Vincour po rozlučce: Vždycky jsem byl Brňák, emoce najevo nedávám. Kde bude hrát?

Tomáš Vincour | Foto: Vít Golda, hc-kometa.cz

Charitativní rozlučka Tomáše Vincoura přilákala do Brna legendy českého sportu i osobnosti současného šoubyznysu. Hlavní postavou byl ale Vincour, který v současnosti pro Kometu pracuje jako sportovní manažer.

Několikrát zmínil, že emoce najevo nedává, drží je v sobě. Přesto... Když po akci předstoupil před novináře, mluvil trochu jiným tónem, než jsme u něj zvyklí. Kariéru zakončil velkolepě a útěchou mu může být, že v hokejovém prostředí zůstává.

Atraktivní hosté, vynikající kulisa. Mohl jste si představit lepší rozlučku?
Nemohl, jsem za to nesmírně vděčný. Jak jsem říkal na ledě: emoce najevo nedávám, ale mám je uvnitř. Strašně moc děkuju fanouškům, klukům, co přijeli, i lidem z Brna.

Zpotil jste se hodně?
Plán byl postavit pět pětek, aby tam člověk moc nechodil, ale nakonec byly jenom čtyři. Když nás tam Vlasič (Tomáš Vlasák, pozn. red.) a spol. motali, tak jsem se zapotil, ale bylo to pro dobrou věc. I kluci fotbalisti odvedli výbornou práci.

Na závěrečné děkovačce byly záběry z kariéry, měl jste tam rodinu. Promítla se vám kariéra?
Nepromítla, žiju okamžikem. Nesmírně si vážím všech, co sem dorazili, i když třeba pracují nebo mají sezonu. Dík patří i Ričimu (bývalý speaker brněnského kotle, pozn. red.), kterého navštěvuju, chodím za ním do hospody. Našel si čas a s megafonem šel zase do toho. Vím, že to mezi mnou a fanoušky nebylo pokaždé ideální, ale vždycky jsem byl Brňák a pro Brno jsem se vždycky snažil odvést maximum. Odehrál se zápas a takový ten poslední dotek s ledem mám za sebou.

Ukazuje to i na sílu Komety? Všichni přijeli nebo přiletěli, jako by to byla povinnost…
Pevně doufám, že to neberou jako povinnost. Nějaké přátelské vazby jsem za sebou zanechal, udělal jsem si do života spoustu kamarádů. S lidmi, co dorazili, jsem toho prožil nejvíc.

Jak se urodil nápad takovou rozlučku uspořádat?
Jedno ráno za mnou přišel Libor (Zábranský, pozn. red.) a zeptal se mě, jestli bych nechtěl uspořádat rozlučku s kariérou, že by se to spojilo s beneficí a vydražily se peníze na dobrou věc. Já jsem se chtěl rozloučit v tichosti, nejsem žádný šoumen. Ale nebylo to jenom o mně, vytěžila se nádherná suma pro nadaci Modrá pomáhá. Věřím, že se ještě prodají dresy a peněz bude mnohem víc.

Možná by loučení bylo dojemnější, kdybyste úplně končil. Vy ale u hokeje zůstáváte…
Takový je život, pokračuju. V Rondu jsem každý den, ale už nezažiju to, co jsem tady zažíval jako hráč.

Foto: Vít Golda, hc-kometa.cz

Zápas začal vaším gólem, byla taková exhibiční domluva?
Vůbec ne, prostě to tak přišlo. Kluci mě samozřejmě hledali víc než obvykle, ale na ničem jsme domluvení nebyli. Chtěli jsme prostě hrát a bavit lidi, abychom se hlavně nezranili.

Na konci akce si váš čtyřletý syn zajel nájezd na Marka Mazance, budete ho dávat na hokej?
Podívejte, já ho nebudu dávat nikam, on sám to chce, do ničeho ho netlačím. Ať bude dělat cokoliv, i kdyby maloval nebo hrál na klavír, ve všem ho podpořím. Chci, aby moje děti byly šťastné.

Trénovali jste na ten nájezd?
To nejde trénovat, malý má čtyři a sotva na tom stojí. Musel jsem mu pomoct, aby dojel do brány, ale doma střílí, takže jsem věděl, že to trefí. Bylo krásné, že mohl střílet na Máru Mazance, se kterým jsme dlouholetí kamarádi a pravidelně se navštěvujeme. Já jsem mu snad za celou kariéru gól nedal, tak jsem rád, že aspoň malému se to povedlo. (smích)

Ve 33 letech jste mladý hokejový důchodce. Věšíte brusle na hřebík?
Asi si budu chodit zahrát za Adamov, kde mám vyřízenou registraci. Záleží na čase, v první řadě se chci věnovat rodině, která mi toho dala strašně moc. Můj hokejový čas už uplynul, rodina se točila kolem mě, létala se mnou, je na čase jí to vrátit.

Objevil jste už nějaký koníček?
Práce je můj koníček, chodím do ní rád, i když k ní patří i starosti. I děti mají koníčky, takže jakmile skončím v práci, stávám se taxikářem.

V Dallasu jste hrál s Jaromírem Jágrem, který byl už tehdy veterán. A hraje dál...
On hrál se mnou. (smích) Je to speciální hráč, klobouk dolů před ním. Jsem vděčný, že jsem s ním mohl být v týmu a vůbec se s ním bavit. Přeju mu, ať drží zdraví a hraje co nejdéle, protože ty nemoci přijdou, člověk věk nezastaví. Velký respekt před ním.

Foto: Vít Golda, hc-kometa.cz

Share on Facebook Share on Twitter

• Extraliga
• HC Kometa Brno