Lev Kýhos o Mostu, vztahu s otcem či plánech. Co řekl o Polanském?
Foto: mostectilvi.cz
Rozhovor s útočníkem Mostu Vladimírem Kýhosem se točí kolem aktuální sezony Lvů. Řeč přišla také na jeho vztah s otcem, který momentálně trénuje extraligový Litvínov.
Mostu patří momentálně třetí příčka skupiny Sever. Jak jste spokojen s týmovými výsledky?
Myslím, že s nimi vládne spokojenost. Před sezonou do Mostu přišlo pár nových hráčů a dobře zapadli do týmu, ale hlavně do party. Určitě se budeme chtít porvat o druhou příčku, která zaručuje postup přímo do semifinále. A s dobrou formou v play off můžeme potom potrápit každého. A když to Hosi (Lukáš Hosnedl, pozn. red.) zavře, jak to on umí, tak se nemáme čeho bát. (usmívá se)
První tři týmy zmíněné skupiny, tedy vy, Vrchlabí a Dvůr Králové mají oproti zbytku pohodlný náskok. Máte pocit, že nad zbylými soupeři už je vaše kvalitativní převaha větší?
To bych úplně neřekl, už z loňska víme o síle Děčína, který má tým poskládaný velice dobře. Hlavně už spolu ta kostra týmu hraje dlouho a jsou na sebe zvyklí. Potom taky Jablonec, který se zvedá, kdy mu nevyšel začátek sezony. U nich je velká výhoda domácí prostředí. Tam se hraje opravdu těžce. Překvapením je pro mě Trutnov, loni velice kvalitní mančaft. Ale těžko soudit, co se tam děje. V tomhle je druhá liga specifická. Podle mě víc rozhoduje soudržnost party, než kvalita soupisky na papíře.
Vám se před nedávnem podařilo notně potrápit velkého favorita z Vrchlabí. Jaký to byl zápas?
Pro mě osobně kvalitativně nejlepší zápas sezony. V parádním tempu a s parádním soupeřem. Ten tým je super poskládaný a letos si jdou opravdu tvrdě za postupem. Když proti vám nastoupí na buly čtyři extraligoví kapitáni, z toho jeden je kapitán mistrů světa... To je pro hráče z druhé ligy zážitek jako prase. (usmívá se) Sledovat ruce Jardy Bednáře nebo ty švestky s hole Petra Sýkory je prostě zážitek. Jsem rád, že jsem je mohl sledovat v největší slávě a později si proti nim i zahrát.
„Když proti vám stojí čtyři extraligoví kapitáni, z toho je jeden kapitán mistrů světa, tak je to pro hráče z 2. ligy zážitek jako prase."
Asi to každopádně zamrzelo, když jste vedli 2:0 a vedení nakonec neudrželi a v prodloužení prohráli. Kde byl podle vás hlavní zlom?
Myslím, že dvě třetiny jsme hráli zodpovědně do obrany plus Hosi chytal fantasticky. Do třetí třetiny jsme bohužel nastoupili strašně ustrašeně a chvilka nepozornosti s tak kvalitním týmem nás málem stála zápas. Každopádně až na těch pět minut jsme podali super výkon.
Foto: mostectilvi.cz
Mohl byste prozradit, s jakou taktikou jste do zápasu proti Stadionu šli? Na co vás trenéři nejvíce upozorňovali?
Nic konkrétního tam nebylo. Připomněli nám sílu soupeře a abychom hráli všech pět hráčů v každém pásmu pospolu a tím co nejvíc zhušťovali prostor pro jejich kombinaci. Také nám připomínali, abychom minimálně faulovali, což se nám úplně nepovedlo. Na druhou stranu se nám povedlo vše ubránit a v oslabení jsme neinkasovali, což bylo s takovým týmem pozitivní.
Máte velezkušené trenérské trio. Vladimír Machulda, Jan Hranáč i Marek Pinc jsou bývalí extraligoví hokejisté. Jak vlastně probíhají vaše tréninky ve 2. lize?
Tréninky probíhají vesměs podobně jako všude jinde. V pondělí máme před ledem ještě 30 minut posilování, což je jediný den, kdy se dá trochu potrénovat fyzičku jako takovou. Jinak toho času nebo prostoru na trénink moc není, když hraješ středa, sobota. Trenéři se snaží tréninky držet v dobrém tempu, aby tam byl návyk do zápasu. Někdy to všechno skloubit s prací a rodinou bývá velice náročné.
Letos máte na kontě osm branek a 24 nahrávek. Jste tedy spíš hráčem, který svým parťákům raději góly připravuje?
Býval jsem rychlejší, takže bylo i více gólů. (směje se) Nicméně poslední tři roky hraju převážně se střelci, ať už to bylo před dvěma lety v Bílině, kdy dal dost gólů Franta Mála, nebo teď v kombinaci s Pavlem Smolkou, kde hraju s oběma v Mostě. Baví mě ty šance pro ně připravovat a zrovna u nich dvou, když se sejde forma a pohoda, tak je tam devětkrát z deseti jasný gól. Každopádně do statistik se započítávají i druhé asistence, takže bych to moje číslo moc nepřeceňoval. Vždycky může být lépe. (usmívá se)
Měl jste, popřípadě stále máte, nějaký hokejový vzor?
Odmalička rád sleduju hráče, kteří u hokeje přemýšlí a hned na nich poznáte, že v té hře jsou o dva kroky napřed před ostatními. V NHL to byli například Forsberg, Tomáš Kaberle nebo třeba Dacjuk. V mládí mě bavilo koukat na Litvínov a Chomutov, kde v tu dobu trénoval taťka první ligu. V pozdějším věku, když už jsem začal hokej vnímat trošku více ze široka, mě nejvíce bavilo sledovat Jardu Bednáře, Davida Výborného nebo Viktora Hübla. To byli hokejisti podle mého gusta. Každopádně nikdy jsem se nesnažil někoho napodobovat a s nikým se ani srovnávat.
„Od malička rád sleduju hráče, kteří, kteří u hokeje přemýšlí. U takových hned poznáte, že jsou o dva kroky napřed. V NHL to byli třeba Peter Forsberg, Tomáš Kaberle nebo Pavel Dacjuk."
Váš tatínek je také bývalý vynikající hokejista. Vzal jste si něco také z jeho způsobu hry?
Taťku jsem bohužel hrát moc neviděl, což mě mrzí. Samozřejmě ale vím, co byl za hokejistu. Stačí si po Litvínově poslechnout pár pamětníků. Dvorní nahrávač, který rozdával hokejovou radost lidem, kteří chodili na hokej za zábavou a těšili se, jestli bude dneska úspěšnější Kýhosova nebo Hlinkova lajna. Takový ohlas se ke mně během mého života na taťku dostal. A o to víc mě mrzí fakt, že jsem ho na stadionu nikdy nestihl. Teď se mi ale podařilo sehnat přes kamaráda tři zápasy z olympiády v Sarajevu a dal jsem je taťkovi k Vánocům, tak se těším až si spolu dáme pivko a na nějaký zápas se podíváme. (usmívá se)
Zároveň je váš tatínek znám jako poměrně impulzivní trenér. Jste i vy impulzivním hráčem?
Něco z něho mám, manželka se synem si ze mě dělají srandu, že když jsem rozčílený, tak vždycky vykulím oči stejně jako taťka. Každopádně taťka byl prý velký rebel a co mi vždycky vypráví děda nebo sám taťka, tak si myslím, že já jsem slabý odvar. (směje se)
Foto: mostectilvi.cz
V ročníku 2008/2009 jste se společně sešli v brněnské Kometě. Byl na vás otec jako trenér přísnější než na ostatní? V jednom rozhovoru se nechal slyšet, že jste to s ním měl těžké…
Hrál jsem druhou ligu za Hodonín a v Kometě bylo pár zranění, tak jsem dostal příležitost si zahrát před nejlepší kulisou v Čechách. Strašně rád na ty časy vzpomínám. Ale myslím si, že taťka zase tak úplně přísný trenér, jak se o něm traduje, není. Na mě v kabině vždycky působil úplně v pohodě a lidsky. Samozřejmě je jiná věc, když toho ti hráči začnou zneužívat. Například kauza Polanský. Ten frajer si myslel, že je víc než tým nebo trenér, a ačkoliv hokejista výborný, tak tuhle situaci prostě nezvládl. Což je škoda.
„Myslím, že táta není moc přísný trenér. Jiná věc je, když toho hráči začnou zneužívat. Například kauza Polanský. Ten frajer si myslel, že je víc než tým."
Jaké to vlastně tehdy na jihu Moravy bylo? Byl už tehdy v Brně patrný takový hlad po hokeji, který tam panuje nyní?
Já si to tam nesmírně užil, většinu sezony jsem hrál za Hodonín, ale v Brně jsem bydlel a můžu s klidem říci, že Brno je hokejové město. Když si vzpomenu na tu atmosféru, jde mi mráz po zádech. Hlad po hokeji a po nejvyšší soutěži tam byl už tehdy obrovský.
Myslíte, že se s tátou ještě v nějakém klubu potkáte?
Myslím si že ne. (usmívá se) Já směrem nahoru už zcela jistě nepůjdu a nepředpokládám, že by někdy taťka druhou ligu ještě trénoval. Trenér jeho kvalit by měl trénovat tam, kde trénuje, což je extraliga. Takže v pozici trenér-hráč už se podle mě nepotkáme.
Mluvíte tátovi do trénování a naopak zase on vám do hraní?
O hokeji se bavíme prakticky neustále, ale do trénování mu samozřejmě nemluvím. Na hokej máme podobný náhled, ale že bych mu radil, koho třeba posadit, tak to určitě ne. (směje se) A to, kdy mi taťka mluvil do hraní, bylo spíš dříve, kdy to ještě k něčemu bylo. Teď, když už se přijde podívat, tak spíš chválí, než hudruje. (směje se)
Foto: mostectilvi.cz
Lákala by vás také trenérská dráha po konci hráčské kariéry?
Na jednu stranu celý život nedělám nic jiného a hokejem žiju, ale na druhou, když vidím u taťky, co to všechno obnáší, tak nevím, jak to bude. Mám sedmiletého kluka a už jen tam vidím, jak je náročné trénovat. Ti chlapi to dělají při práci skoro zadarmo a pak se tam mají hádat s rodičema, jak by to měl dělat a kde by měl mladý toho dotyčného hrát a s kým. Na to já bych asi neměl moc povahu. (usmívá se) Zatím jsem hráč, takže i přemýšlím jako hráč. Uvidíme, jak to bude, až přestanu.
„Něco z impulzivnosti táty mám. Manželka se synem si ze mě dělají srandu, že když se rozčílím, tak vždycky vykulím oči stejně jako on."
Jak jste prožil Vánoce?
Vánoce samozřejmě trávíme s rodinou, kterou máme opravdu rozrostlou. Děláme vlastně tři Štědré večery, takže v kombinaci ještě s babičkama a dědečky. Máme co dělat, abychom to všechno stihli. (usmívá se) Letos se mi podařilo vzít přes svátky syna a manželku a jet s přáteli dvakrát na hory, za což jsem strašně rád.
Co vy a nakupování dárků? Děláte to průběžně, nebo vše necháváte na poslední chvíli?
Myslím, že se každým rokem zlepšuju. Letos jsem vše zvládl s dostatečnou rezervou. Ale především, dárky hlavně nosí Ježíšek. (usmívá se)
Foto: facebook Mostečtí Lvi
Share on Facebook
