češky jste v týmu tři, do Vánoc jste byly s Petrou Herzigovou jen dvě. Jak se zrodil příchod Lucie Manhartové, která hrála stejně jako vy předtím v Krasnojarsku? Přemlouvaly jste jí, ať jde k vám?
Než se v lednu uzavíraly transfery, naše manažerka nás poprosila, jestli nevíme o nějakém šikovnějším útočníkovi, který by mohl dávat góly. Věděly jsme, že Lucka v Rusku nehraje. Tak jsme se jí zeptaly, jestli by to nepřijala. Protože kdyby přišla hned v lednu, ještě by jí do konce sezony zbývalo nějakých devatenáct zápasů, takže by si zahrála. A rozhodla se jít.

Petra s Luckou dostávají také hodně prostoru?
Ano, zahrají si hodně. Dostávají svůj čas i v přesilovkách a oslabeních. Většinou hrajeme zápasy na čtyři lajny, trenér to nechce stahovat.

Zmínila jste, že švédská liga je podle vás kvalitnější než ruská. Čím to je? Chodí k vám zkrátka lepší hráčky než do Ruska?
Švédsko se snaží přizpůsobovat Americe a Kanadě a v lize je hodně hráček ze zámoří. Každý tým má svoje podmínky a pokud jsou pro ty hráčky vyhovující, tak tam jdou.

Švédsko po třech letech vyhrálo bronz na mistrovství světa do 18 let. Jde hokej v zemi nahoru?
Přijde mi, že švédský hokej jde hodně do síly. Když jsem se dívala na zápas Česko – Švédsko (čtvrtfinále na juniorském MS, pozn. red.), tak Češky hodně padaly. Takhle se to ve Švédsku hraje. Jsou silovější, to samozřejmě souvisí s tím zámořským hokejem.

Právě Tři korunky budou jedním z vašich soupeřů ve skupině na šampionátu v Kanadě. Okukujete svoje soupeřky a bude pro vás výhodou, že je znáte?
Když proti nim hraju, určitě to pro mě bude výhoda. Myslím, že mi to osobně hodně pomůže, budu na ně zvyklá. Ale výhoda to samozřejmě bude i pro ně, protože vědí, kam mají střílet a podobně. Vím, že na pár zápasů se přišel podívat i trenér nároďáku, aby nás okoukal. Zajímal se i přes našeho trenéra. Ale myslím, že na mistrovství předvedeme něco trochu kvalitnějšího než v klubu.

V listopadu se Klára Peslarová „převlékla“ do růžova na podporu boje proti rakovině prsu | Foto: Helene Åström

Jaké máte v klubu zázemí?
Zimák je na takovém místě vedle fotbalového hřiště, máme i běžeckou dráhu přes les. Máme v klubu rozdělené trenéry, přímo na sucho, na powerskating... Určité zázemí tam zkrátka je. Nedá se říct, že by to bylo přímo profesionální, ale snaží se pro nás dělat to nejlepší.

Líbí se vám ve Švédsku?
Trochu mi to připomíná Česko. Zkrátka jako Evropa. Je vidět velký rozdíl mezi Ruskem a Švédskem, Švédsko je takové čistější, jiná krajina, hodnější lidi. Líbí se mi tam hodně.

A co Stockholm? Spousta ostrovů, vody...
Teď je u té vody zima (směje se). Ale město je nádherné. Když máme čas, většinou to vychází na pátek, tak jedeme před tréninkem do města. Uděláme si rekreační procházku.

Velkým tématem posledních let je ve Švédsku imigrační krize. Jak to tam vypadá?
Různí lidi jsou třeba před obchody, před památkami. Vysedávají, prosí o peníze. Nebo chodí metrem, pokládají papírky. Ale nepotkáváme větší skupiny. Hlavně se píše, že všechno se „děje“ kolem vlakového nádraží, a tam my vůbec nemáme cestu. Takže se tomu vyhýbáme.

A jak se o tom obyvatelé baví? Co probíhá v médiích?
Snaží se problémy udržet, ututlat. Poradit si sami. V médiích to nedávají moc najevo.

Benátky severu. Stockholm je jedním z nejkrásnějších hlavních měst Evropy | Foto: archiv Kláry Peslarové

Jaký máte v klubu denní režim?
Ještě do Nového roku to bylo tak, že jsme ráno vstaly a jely do práce. Z práce buď domů, nebo rovnou na zimák. Zatrénovaly jsme si, večer jsme jely zpátky a šly spát. Po Novém roce jsme to změnily. Ráno se v klidu vyspíme, okolo jedenácti začínáme trénink na suchu, který jsme dostali od Radka (Výtiska – kondiční kouč reprezentace, pozn. red.). Jedeme nějaké cviky, pak se vrátíme, najíme se, odpočineme si. Odpoledne se vracíme zpátky na zimák, kde už máme normálně s týmem suchou a led. Teď už se spíš připravujeme na mistrovství.

Co jste tedy dělaly za práci?
Byly jsme na hotelu jako pokojské. Zabralo nám to hodně času, denně tak od osmi do tří nebo do čtyř.

Jak vám to osobně sedělo?
Byla to náročná práce, kterou už fakt nikdy nechci zažít (směje se). Možná budu dělat cokoli, ale tohle fakt ne. Byla jsem z práce vždycky unavená a pak jsem nemohla na ledě odvést maximum. Už jsem tam jenom tak stála.

Práci vám domluvil klub?
Ano. Přijely jsme a potřebovaly něco, abychom se uživily, jelikož to není profesionální soutěž. Tak nám zařídili tohle. Dělaly jsme to i s dalšími hráčkami, které do klubu přišly. Některé si zkusily najít svoji vlastní práci, třeba se chodily ptát po obchodech, jestli něco nepotřebují.

Švédsko je pro Čechy hodně drahé...
Mají tam stejné hodnoty, stejné ceny jako my, ale je to třikrát víc. Pro normálního člověka, který tam žije, je to normální. Životní úroveň je tam vyšší, kvalitnější.

Bydlíte s českými spoluhráčkami?
Bydlíme rozděleně. Když jsme na začátku sezony přišly s Herzigem, dostaly jsme svůj byteček, kde jsme ve dvou. Vosa přišla později, ta bydlí u naší kustodky. Ale když se domluvíme, může být i u nás.

Klára Peslarová se teď stejně jako celý zbytek reprezentace upíná na 28. března, kdy začíná MS v Kanadě | Foto: Karel Švec, cslh.cz

Pojďme se ještě vrátit k hokeji. Můžete připomenout, proč jste musela skončit v Rusku?
Už na konci minulé sezony se začalo říkat, že zamítnou cizí gólmanky, jelikož mají málo kvalitních gólmanek svých. A během letní přípravy je zamítli. Takže mi bylo řečeno, že si musím najít jinou zemi.

Myslíte, že to ruskému hokeji pomohlo?
Myslím, že ne. Liga má hrozně málo zápasů, pro mě je dvacet čtyři zápasů za sezonu fakt jako nic. Třeba Pájá Horálková, která tam zůstala, říkala, že hrály šest zápasů a pak měly měsíc volno.

Takže ruská liga nejde správným směrem?
Takhle se to nedá říct. Ale před sezonou se dva týmy zavřely, teď je jich tam sedm. Kdyby bylo v soutěži aspoň deset týmů, hrálo by se víc zápasů, a ještě by do toho připojili play off, tak by ta liga podle mě vypadala úplně jinak.

Jaký je vůbec systém švédské soutěže?
Každý s každým hrál čtyři zápasy, dva poslední týmy šly potom do baráže se třemi z nižší divize. Zbytek hraje play off.

Kolik je v zemi soutěží?
Je nejvyšší soutěž Riksserien, pod ní divize I a pod ní by ještě měla být druhá divize. Ale Švédsko je fakt velké, takže nevím, jestli ta nižší soutěž není ještě rozdělená na skupiny.

Jakou máte nejdelší cestu ze Stockholmu?
Nejdál je Luleå na severu, tam jsme letěly. Jinak jezdíme autobusem. Daleko je i Örnsköldsvik, to je MODO, tam jsme jely asi šest hodin.

Jak vám závěr soutěže vychází termínově s ohledem na mistrovství světa?
Sezonu máme napsanou do 20. března. Máme teď hodně nahuštěný program a nestihneme jenom dva zápasy, protože někdy od patnáctého máme kemp v Česku před mistrovstvím. Doufám, že tu hlavní část chytneme a poslední dva zápasy už se budou moci odehrát bez nás.

Ještě se chci zeptat na školu. Dálkově studujete management na Střední škole služeb a podnikání v Porubě, doděláváte poslední ročník. Jak vám to jde?
Musím se přiznat, že mám trochu problémy. Učitelé už po nás samozřejmě chtějí, abychom se připravovali na maturitu. A když nejsem ve škole, jenom tam jednou za čas přijedu a udělám nějaké zkoušky, tak jim to nestačí. Vypadá to, že odmaturuju až v srpnu. Ale musím poděkovat škole, že mi umožňuje studovat takto na dálku.

Po sezoně už budete mít asi klid, abyste se stihla připravit...
Až se vrátíme z mistrovství, budu si muset sednout ke škole a fakt se učit.

Naléhají na vás trenéři?
Zajímali se, jak na tom jsem. Před Vánoci jsem kvůli tomu vynechala turnaj ve Francii. Chodila jsem do školy, měla jsem z toho velkou hlavu a snažila se. Podařilo se mi všechno kromě jednoho předmětu.

Ale máte to v hlavě nastavené tak, že dodělat školu je nutnost?
Aktuálně to mám nastavené, že jsem nikdy nebyla na mistrovství TOP divize. Teď se chci věnovat hokeji a potom si dodělám školu. Odmaturovat stoprocentně chci. Může se stát cokoli, najednou přestanu hrát hokej a se základním vzděláním bych nemohla nic dělat.

Takže jaké jsou vaše životní plány?
Já je různě měním. Jak jsme se ve Švédsku osamostatnily, tak mě začalo bavit vaření. Takže nevím, jestli jsem se nedala na špatný obor (směje se). Bavilo by mě v budoucnu dělat něco na způsob, jako má ve Švédsku Kim Martinová. Má vlastní hokejovou školu a je manažerka u osmnáctky. Chtěla bych zůstat u hokeje, u kterého celý život vyrůstám.

Zámoří vás ještě láká, nebo ne? Vy zrovna nejste ten typ, který by se do Ameriky hrnul. Na rozdíl od řady jiných českých hráček.
Spíš asi nejsem. Mám radši severské země, Rusko mi taky dalo zkušenosti. V letošní sezoně jsem fakt ráda za to, kde jsem. Asi bych ve Švédsku chtěla zůstat.

Ve stejném klubu? Nebo pokukujete po jiných, lepších?
Když jsem v horším týmu, aspoň jsem v pohybu. Kdybych byla v lepším, mohla bych si zachytat míň. Takže jsem ráda tam, kde jsem.

Share on Facebook Share on Twitter

• Ženský hokej
• Reprezentace žen