Názvy klubu: 1948 – Sokol Škoda Hradec Králové, 1952 – Spartak Hradec Králové ZVÚ, 1976 – TJ Stadion Hradec Králové, 1992 – HC Stadion Hradec Králové, 1994 – HC Lev Hradec Králové, 2000 – HC Hradec Králové a.s., 2003 – HC VČE Hradec Králové a.s., 2007 – HC VCES Hradec Králové a.s., 2012 – Královští lvi Hradec Králové a.s., 2013 – Mountfield HK, a.s.
Klubové ikony: Jiří Dolana, Libor Dolana, Jan Hrdina, Martin Hosták, Tomáš Martinec, Jaroslav Roubík, Radek Smoleňák, Petr Koukal, Filip Hronek
1925–1945 Formování ledního hokeje v Hradci Králové
Průkopníkem ledního hokeje v Hradci Králové byl Bruslařský klub, který již roce 1926 vstoupil do svazu ledního hokeje. Lední hokej si v Hradci Králové (i díky častým přátelským zápasům Hradeckých i v blízkém okolí) získával stále větší sympatie. V roce 1931 se uskutečnilo první mistrovství Severovýchodočeské župy, na kterém Bruslařský klub skončil na druhém místě za tehdy vynikajícím BK Mladá Boleslav. O dva roky později (v roce 1933) byl založen SK Petrof (už v roce 1935 postoupil do župního mistrovství) a v roce 1935 vstoupil do župního mistrovství Meteor Svobodné Dvory, který se stal později jeho mnohonásobným přeborníkem. Postupem času bylo v Hradci Králové devět hokejových oddílů, nejlepší výkonnost si udržovaly BK Hradec Králové, SK Petrof a SK Meteor Svobodné Dvory, který ve finále o postup do tehdejší I.ligy podlehl v rozhodujícím utkání Župního mistrovství v sezóně 1940/41 nastaveném čase Stadionu České Budějovice 1:3. Hráči Meteoru předtím dokázali vyřadit Poličku 6:2, vítěze Horácké župy Pelhřimov 3:2 a v semifinále vyhráli v prodloužení nad vítězem Západomoravské župy SK Židenice 1:0.
1945–1956 Čekání na zimní stadion
Po válečných letech zanikl BK Hradec Králové, dobrou výkonnost ztratil SK Petrof, na špici zůstal SK Meteor Svobodné Dvory a nově vznikly Slavia Hradec (později VČE, respektive ERZ), Dělnický SK a Žižkov Kukleny. Meteor Svobodné Dvory bojoval na čele divize a v sezóně 1946/47 ho jen horší skóre připravilo o kvalifikaci do ligy. V době velkých revolučních změn v československé tělovýchově došlo k přestupu SK Žižkov Kukleny do Sokola Škoda, který byl největší hradeckou TJ. Tím byl položen základ oddílu ledního hokeje v oddílu Spartak ZVÚ. Po reorganizaci hokejových soutěží bojoval Spartak Hradec Králové v celostátní soutěži se střídavými úspěchy, objevoval se i v divizi. Jedním z problémů byla skutečnost, že oddíl postrádal stadion s umělou ledovou plochou. Obrat nastal v roce 1956, kdy v Hradci Králové začal trénovat 42-násobný reprezentant ČSR Josef Trousílek. 12. leden 1957 se stal historickým dnem a při divizním utkání proti Dukle Litoměřice byl slavnostně otevřen zimní stadion.
1956–1959 Zabydlování se v druhé lize
V následující sezóně již mužstvo zúročilo možnost přípravy na umělém ledě. Zvítězilo ve své divizní skupině, a postoupilo tak do druhé ligy, kde v první sezóně obsadil Spartak skvělé páté místo z dvanácti mužstev. Spartak nastupoval v druholigové soutěži v této sestavě: Blažek, Veringer – Střída, Hron, Šiml, Vaněk, Kocek, Hojsa, Janděra – Kváča, Dolana, Vilímek, Kopecký, Hošek, Bulíček, Šmíd, Tichý, Komárek, Novák, Bartoň, Novotný. Trenérem mužstva byl Ladislav Štorek. Spartak Hradec dokázal doma porazit i SZ Litvínov, který se nakonec radoval společně s vítězem skupiny B Opavou z postupu do ligy.
1959–1968 Málem pád a kvalifikace o ligu
Na sklonku padesátých let se Spartakovci ve druhé lize zabydleli a patřili k tradičním účastníkům. Smolně se však vyvíjela sezóna 1962/63, Hradec měl po první polovině soutěže jen 4 body a do konce ligy se nedokázal odlepit z poslední příčky. To mělo znamenat sestup do krajského přeboru. Spartak Čelákovice však z finančních důvodů odřekl účast v náročné druholigové soutěži, a hradecký Spartak tak mohl setrvat. Výkonnostní vrcholy přišly v letech 1967 a 1968, kdy se Spartak po vítězstvích v osmičlenné druholigové skupině dokonce zúčastnil kvalifikačních bojů o nejvyšší soutěž. Byť neúspěšně.
1968–1979 Pohyb mezi I. a II. NHL
V dalších letech bojoval Spartak ve své skupině I. národní hokejové ligy (NHL) ve středu tabulky. Kritickou se pro něj však stala sezóna 1972/73. Po dobře sehrané první polovině ročníku v druhé části zklamal, navíc neuspěl ani v kvalifikaci a sestoupil do nově založené II. NHL. Tam každoročně bojoval na čele tabulky a po třech sezónách, tedy v roce 1976, se opět vrátil do I. NHL. V té sice klub s novým názvem TJ Stadion Hradec Králové vydržel pouhou jednu sezónu a hned se poroučel zpět do II. NHL, vzápětí se však znovu radoval z postupu. V následující sezóně 1978/79 vybojoval TJ Stadion ve druhé nejvyšší československé soutěži páté místo.
1979–1992 Léta v ČNHL
V osmdesátých letech patřil Stadion mezi tradiční účastníky České národní hokejové ligy. Ani jednou se však hokejistům z Hradce Králové nepodařilo překonat hranici 1. kola play-off a bojovat tak o postup do 1. ligy. Nejlepším umístěním bylo 2. místo v sezóně 1982/83.
1992–1996 Éra MUDr. Vody
Nová éra hradeckého ledního hokeje je spjata s působením MUDr. Jana Vody jako majitele klubu. Před sezónou 1992/93 kádr posílil o několik zkušených hokejistů z Pardubic (Barta, Mareček, Brázda, Seidl, Patrik Martinec) a navrátilce z USA Prajslera. Zkušený trenér Karel Franěk vedl tým po úspěšném působení v play-off (proti Slavii Praha a Třinci) až do nově ustavené české Extraligy. Zde se ale po vcelku zdařilém začátku týmu nedařilo a po neúspěšné baráži sestoupil zpět do druhé nejvyšší soutěže. Tady se projevily problémy finančního rázu a po odchodu více než desítky opor a úbytku sponzorských peněz následoval pád do 2. ligy.
1997–2000 Klesání ve druhé lize a boj o záchranu
Po sestupu hráli hradečtí hokejisté již v amatérských podmínkách a pohybovali se přibližně ve středu druholigové tabulky. Léto 1999 bylo ve znamení snahy o nákup 1. ligy od Kaučuku Kralupy. Licence se nakonec stěhovala do Mělníka, a tak zahájili Hradečtí sezónu 1999/2000 znovu ve 2. lize. V této sezóně došlo k největšímu poklesu (předposlední 19. místo v tabulce a boj o udržení). Dosavadní občanské sdružení vzápětí nahradila akciová společnost HC Hradec Králové a.s., jejímž akcionářem se stalo město Hradec Králové a dalšími akcionáři tehdejší HC IPB Pojišťovna Pardubice a občanské sdružení HC Lev. Díky nim a dobře sehrané baráži se podařilo 2. ligu zachránit.
2000/01 – Stabilizace nového týmu
Po záchraně v druhé lize se HC Hradec Králové a.s. za výrazného přispění města a hráčské výpomoci ze sousedních Pardubic umístil na velmi dobrém 3. místě druholigové tabulky a po šesti letech postoupil do play-off, kde byl sice v prvním kole vyřazen, ale jeho výsledky v tété sezóně byly příslibem do budoucna.
2001/02 – Postup do první ligy
Na začátku ledna 2002 se Hradci Králové nabídla možnost odkoupit licenci na 1. ligu od Šumperka, který se potácel ve finančních potížích. Problémem ale bylo umístění moravského celku, který byl na předposledním místě a na nebarážovou pozici ztrácel 10 bodů. Nakonec se licence odkoupila, nikdo však asi nečekal to, že by se Hradec mohl se svým téměř druholigovým kádrem vyhnout baráži o udržení v této soutěži. Neuvěřitelné se stalo skutečností, v Hradci se vytvořila výborná parta hráčů, kteří táhli za jeden provaz a liga se zachránila i bez nutnosti sehrát nevyzpytatelnou baráž. Cíl, který byl stanoven v roce 2000, kdy do hradeckého hokeje vstoupilo město a sousední Pardubice společně s občanským sdružením HC Lev a založili klub s názvem HC Hradec Králové a.s. byl tedy splněn. „Jsme rádi, že jsme to dokázali. Cíl zněl postoupit do tří let, nám se to povedlo druhý rok. Teď nás však čeká hodně těžké práce v přípravě na další sezónu. Chceme hrát v první lize důstojnou roli a zachránit se,“ přál si po sezóně manažer Hradce Králové Roman Višňák.
2002/03 – Udržení se v první lize
Hradečtí hokejisté získali před svou obnovenou premiérou v první hokejové lize velmi silného partnera, kterým se stala Východočeská Energetika a.s. Energetici, jak se jim začalo říkat, měli dobrý start do sezóny. Úřadovali dokonce i na šesté příčce tabulky, ale pak nastal v jejich výkonech obrat a ocitli se dokonce na poslední příčce. Nakonec se jim však podařilo smazat velikou ztrátu na Beroun a v posledním kole na ledě Kadaně se díky brance v prodloužení, o kterou se postaral nejlepší střelec týmu Dušan Frosch, vyhnuli baráži. Příslušnost mezi týmy druhé nejvyšší soutěže tak byla v největším východočeském městě zachována. Tým oproti předešlému ročníku výrazně posílil, vrátil se například téměř po deseti letech zkušený obránce a odchovanec Pavel Mareček, stejně jako do útoku Jiří Hubáček.
2003/04 – Po dlouhých letech play-off v první lize
V následující prvoligové sezóně se umístilo hradecké mužstvo po základní části na lichotivém šestém místě, když na svůj účet nashromáždili Hradečtí za 40 kol 52 bodů. V průběhu sezóny se často poohlíželi i po lepších pozicích v tabulce, ale i šestá příčka byla pro Hradec Králové velikým úspěchem. V play-off se Hradec střetl s jedním z největších favoritů první ligy, kterým byla jihlavská Dukla. Po dvou domácích výhrách Dukly se série přestěhovala do Hradce Králové a domácí, ač moc chtěli, si na zkušeného soupeře ani ve třetím zápase nepřišli. A to i přesto, že v něm prohráli až po samostatných nájezdech 4:5. Jihlava nakonec došla v této sezóně až do extraligy na úkor Českých Budějovic. Hokej v Hradci Králové měl tedy za sebou další úspěšnou sezónu, po které si všichni fanoušci mohli s radostí říci „zase jsme došli o kus dál“, protože postup do play-off byl oproti udržení se v druhé nejvyšší soutěži rok předtím obrovským krokem kupředu.
2004/05 – Nejlepší umístění po patnácti letech!
Ve třetí novodobé prvoligové sezóně předváděl Hradec Králové hned od začátku vyrovnané výkony, hlavně v domácím prostředí byl k nepřekonání. Ze začátku soutěže doma Energetici porazili největšího favorita ligy České Budějovice vysoko 5:0 a i v dalších zápasech s tímto protivníkem z řad nejsilnějších nezůstávali vůbec pozadu. V polovině února, kdy končila základní část, měli Energetici na svém kontě dohromady 88 bodů, což je vyneslo na skvělé třetí místo. Zařadili se tedy hned za suverénně první České Budějovice a velmi silné Ústí nad Labem. Pro město Hradec Králové to znamenalo nejlepší umístění v základní části za posledních patnáct let, navíc třetí v první lize byl Hradec pouze třikrát v celé své historii! V play-off tak měli Energetici výhodu domácího prostředí. V obou úvodních duelech ji využili stoprocentně a zkušený Chomutov porazili nejprve 4:2 a ve druhém utkání trefou v prodloužení 3:2. Ve třetím duelu však odvrátili Severočeši na svém ledě hrozbu vyřazení vítězstvím 3:2 taktéž v nastaveném čase a o další den později vyrovnali sérii po výhře 4:1. Na konci tohoto velmi nervózního zápasu se strhla na ledě hromadná bitka, jež měla horší výsledek pro Východočechy, kteří kvůli několika trestům ve hře nemohli poslat do rozhodující bitvy několik svých opor. Ve zdecimované sestavě před téměř vyprodaným hradeckým stadionem prohráli s Chomutovem 3:5 a celkově 2:3 na zápasy. I tak to byla pro hradecký hokej opět o něco lepší sezóna než předešlá a nasadila velmi vysokou laťku do té nadcházející. Výrazného úspěchu nedosáhlo jen "A" mužstvo, ale i junioři, kteří postoupili do extraligy, takže ročník 2004/05 se určitě dal počítat za jeden z nejúspěšnějších v novodobé historii klubu!
2005/06 – Otevřeny brány semifinále v první lize!
Čtvrtý rok v první lize pro hradecké nezačal ideálně. Kádr týmu před sezónou omladil a vedení klubu představilo nový záměr – vybudovat nový perspektivní tým, který bude schopný bojovat za několik let o špici soutěže. Mnozí si před začátkem ročníku klepali na čelo a říkali, že Hradec Králové po odchodu několika opor těžko dosáhne hranice play-off. Ze začátku skeptickým názorům nasvědčovaly i nevyrovnané výsledky, Energetici se dlouho pohybovali na samé hranici play-off. V listopadu hradeckou lavičku opustil trenér Ladislav Kolda, který odvedl na východě Čech jinak výbornou práci. Pod vedením nové trenérské dvojice Vladimír Jeřábek – Jiří Mička se Hradečtí zvedli a zaveleli k obratu. Výsledkem byl nakonec postup do play-off a fantastická cesta přes favorizovanou Jihlavu až do semifinále soutěže, kde už Východočeši nestačili na favorizované Ústí nad Labem. V rozhodujících fázích základní části, stejně tak jako v play-off, se ukázala myšlenka spojit zkušené hráče s dravým mladím jako správná volba. Záchrana juniorů a postup dorostu díky rozšíření mládežnických extralig byl už pak tou opravdovou pomyslnou třešničkou na dortu po další úspěšné sezóně.
2006/07 – Hradec opanoval základní část
Sezóna 2006/07 byla nejúspěšnější v novodobé historii hradeckého klubu po odkupu licence na první ligu od Šumperku. Parta vedená trenérem Jeřábkem odehrála skvělou sezónu. Již výhra v prvním kole na horké půdě Komety Brno dávala tušit, že tým bude předvádět pohledný hokej a pohybovat se v užší špičce první ligy. Málokdo si však mohl pomyslet, že tým ovládne celou základní část soutěže! Hradeckým hokejistům se to podařilo a se ziskem 115 bodů vyhráli základní část o dva body před Ústím. Hradec byl také nejlepším týmem v domácích i venkovních zápasech. V základní části nastřílel 204 branek, takže společně s Chomutovem byl zároveň nejproduktivnějším týmem. V brance doslova čaroval Alexandr Hylák a společně s kapitánem Jaroslavem Roubíkem byl základním stavebním kamenem úspěchu týmu. Ve čtvrtfinále play–off si tým poradil se Sarezou Ostrava v poměru 4:2 na zápasy, ale v semifinále pro něj báječná sezóna skončila. Osudným soupeřem se stal opět tým z Chomutova a v souboji trenérů litvínovské školy Jeřábek – Kýhos se radoval trenér Severočechů. Jeho tým přehrál Východočechy 3:1 na zápasy, kdy se Hradci stalo osudným druhé utkání. Jeho herní převaha v zápase sice byla znatelná, ale byl to Chomutov, kdo vyhrál na samostatné nájezdy, a v domácím prostředí pak již sérii dohrál do vítězného konce. Hradec tedy skončil na třetím místě, ale sezónu zapsal hluboko do srdcí fanoušků. Ti chodili na domácí zápasy v hojném počtu a svůj tým doprovázeli i po celé republice. Mládežnickým výběrům se bez problémů podařilo udržet obě extraligy a i z tohoto důvodu byla sezóna hodnocena jen a pouze pozitivně.
2007/08 – Kometa Brno nad síly Východočechů
Do sezóny 2007/08 vstupovala mužstva první ligy s velkou neznámou z důvodu změny systému soutěže. Vedení ligy se rozhodlo rozdělit šestnáctičlennou ligu do skupin Východ – Západ a jak se později ukázalo, byl to právě Hradec, kdo na systém doplatil. Aby nebylo změn málo, přišla i změna na trenérském postu. Trenér Vladimír Jeřábek po úspěšné sezóně nedostal novou nabídku a na hradecké střídačce ho nahradil zkušený brněnský trenér Pavel Pazourek, kterému asistoval nadále Jiří Mička. Poslední změnou byla rekonstrukce ČEZ Stadionu, ve kterém se diváci dočkali nových pohodlných sedaček. Premiéra však hokejovému týmu nevyšla. Úvodní utkání s Havlíčkovým Brodem prohrál brankou z poslední minuty 2:3 a prvních bodů se dočkal až ve čtvrtém kole za těsnou výhru na ledě Medvědů z Berouna. Základní část skupiny Západ byla z hradeckého pohledu jako na houpačce. Tou nejzářivější pasáží bylo období dvaceti utkání v řadě, kdy tým získal alespoň jeden bod. Po vánočních svátcích však přišly odchody opor Romana Vondráčka či Petra Domina a tým nedokázal tyto produktivní hráče nahradit. Celkově ve své skupině obsadil třetí místo s velkým odstupem dvaceti bodů za první Mladou Boleslaví. Hradec tak musel do předkola play–off a tam se pořádně nadřel. Na vyřazení Třebíče potřebovali svěřenci trenéra Pazourka celých pět zápasů a série je stála mnoho sil. To se také projevilo v následující čtvrtfinálové sérii s Kometou Brno, na kterou Hradec díky sesazení týmů do jedné společné tabulky narazil. Série přinesla skvělý hokej, hraný v báječných atmosférách na obou stadionech. Zejména kulisa v brněnské hale Rondo byla neuvěřitelná. Sérii nakonec vyhrála Kometa 4:2, ale Hradec se neměl za co stydět, neboť favorizovaný tým z jihu Moravy se na postup hodně nadřel. Celkově se tedy seniorskému týmu nepodařilo obhájit předešlou sezónu snů, ale i díky napínavé sérii s Kometou byla sezóna obstojná. Kdo však neobstál, byla juniorka hradeckého klubu, která po nepovedené sezóně opustila extraligu a spadla do Ligy juniorů. O své setrvání v nejvyšší soutěži musel bojovat i dorost, ten však napínavou skupinu play–out zvládl a zachoval si extraligovou příslušnost i do sezóny 2008/09.
2008/09 – Výkony v play-off daly zapomenout na základní část
Sezóna 2008/09 nezačala pro Východočechy příliš dobře. Po čtyřech kolech měli na svém kontě pouhé tři body a vstup do soutěže jakoby poznamenal tým na takřka celý zbytek základní části. Svěřencům trenérské dvojice Pazourek – Mička se nedařilo dle jejich představ a navíc tým doslova kosila zranění. Na marodce bylo stále 5 – 8 hráčů a zejména stav obrany byl vinou zranění katastrofální. Tým se základní částí doslova protrápil a zakončil ji až na šestém místě, s velkým bodovým odstupem na nejlepší čtyřku soutěže. Hradec tedy znovu čekalo předkolo play-off. To opět zvládl, když si s oslabenou Kadaní poradil v poměru 3:1 na zápasy. Po skončení základní části se čekalo, že soupeřem pro čtvrtfinále bude Chomutov, ale skutečnost byla jiná. Benátky nad Jizerou totiž v předkole překvapivě vyřadily Chrudim a tím se Východočeši dostali na pomyslné páté místo pavouka play–off, takže na světě bylo derby s Vrchlabím. A bylo to derby s velkým D! Jiskřilo se na ledě, v hledišti i v zákulisí zimních stadionů, série nepostrádala vůbec nic. Hradec v ní však potvrdil, že má zkušenější tým. Parta kolem kapitána Roubíka zvládla těžkou sérii lépe než dravé mládí z Krkonoš a ovládla ji 4:2 na zápasy. V semifinále se Hradečtí střetli s Ústím nad Labem a i když byli papírově jasným outsiderem, odehráli doslova parádní partii. V prvním zápase šokovali Ústí na jeho ledě výhrou 3:2 a kdo ví, jak by série dopadla, kdyby druhé utkání ovládli v samostatných nájezdech oni místo severočeského celku. Třetí a čtvrté semifinále na hradeckém stadionu bylo velké hokejové divadlo. V euforii hrající Hradec vyhrál třetí zápas, ale Ústí vzápětí opět srovnalo krok. Ve zbytku série se již projevil širší i kvalitnější kádr Severočechů, kteří tak vybojovali postup do finále. Náplastí pro hráče byl potlesk zaplněného stadionu po šestém, závěrečném utkání semifinálové série i celé sezóny. Play–off pasovalo tuto sezónu do pozice velice úspěšné a dalo zapomenout na nepříliš povedenou základní část. Mládeži se také spíše dařilo než nedařilo, i když hlavní cíl splněn nebyl, neboť juniorům se nevydařil začátek extraligové baráže a v nižší soutěži museli setrvat i pro další ročník. Extraligovému dorostu se podařilo zachránit, k čemuž dopomohlo i zrušení baráže, a tak byl závěr sezóny pro svěřence Miloše Říhy podstatně klidnější. Velkého úspěchu dosáhla devátá třída v žákovské lize. Hráči pod vedením Petra Luštince vyhráli svou skupinu a postoupili na finálový republikový turnaj do Vítkovic. Tam podlehli v boji o třetí místo domácímu celku, a obsadili tak pěkné čtvrté místo.
2009/10 – V cestě do finále stálo opět Ústí
Do sezóny 2009/10 vstupoval hradecký kádr s novým hlavním trenérem Jiřím Mičkou, který v Hradci doposud působil jako asistent, a tehdy se čekalo, jak se s premiérou vypořádá. Stejně tak jako v předešlé sezóně se Hradeckým nepovedl vstup do základní části. V prvních třech zápasech museli skousnout tři porážky a patřilo jim úplně poslední místo tabulky. Poté se však dokázali zvednout a po 46 kolech měli na svém kontě 78 bodů, což znamenalo čtvrté místo a přímý postup do čtvrtfinále. V něm jim byl protivníkem nepříjemný celek Třebíče. Že celek z Vysočiny nebude lehkým soustem, se potvrdilo již v prvním zápase, kdy Třebíčští dokázali na východočeském ledě vyhrát 4:1 a ujali se vedení v sérii. Hradec však druhý den stav vyrovnal. Podobná situace se odehrávala i na ledě soupeře, kde po čtvrtém utkání stále platil nerozhodný stav série 2:2. Až v následujících dvou zápasech tým od soutoku Labe a Orlice ukázal, že má zkušenější celek. Výhrou 6:3 a následně 6:1 si zajistil postup mezi nejlepší čtyři celky vyřazovacích bojů. V semifinále čekal na Východočechy po roce znovu stejný soupeř – Ústí nad Labem. Favorit série byl opět jasný, což se také projevilo v prvních dvou zápasech, kdy Ústečtí Lvi Východočechy smetli. Před stěhováním série pod Bílou věž se Ústí už možná vidělo ve finále, značně oslabenému Hradci se nedávalo moc šancí na zdramatizování série. Avšak opak byl pravdou! Ve třetím zápase hradečtí borci dotáhli zápas silou vůle k vítěznému konci, když v prodloužení vystřelil výhru Daniel Volráb. Ještě překvapivější výsledek se zrodil o den později, kdy domácí hnáni svými fanoušky deklasovali Ústí 6:1. Nicméně v dalších dvou zápasech se Hradeckým nepodařilo navázat na domácí výsledky a sérii ztratili konečným poměrem 2:4 na zápasy.
2010/11 – Chomutov ukončil Hradci sezónu již ve čtvrtfinále
V minulých letech se východočeskému celku nedařily vstupy do soutěže, avšak v deváté prvoligové sezóně v řadě nastal obrat. Tentokrát se start svěřencům Jiřího Mičky a Jiřího Slabého povedl. V ročníku 2010/11 byl stanoven nový hrací systém, který rozdělil týmy po třiceti kolech na skupinu A a skupinu B, kdy se v první skupině střetly týmy umístěné do osmé příčky, jež měly jistý postup do vyřazovacích bojů. Druhá polovina týmů mezi sebou měřila síly ve skupině B, kde první čtyři celky postupovaly do předkola play-off. Jelikož Východočeši skončili po prvních třiceti kolech na čtvrtém místě, mohli odehrát nadstavbovou část v klidu a bez zbytečných vrásek z případného nepostupu do play-off. Bohužel se však herně propadli a po dalších šestnácti kolech, celkově tedy šestačtyřiceti, skončili na sedmé příčce se ziskem 64 bodů. Na řadě bylo play-off, do kterého nastupovali hráči od soutoku Labe a Orlice bez svého kapitána Jaroslava Roubíka, jenž po dlouhých letech opustil hradecký klub a zamířil na hostování do Ústí nad Labem. Ve vyřazovacích bojích Hradec vyfasoval opět Třebíč, tedy stejný celek jako v předešlé sezóně, jen s tím rozdílem, že se nyní kádry střetly již v předkole. Začínalo se na hradeckém ČEZ Stadionu, kde domácí neponechali nic náhodě a obě dvě klání zvládli lépe, čímž se ujali vedení v sérii 2:0. Jiskřičku naděje pak Třebíč vykřesala na svém ledě výhrou 4:2, nicméně o den později hradečtí hokejisté zvítězili potřetí a zajistili si tak postup mezi nejlepších osm týmů ligy. Již po skončení základní části bylo jasné, že ve čtvrtfinále by hokejisty z východočeské metropole čekal velmi silný soupeř a prognózy se opravdu vyplnily. Hradec narazil na mužstvo ze severu Čech s extraligovými ambicemi – Chomutov. První dvě střetnutí se hrála ještě ve staré chomutovské aréně, kde nabitý kádr domácích zdolal v obou zápasech již značně unavené hradecké hokejisty. Ve třetím utkání dokázal Hradec podporu domácího publika proměnit v první čtvrtfinálovou výhru, ale bohužel zároveň také poslední. Ve čtvrtém střetnutí sice vsítil hradecký matador Jiří Kadlec hattrick, ale na druhý domácí úspěch to nestačilo – Chomutov v Hradci zvítězil 5:3 a svůj postup do semifinále stvrdil hned v dalším utkání.
2011/12 – Dramatické čtvrtfinále Hradec dál neposunulo
Do další sezóny vstoupil Hradec Králové se stejným trenérským štábem. Svěřenci trenérů Mičky a Slabého zahájili sezónu tím nejlepším možným způsobem. Po pěti odehraných kolech Východočeši dokonce vedli ligu, úvod soutěže tak pro ně nemohl být lepší. Pak už se ale hradeckým hokejistům tolik nedařilo. V polovině října začala největší krize. Z jedenácti zápasů zvítězili východočeští hráči pouze ve třech, a následoval tak sešup tabulkou. Mužstvo se ale rázem dokázalo zmátořit a na konci listopadu chytilo vítěznou vlnu. Hradeckým se podařilo vyhrát šest po sobě jdoucích zápasů, což byla nejdelší série v celém ročníku. Tehdejší kapitán Martin Koudelka, jehož po většinu sezóny sužovaly nemoci, vedl svůj celek k branám play-off. Tuto cestu ale mohla trochu zkomplikovat ponovoroční výsledková krize, která Hradec zastihla. Od poloviny prvního měsíce do jeho konce vyhráli Východočeši pouze jednou. Do vyřazovacích bojů se Hradec Králové dostal z pátého místa, čekala na něho čtvrtá Jihlava. Již před začátkem samotné série bylo jasné, že se bude jednat o jednu z divácky nejatraktivnějších. To se později také potvrdilo. Série nezačala pro Mičkův výběr zcela ideálně. První dva souboje ovládla Dukla, a to vždy tím nejtěsnějším možným způsobem – výsledkem 2:1, jednou dokonce zvítězila až po prodloužení. Bylo tedy na Hradci, aby doma zabral. Zaváhání nepřišlo a po čtyřech zápasech byl opět vyrovnaný stav a začínalo se odznova. Domácí prostředí v této sérii fungovalo vskutku kouzelně. Ani v dalších dvou bitvách domácí mužstvo nezaváhalo, a rozhodnout tak muselo sedmé utkání. V něm Královéhradečtí neuspěli a z této dramatické série postoupila Jihlava. Po sezóně na východě Čech skončilo hned několik známých jmen. Smlouva vypršela trenérům Jiřímu Mičkovi a Jiřímu Slabému. V Hradci se dál rozhodl nepokračovat kapitán Martin Koudelka, který zamířil do Mladé Boleslavi. Do Kolína dále odešel ostřílený srdcař Jiří Kadlec, jehož hattrick ve čtvrtfinále vzbudil velký ohlas. Historického úspěchu dosáhli hradečtí starší dorostenci. Z dosažení prvního cíle se radovali v samotném závěru základní části extraligy, kdy si vítězstvím v přímém souboji s Pardubicemi zajistili postup mezi lepší polovinu pro nadstavbovou část a zároveň také play-off. Do něj vstupovali z jedenáctého místa. V osmifinále tak v roli outsidera vyzvali České Budějovice. Papírové předpoklady však dokázali roztrhat na malé kousíčky, po prvním nerozhodném zápase na jihu Čech totiž doma vyhráli, což je posunulo dál. Překvapení ale z jejich strany nebralo konce! Silný ročník 1994 vyřadil ve čtvrtfinále ještě Zlín a Hradec Králové byl najednou v nejlepší čtveřici celé extraligy. Pohádkový příběh napsal svůj konec až v semifinále, kde Hradečtí nestačili na pozdějšího mistra z Vítkovic. I jeho však dokázali pořádně potrápit. Starší dorostenci tak dali jasně najevo, že když se ve východočeské mládeži sejde dobrý tým, může se měřit s jakýmkoli soupeřem v republice.
2012/13 – Olomouc ukončila rozporuplný ročník
Byl to pro královéhradecký hokej ročník plný změn. Byť ne zdaleka tolika změn, jaké se udály léta příštího, kdy na soutok Labe a Orlice zamířila extraliga. To však v té době ještě nikdo nemohl ani tušit. HC VCES Hradec Králové se přeměnil v Královské lvi Hradec Králové, změny dostálo také logo a dresy mužstva. Novou identitu týmu dotvořila taktéž inovovaná trenérská dvojice hokejových expertů – hradeckého rodáka Martina Hostáka a pardubického Davida Pospíšila – známých mimo jiné z televizních obrazovek a pořadů s hokejovou tématikou. Fanoušci s povděkem kvitovali vesměs všechny změny – snad až na ochod dlouholetých opor; Martina Koudelky, který zamířil do Mladé Boleslavi, a Jiřího Kadlece, jenž se navrátil do svého domovského Kolína. Oproti tomu tým posílil třeba o Davida Švagrovského, navrátilce Petra Haluzu, či extraligou ostříleného Michala Mikesku. Hráči se tak s chutí vrhli do nové prvoligové sezóny. Jenže výkony byly rozporuplné. Z úvodních desíti zápasů Hradečtí pouze dvakrát vyhráli za plný počet bodů. A tak to pokračovalo napříč celým rokem. Sérii výher vystřídala řada porážek, dobrý výkon v jednom zápase se nedařilo převést do toho dalšího. Vše zašlo tak daleko, že se Královští lvi kolem Vánoc museli rozloučit s hlavním trenérem Martinem Hostákem. Toho však nenahradil nikdo menší než bývalý aktivní reprezentační hráč a mistr světa z Vídně 1996 Jiří Kučera. I s jeho pomocí se nakonec týmu podařilo vybojovat postup do vyřazavacích bojů play-off, když Lvi nastřádali 77 bodů, což stačilo na sedmé místo po základní části. To podle klasického klíče Hradeckým přiřadilo druhý nejlepší celek toho ročníku – HC Olomouc. Na pohled papírově slabší hokejisté z města pod Bílou věží nakonec sice doopravdy přes moravský celek nepostoupili, nicméně dostáli svému jménu a bojovali jako lvi. V sérii na čtyři vítězné zápasy podlehli Olomouci v poměru 2:4, když dokázali hned v prvním zápase ukořistit bod na půdě soupeře a jednou zvítězit na vlastním ledě. To už se však do Hradce Králové blížila bomba zvaná extraliga...
2013/14 – Po dvaceti letech zase extraliga!
Suchá příprava, první tréninky na ledě, přípravné zápasy. Přibližně takto vypadá zaběhlé léto hokejistů nebo činovníků klubů. To však rozhodně nebyl případ situace, která nastala v Hradci Králové na prahu ročníku 2013/14. Společnost Mountfield a.s. se rozhodla přesunout svoji podporu hokeje z Českých Budějovic právě do východočeské metropole. Mountfield s městem Hradec Králové uzavřel smlouvu zajišťující fungování nového subjektu po dobu minimálně šesti let, s rozdělením vlastnictví 50:50. S novým generálním partnerem do Hradce dorazil i takřka kompletní kádr jihočeských hráčů i s trenérem a novou kostkou. Hráče A-mužstev z obou společných týmů, tedy Českých Budějovic a Hradce Králové, čekal nesnadný úkol; prosadit se mezi čtyřicítkou hokejistů do kádru nově vzniklého klubu Mountfield HK. Mládežnicke celky i nadále zaštiťoval klub Královští lvi Hradec Králové, a tak se mladí hokejisté mohli i dále směle rvát o příčky nejvyšší. Nového hlavního trenéra Petera Draisaitla doplnil jako asistent v té době již ex-hlavní kouč Královských lvů Hradec Králové Jiří Kučera. Oba nakonec dali dohromady velice silné mužstvo, ve kterém se prosadilo i několik hráčů, jež předtím působilo u Královských lvů – například Michal Tvrdík, David Švagrovský nebo talentovaný útočník Lukáš Nedvídek. A protože kvalitních hráčů není nikdy dost, zrodila se na východě Čech z kraje září ještě jedna velká hokejová událost, a to návrat hradeckého odchovance Jaroslava Kudrny. Ten se ukázal jako velice platná posila, když během sezóny vystoupal jeho bodový průměr na zápas nad hodnotu čísla jedna. V hlavách lidí pohybujících se kolem hokejové dění v naší vlasti se, celkem logicky, ozývaly otázky typu „Jak hradečtí fanoušci přijmou v podstatě cizí tým?“ a „Jaký výkonnostní dopad bude mít na hráče z jižních Čech stěhování?“ Ty ještě podtrhl úvodní zápas sezóny na Spartě, který hradečtí hráči prohráli poměrně vysokým rozdílem – 1:5. Jenže první domácí utkání začalo převrat, kterým jasně ukázali hráči fanouškům, že se hodlají poprat celým svým srdcem o jejich přízeň a za Hradec Králové. A když to bude potřeba, klidně i nechat na ledě duši. Fanoušci jejich zprávu pochopitelně s nadšením kvitovali. Poté, co hokejisté prohrávali v prvním domácím zápase 0:2 s Třincem, se mužstvo semklo a jako jeden hráč dokázalo zařídit fantastický obrat na 3:2 ještě v základní hrací době. A od té doby to byla jedna velká jízda. Jízda na vlně euforie, která mužstvo vyhnala dokonce až na průběžné druhé místo v tabulce, jež si dokázalo držet dokonce po dobu několika měsíců! A pozadu nezůstávali ani fanoušci, kteří hlasitě a kreativně (vzpomeňme na vtipná chorea nejen při derby či takzvané tematické výjezdy) podporovali svůj tým ať už v domácím prostředí, tak i na venkovních zápasech. A za mužstvem stáli i v momentech, kdy se nedařilo. Například při zápase se Slavií, kdy hradecký celek prohrával 1:6, avšak stadionem projížděla mexická vlna... Aby dobrých zpráv nebylo málo, došlo k prodloužení kontraktů s několika oporami týmů. Po novém roce mohli mít fanoušci jistotu, že následující dvě sezóny budou stále vídat ostrostřelce a vůdce týmu Jiřího Šimánka či obránce a slovenského reprezentanta René Vydareného. Jenže druhou půli roku hokejisty z města pod Bílou věří začala limitovat zranění. Nebylo výjimkou, že na zápas chybělo i několik klíčových hráčů najednou. I přesto Mountfield dokázal nováčkovskou extraligovou sezónu, která podle mnoha odborníků měla skončit jasnou baráží a pádem do první ligy, zakončit na solidním pátém místě. To Hradeckým přiřadilo celek Zlína, jenž se stal nakonec vítězem vyřazovací části. Avšak byli to právě naši hokejisté, kteří dokázali PSG potrápit na jeho cestě za titulem nejvíce. A i když z výsledku série (2:4 v neprospěch Východočechů) by se mohlo zdát, že její průběh byl jasný, opak byl pravdou. Toto čtvrtfinále přineslo hned tři zápasy, které se nerozhodly v základní hrací době. Mountfield nenavázal na skvělé výsledky z nastavení ze základní části, kdy desetkrát v řadě bral bonusový bod, a Ševcům nakonec ve všech podlehl. I přes vyřazení ve čtvrtfinále to nakonec byla sezóna velmi úspěšná!
2014/15 – Po roce znovu „jen“ čtvrtfinále
Před začátkem nového ročníku Tipsport extraligy se hradecký zimní stadion oblékl do nového kabátu. V rámci rekonstrukce byla modernizována nejen ledová plocha včetně mantinelů, ale i šatny pro rozhodčí, střídačky nebo osvětlení. Extraliga mohla po letní pauze znovu naplno vypuknout... A pro Hradecké nedopadl její začátek vůbec špatně, vždyť po čtrnácti kolech okupovali druhé místo tabulky! Hráčské posily se v týmu postupně zabydlovaly, fanoušci neúnavně hnali svůj tým za dalšími vítězstvími a v týmu panovala dobrá nálada. Nic ale netrvá věčně. Po období, kdy se výhry střídaly s prohrami, se nad výkony týmu stáhla bouřková mračna. Série šesti porážek v řadě začala koncem listopadu na ledě Zlína a trvala další dva týdny. Konec nepovedeného období ale nastal v nejlepší možný čas. 14. prosince 2014 totiž přišlo třetí východočeské derby sezóny a i přes mohutný závěr Pardubic se Mountfieldu podařilo zvítězit poměrem 6:4. Další zářivý moment týmu zpod Bílé věže nastal v prvním domácím utkání kalendářního roku 2015. Hradeckou kabinu citelně zasáhla početná marodka a zápas s Mladou Boleslaví dohrávalo pouze patnáct svěřenců trenéra Draisaitla. Východočeši však rozhodně nesložili zbraně, právě naopak. Na domácím ledě předvedli bojovný výkon a svému soupeři nasázeli hned devět gólů! Na tři pětky se ale nedá hrát dlouhodobě, a tak zamířil pod Bílou věž na měsíční výpomoc sparťanský obránce Karel Pilař. Tomu se v Hradci zalíbilo natolik, že krátce po skončení extraligového ročníku 2014/15 uzavřel s klubem Mountfield HK kontrakt a zamířil na soutok Labe s Orlicí natrvalo. Začátkem roku 2015 se odehrála i jedna významná mimoextraligová událost spojená s královéhradeckým hokejem. 7. února proběhl v kongresovém centru Aldis historicky první ročník Královského plesu. V rámci něj se na tanečním parketu setkali hokejisté se svými fanoušky a obě skupiny si celý večer náramně užily. O necelý měsíc později přišel konec základní části, v níž se Mountfield, stejně jako předchozí sezónu, umístil na pátém místě, tentokrát se ziskem 85 bodů. Příčku nad ním skončila pražská Sparta, a stala se tak jeho čtvrtfinálovým soupeřem. A že to byl soupeř velmi nepříjemný, o tom svědčí i výsledek celé série. Hradec proti Spartě urputně a srdnatě bojoval, tým z hlavního města ovšem Východočechům nepovolil ani bod a pro mužstvo zpod Bílé věže skončila sezóna po prohrách 0:3, 3:5 a dvakrát 3:4. A-tým svou cestu play off zakončil již ve čtvrtfinále, na hradecké juniory ale ještě čekala vysněná baráž o DHL extraligu. Ve čtyřech zápasech baráže nedali Jihlavě ani Litoměřicím šanci a po sedmi letech postoupili do nejvyšší tuzemské juniorské soutěže. Dařilo se i dalším mládežnickým kategoriím – mladší dorost obhájil titul Mistra České republiky a starší dorostenci se po vydařeném ročníku umístili na stříbrném stupínku.
2015/16 – Rozlučky se dvěma legendami semifinále neozdobilo
Po dvou sezónách, kdy hradecká cesta vyřazovacími boji skončila před branami semifinále, byl na východě Čech stanoven jasný cíl – přejít přes čtvrtfinálového soupeře. Po bok hlavního kouče Petera Draisaitla se postavil nový asistent Tomáš Martinec a na soutok Labe s Orlicí přišlo nejedno zvučné hráčské jméno, které mělo týmu dopomoci k naplnění ambicí – za všechny uveďme hvězdného útočníka Jaroslava Bednáře. Na začátku nového ročníku se východočeské mužstvo projelo na horské dráze. Výhry střídaly porážky a celek zpod Bílé věže dlouho hledal herní pohodu. Tu našel krátce po polovině října, kdy si počínaje zápasem s Karlovými Vary připsal hned pět vítězství v řadě. Rozjetý hradecký válec zastavila až reprezentační pauza, po ní však na předchozí šňůru nenavázal. Z následujících sedmi utkání odešli Hradečáci hned v pěti případech se sklopenou hlavou a to znamenalo konec pro trenéra Petera Draisaitla. Ten ukončil své angažmá v Mountfieldu na začátku prosince a v křesle hlavního hradeckého kouče ho vystřídal Vladimír Kýhos. Se změnou na trenérském postu přišly i pohyby s kapitánským „céčkem“ a asistentskými „áčky“. Ve funkci vůdce královéhradecké kabiny nahradil Jiřího Šimánka René Vydarený, jeho novými asistenty se pak stal právě Jiří Šimánek s Jaroslavem Bednářem. Nový lodivod vnesl do hradeckého celku pozitivní impuls a v následujících šesti duelech ztratila parta z FORTUNA arény pouhé dva body, když v prodloužení nestačila na pozdější mistry z Liberce. Tým kolem trenéra Kýhose si nepočínal špatně ani nadále, i když po další reprezentační přestávce přišel opět lehký útlum. Postavení v horních patrech tabulky si ale Mountfield dokázal uhlídat. Bezesporu zajímavým se stala lednová klání proti Třinci a Pardubicím. S Oceláři sehráli Hradečtí téměř infarktový zápas, v němž hned pětkrát vedli, a pouze dvanáct vteřin jim chybělo ke šťastnému konci střetnutí. Třinečtí ale dokázali i na popáté srovnat a urvat pro sebe bláznivý zápas v nájezdech. Třináctibranková přestřelka tak Východočechům přinesla nakonec pouze bod. Východočeská derby s Dynamem bývají pikantní pokaždé, tentokrát ale bylo měření sil mezi dvěma rivaly navíc okořeněné tím, že v roli hlavního pardubického kouče se představil bývalý hradecký trenér Peter Draisaitl. Ten nakonec zúročil předchozí vítězné zkušenosti a připsal si již pátou výhru v derby mezi Hradcem a Pardubicemi v řadě. Ke smůle hradeckých fanoušků to ovšem tentokrát bylo v barvách pardubického rivala. Závěr základní části sice nebyl přímo hvězdný, ze čtrnácti utkání získal hradecký tým sedm výher, i to ale stačilo na historicky nejlepší umístění Hradce po dlouhodobé části extraligy. S osmaosmdesáti body totiž Mountfield obsadil skvělou třetí příčku! Ta mimo jiné určila Východočechům i čtvrtfinálového soupeře – Mladou Boleslav. Na Bruslaře si hokejisté zpod Bílé věže věřili, vaz jim ale srazily především samostatné nájezdy. Hned dvakrát totiž Východočeši prohráli právě v dovednostní soutěži a po prohře 2:4 na zápasy jim slibně rozjetá sezóna skončila. A opět těsně před branami semifinále… Spolu s koncem sezóny skončila i bohatá kariéra hradecké legendy Jaroslava Kudrny. Ten se s fanoušky se slzami v očích rozloučil po prohraném šestém čtvrtfinálovém utkání v Mladé Boleslavi. V Mountfieldu HK však neskončil úplně, od nového ročníku v něm začal působit v pozici sportovního manažera. Kromě Kudrny pověsil během sezóny 2015/16 brusle na hřebík i další skvělý východočeský hokejista Michal Tvrdík. Ten tak učinil již během měsíce října, po zbytek ročníku ale zůstal s klubem spjat coby asistent trenéra a poznal, co všechno obnáší řízení mužstva z trenérské lavičky.
2016/17 – Celkové třetí místo a historicky nejúspěšnější ročník
Úkol pro následující sezónu zněl jasně, na čtvrtý pokus konečně najít klíč k branám semifinále. Dopomoci k tomu mělo několik posil v čele s Richardem Jarůškem, několika cizinci a především tehdy ještě téměř neznámým brankářem Patrikem Rybárem z Piešťan. Kapitánské céčko převzal před sezónou matador Jaroslav Bednář, vysoké ambice se měl pokusit naplnit také zbrusu nový trenérský tým. Václav Sýkora, který v klubu působil už v předchozí sezóně jako konzultant, si k sobě jako asistenta vybral Pavla Hynka, s nímž slavil extraligový titul v roce 2002 se Spartou, a také stávajícího asistenta Tomáše Martince. Klub na vlastním ledě v srpnu 2016 uspořádal první ročník Mountfield Cupu, který za účasti klubů z KHL dokázal také opanovat. Výsledky na začátku ostré extraligové sezóny však zdaleka tak přesvědčivé nebyly. Hradecký tým dokázal vyhrát pouze dvě z úvodních osmi utkání. Útěchou mu mohl být pouze debakl 8:2, jenž uštědřil úhlavnímu rivalovi z Pardubic. Následně sice přišly tři vítězství, leč pouze dvoubodová a Mountfield se tak pohyboval v dolní polovině tabulky. Po zbytek podzimu se nemohl naladit na vítěznou vlnu a lepší výkony střídaly ty horší. Tým srážely především špatné výsledky na ledě soupeřů, naopak ve FORTUNA aréně dokázal Hradec koncem října završit sérii pěti výher v řadě a reprezentační pauzu nakonec přečkal na slušném pátém místě. Už na podzim si začal svou pozici v brankovišti budovat mladý slovenský gólman Patrik Rybár. Upozornil na sebe fantastickými čísly v prvoligových Litoměřicích a svou výkonnost si dokázal přenést i do hradeckého A-týmu. Postupně se mezi třemi tyčemi zabydlel natolik, že vytlačil Ondřeje Kacetla z pozice brankáře číslo jedna a situace nakonec dopadla tak, že Kacetl podepsal smlouvu s konkurenčním Dynamem a Rybár se tak stal jasnou hradeckou jedničkou. Na přelomu listopadu a prosince dokázali svěřenci Václava Sýkory bodovat v pěti zápasech v řadě a těsně před Vánoci zvládli i druhé domácí derby poměrem 5:1. Svátky klidu a míru se pro hradecké hráče nesly spíše v ostrém zápasovém tempu. Mountfield totiž už na jaře dostal pozvánku na prestižní Spengler Cup do Davosu, kam tým na konci prosince přijela podpořit i početná skupina fanoušků. Hradec sice do semifinále turnaje nepronikl, konfrontaci s odlišným stylem hokeje ale dokázal v extralize plně zužitkovat. Po návratu ze Švýcarska totiž na své soupeře Východočeši vlétli jako uragán. Z následujících 8 utkání vydolovali 19 z 24 možných bodů, za zmínku stojí především deklasování Pirátů v poměru 9:3. Leden zakončil Mountfield třemi po sobě jdoucími porážkami, začátek února se zase nesl ve znamení čtyř tříbodových výher v řadě. Hradec se celou druhou polovinu soutěže držel v postupové šestce, po nepříliš přesvědčivých výsledcích z posledních zápasů základní části nakonec Východočeši skončili s 89 body na čtvrté příčce a tabulka jim přidělila jako čtvrtfinálového soka tým z Litvínova. Na ten dokázal Mountfield v průběhu sezóny najít recept jen jednou, nečekal ho tak rozhodně jednoduchý úkol. Tento fakt se projevil hned v prvním čtvrtfinálovém zápase, který dokázal Litvínov ve FORTUNA aréně vyhrát. Hradečtí ale opakování scénáře z předchozích třech sezón nepřipustili, semkli se a dokázali přetavit všechna čtyři následující utkání ve výhry. Mohli tak na domácím ledě spolu s fanoušky poprvé oslavit triumf v sérii play off. V dalším kole na Východočechy čekal soupeř nejtěžšího kalibru, brněnská Kometa. Celá série se nesla v duchu obdivuhodných výkonů slovenských brankářů Rybára a Čiliaka. V prvním zápase vychytal gólman Komety nulu, v druhém se to samé podařilo hradeckému brankáři. Po debaklu 0:8 v třetím zápase to vypadalo, že Mountfield už odpor klást nebude, ale po fantastickém výkonu obou maskovaných mužů ve čtvrtém utkání, které skončilo 0:0, nakonec Tomáš Knotek rozhodl v samostatných nájezdech a Hradec srovnal stav série na 2:2. Následující dva zápasy si Brno však zkušeně pohlídalo a Kometa tak mohla vykročit vstříc svému dvanáctému titulu. I přes semifinálové vyřazení se jednalo o nejúspěšnější sezónu v historii hradeckého hokeje. Tým skončil v konečném účtování na vynikajícím třetím místě, navíc dosáhl během ročníku i dalších dílčích úspěchů. Vyhrál první ročník Mountfield Cupu, důstojně reprezentoval český hokej na Spenglerově poháru, dokázal ovládnout všechny čtyři východočeská derby a v neposlední řadě se mu povedla i dlouhodobá charitativní akce s názvem Skóruj pro..., v níž hradecký klub podpořil hendikepované děti.
2017/18 – Historický úspěch v základní části vystřídalo zklamání v play off
Po úspěšné sezóně se vedení týmu netajilo ještě vyššími cíli, a sice postupem do extraligového finále. Nebylo se čemu divit, úspěšný trenérský tým se nezměnil, v týmu zůstala většina klíčových osobností, navíc řady Mountfieldu posílila další zvučná jména v čele s mistrem světa Petrem Koukalem. Sílu tým ukázal už na předsezónním Mountfield Cupu, kde Východočeši obhájili prvenství. Hradec také startoval premiérově v Lize mistrů, zápasy proti evropským soupeřům ale pojal spíše jako přípravné a ze skupiny nepostoupil. Tým navíc vyšel z prvních třech extraligových utkáních bodově naprázdno. Pak se ale hradecká mašina rozjela naplno, od začátku října dokázali svěřenci trenéra Sýkory vyhrát sedmkrát v řadě a okupovali přední příčky tabulky. Obdivuhodné výkony předváděla obrana, famózně si počínal brankář Patrik Rybár, který zaznamenal tři čistá konta v řadě a jeho neprůstřelnost se zastavila až na čísle 245 minut a 27 sekund, což byl druhý nejlepší počin v extraligové historii. Na začátku listopadu přišla další vítězná série, která tentokrát čítala šest zápasů. Bodově Hradec táhl kapitán Jaroslav Bednář, přidali se však i další hráči jako Bedřich Köhler, Rudolf Červený či Petr Koukal. Východočeši do svých řad navíc získali beka Petra Zámorského. Před Vánoci dokázal Hradec bodovat v dalších sedmi utkáních v řadě a nadále atakoval čelo tabulky. Východočechům se také dostalo pocty v podobě opětovné pozvánky na Spenglerův pohár. Hradecký tým nakonec postoupil do semifinále turnaje, kde podlehl výběru Kanady 2:5. V extralize pokračovali hráči ve skvělých výkonech, které byly postaveny především na zodpovědné defenzívě. Mountfield odehrál v lednu hned 12 zápasů, bez bodu odešel pouze dvakrát. Navíc dokázalo vedení přivést dalšího velezkušeného hráče - Radka Smoleňáka. V únoru pak svěřenci Václava Sýkory opanovali čtyři ze šesti utkání a naladili tak sebe i fanoušky na nadcházející play off. Hradec nakonec těsně nepokořil stobodovou hranici a s 99 body obsadil po základní části výtečné druhé místo, což byl historicky nejlepší klubový výsledek. Smrtící byly zejména přesilovky Mountfieldu, který jako jediný dokázal udržet jejich využití nad dvacetiprocentní hranicí. Navíc obdržel suverénně nejméně branek ze všech, k čemuž pomohl vynikající Patrik Rybár. Toho několikrát skvěle zastoupil Jaroslav Pavelka, který odchytal třináct zápasů a stlačil svůj brankový průměr na 1,56. Po základní části bylo jasné, že Hradec si na svého čtvrtfinálového soupeře bude muset počkat. Výsledky předkola nakonec přisoudili Východočechům ambiciózní Liberec vedený trenérem Filipem Pešánem. První dva domácí zápasy sice Mountfield vyhrál, v libereckém dvojutkání vstřelil ale pouze dva góly a série se stěhovala zpět pod Bílou věž za stavu 2:2. Právě produktivita se nakonec ukázala jako kámen úrazu celého hradeckého účinkování v play off. Páté utkání dokázali těsně vyhrát liberečtí výsledkem 2:1 a s nadějemi na postup to vypadalo bledě. Na severu Čech se ale dokázali hráči zmáčknout a vybojovat výhru ve stejném poměru, když v poslední minutě rozhodl Radek Smoleňák. V ČPP aréně pak kralovali opět Východočeši a třetím skóre 2:1 v řadě nakonec vybojovali postup do semifinále. Vyhrocená sedmizápasová série však Hradeckým sebrala spoustu sil. V semifinále vyzvali Lvi třinecké Oceláře, kteří se po své rovněž sedmizápasové sérii s regenerací vypořádali lépe. Obě úvodní domácí utkání Východočeši prohráli a nad vysněným postupem do finále se stahovala mračna. Po bídně odehraném zápase ve městě oceli Východočeši podlehli domácím 1:5 a rázem v sérii prohrávali už 0:3. Celý tým se však semkl a dokázal lehce ukolébané Oceláře ve čtvrtém zápase porazit v prodloužení, kdy rozhodl opět Radek Smoleňák. Před vlastními diváky pak Mountfield předvedl srdnatý výkon a páté utkání dovedl za stavu 2:2 opět do prodloužení. V jeho šesté minutě Radovan Pavlík gólem oživil naděje týmu na postup. Šestý zápas ve Werk aréně opět přinesl nervy drásající podívanou, sedmý zápas ale odmítl třinecký Ondřej Kovařčík, který svou brankou v prodloužení poslal Oceláře do finále. Ročník 2017/18 tedy pro Mountfield skončil neúspěchem a nesplněním předsezónních cílů. Už po posledním utkání bylo jasné, že pod Bílou věží nebude pokračovat řada zkušených borců, navíc hrající legenda Jaroslav Bednář už na podzim deklarovala, že tato extraligová sezóna bude jeho poslední v roli hráče. U týmu skončili také hlavní trenér Václav Sýkora s asistentem Pavlem Hynkem. V následujícím ročníku Hradec v omlazené sestavě a pod vedením nového hlavního kouče začne psát další kapitolu své extraligové historie.
2018/19 – Nová tvář Mountfieldu HK: omlazený tým, nový kouč, pětiletý plán
V září 2018 započal Hradec novou kapitolu své extraligové historie. Už žádná velká prohlášení, žádné drahé posily na jednu sezónu, žádné přehnané ambice. Klub vyhlásil pětiletý koncepční plán, který zahrnoval zapracování mladých hráčů a odchovanců do kádru, stabilizaci sestavy a postupnou cesta za vytouženým extraligovým pohárem. Pozici hlavního kouče po čtyřech sezónách v roli asistenta zaujal hradecký rodák Tomáš Martinec, jenž si k sobě přizval dosavadního mládežnického kouče Aleše Krátošku a bývalého vynikajícího obránce Petra Svobodu. V kádru nastal pořádný vítr, kromě kapitána Jaroslava Bednáře odešla na zkušenou do zámoří i opora mezi třemi tyčemi Patrik Rybár, v klubu nepokračovali ani veteráni Jiří Šimánek a René Vydarený a Mountfield opustily i loňské největší ofenzivní perzony Rudolf Červený, Bedřich Köhler a Andris Džerinš. Výrazně omlazený kádr a angažování novice na pozici hlavního lodivoda střídačky znamenaly zvýšení kurzů v sázkových kanceláří na případný úspěch Mountfieldu v nové sezóně a možná i lehké podcenění ze strany soupeřů. Jenže hradečtí dravci všem ukázali, co si o podobných předpokladech myslí. Po úvodní porážce na Spartě opanovali sedm následujících duelů, čímž vyrovnali klubový rekord, a na začátku října dosáhli na historický milník. Hradecký hokejový klub totiž poprvé za celou dobu své existence vystoupal až na samotný extraligový vrchol. Během podzimu Lvi nadále pokračovali ve stabilní výkonnosti a z ČPP Arény vybudovali nedobytnou tvrz, ze které si nájezdníci odváželi body jen horko těžko. Hradec se také prezentoval úplně odlišným herním stylem, než za vlády předchozích trenérů. Tomáš Martinec svým svěřencům naordinoval aktivní hokej, fyzické pojetí hry, založené především na rychlosti, výbušnosti a efektivním napadání. A slavil s ním zasloužený úspěch. Za celý prosinec prohrál Hradec pouze na ledě Zlína a i Berany měl na chvíli na lopatě. Ve skvělých výkonech pokračoval i po Novém roce a trenéři i fanoušci mohli kvitovat především fakt, že po dlouhé době se v barvách Mountfieldu neprosazuje jen elitní formace, ale schopen skórovat byl každý hráč na ledě. Hradec po celou sezónu nevypadl z elitní čtyřky a až do samého konce proháněl suverénní plzeňské indiány na čele tabulky. V únoru například předvedl nevídaně úspěšnou venkovní šňůru, kdy ze čtyř po sobě jdoucích duelů na ledě soupeřů vydoloval plný počet dvanácti bodů. Nezkušenost kádru se však přece jen nakonec projevila a pro Východočechy přišla krize v ten nejméně vhodný okamžik. V posledních pěti ligových kolech nedokázal Hradec najít recept ani na jediného ze svých soupeřů, v posledním zápase základní části propadl i na ledě beznadějně posledních Pardubic a sníženou výkonnost a psychickou nepohodu si přenesl i do vyřazovacích bojů. Hradečtí nakonec udrželi čtvrtou příčku, zajišťující začátek čtvrtfinálové série doma, zároveň jim však tabulka přisoudila soupeře z nejtěžších - dvojnásobného úřadujícího šampiona z Brna. V play off se bohužel neprobudily v posledních zápasech stagnující opory Petr Zámorský, Radek Smoleňák ani Petr Koukal, Kometa vyškolila Mountfield v produktivitě a zejména její přesilovky byly smrtící. Po úvodním dvojzápase byl stav 2:0 pro Brno při skóre 1:7 a využití přesilových her 0:4. Obdobně dopadly i oba zápasy v DRGF Aréně a i když byly výsledkově vyrovnanější, Brnu stačilo si zkušeně počkat na své šance a využít je. Porážka 0:4 ve čtvrtfinálové sérii byla sice zklamáním, nepokazila však dojem z úchvatné základní části, na čemž se shodlo jak vedení klubu, tak fanoušci, kterým se obměna týmu a hlavně atraktivní hokej Lvů velmi zamlouval. Hvězdou sezóny se stal Petr Zámorský, který oproti poslednímu ročníku neskutečně ožil a ovládl jak bodování týmu, tak produktivitu mezi zadáky v celé lize. Kádr doznal do příští sezóny pouze kosmetických změn a drtivá většina hráčů pod Bílou Věží pokračuje i nadále. Navíc před dalším ročníkem přišly kromě několika dalších jmen i dvě obrovské posily. Brankoviště bude nově hájit Marek Mazanec a ze své štace v Evropě se vrátil místní oblíbenec Rudolf Červený.
2019/20 – Až osmé místo. A Liga mistrů!
Nejméně povedenou sezonu od přesunu extraligové licence prožili hokejisté hradeckého Mountfieldu – poprvé nepostoupili přímo do čtvrtfinále play off. S tím ale ostře kontrastovalo úžasné představení v Lize mistrů. Hradec nepatřil mezi hlavní extraligové favority, dál se chtěl soustředit především na budování mužstva, které mělo v dalších sezonách útočit na mety nejvyšší. Po výtečném startu upadl do průměru, což klubovému prezidentovi Miroslavu Schönovi stačilo, aby do trenérského štábu dosadil velkou rybu – Vladimíra Růžičku. Výsledkové zlepšení však v domácí soutěži nepřišlo, a herní už vůbec ne. Dobrá povánoční pasáž sice fanoušky mohla namlasat, jenže na konci základní části znovu došel Mountfieldu dech a z osmého místa musel poprvé do předkola. Jak by byl úspěšný v play off, jsme se kvůli covidu nikdy nedozvěděli; ovšem pokud by náhle nezměnil tvář, na víc než čtvrtfinále mohl jen těžko pomýšlet. O to hůř se chápal kontrast, že právě Hradečtí reprezentovali český hokej fantasticky na evropské scéně. V Lize mistrů kosili jednoho silného soka za druhým a došli až do finále, kde už podlehli suverénní Frölundě. I bez ohledu na to si ale celým působením udělali na mezinárodní scéně zvučné jméno.
2020/21 – Šesté místo po základní části a vyřazení 0:4 s Libercem – ani v březnu 2021 Mountfield nepřekonal očekávání…
2021/22 – Mountfield jako den a noc
V základní části sice získal poprvé v historii klubu Prezidentský pohár, ale v play off poté nezvládl roli favorita a ve čtvrtfinálové sérii s Mladou Boleslaví uhrál pouze jediný duel. Když kouč Vladimír Růžička nesplnil cíl – nedovedl Mountfield do semifinále extraligy – bylo celkem jasné, že boss klubu Miroslav Schön s požehnáním představenstva svěří roli hlavního kouče někomu jinému. A tak se vrátil trenér z hradecké líhně, místní patriot a oblíbenec fanoušků Tomáš Martinec. A v Hradci Králové se zase po nějaké době začal hrát líbivý ofenzivní a moderní hokej. Pryč před byly časy, kdy byl Mountfield HK schopen přeplatit české hráče a dostat je pod Bílou věž. Sportovní vedení královéhradeckého klubu se rozhodlo jít jinou cestou. Levnější. Načež do východočeské metropole zamířilo několik cizinců. Ty musel navrátivší se trenér Tomáš Martinec poctivě se svými kolegy vyskautovat. Na konci července se tak hlásil v kabině Mountfieldu finský gólman Henri Kiviaho, kanadský obránce Graeme McCormack zase doplnil v defenzivě Jérémieho Blaina. Do útoku dorazil kanadský centr Christophe Lalancette, finský střelec Ahti Oksanen nebo bojovný Slovák Patrik Lamper, jehož na konci přestupového období nahradil Rus Nikita Ščerbak. Tým Hradce Králové ale během základní části nepůsobil tak, že je složený z cizinců, kteří ani tak moc netouží po úspěchu. Naopak. Lvi váleli. Drtivou většinu základní části naháněli Třinec, dokázali obracet zápasy, ukazovali velkou týmovost, neprošli žádnou velkou krizí. Však také nikdy neprohráli víckrát než třikrát v řadě. A nakonec si pak dvě kola před koncem zajistili zisk Prezidentského poháru, což je největší úspěch východočeského klubu v dosavadní historii. Paradoxně před očima bývalého hlavního trenéra Vladimíra Růžičky po přesvědčivé výhře 3:0 nad Litvínovem… To už branku Hradce Králové hájil gólman Filip Novotný, kterého si Východočeši pořídili na zbytek ročníku z Karlových Varů. I když věděli, že je domluvený někde jinde. V Boleslavi. Ale k tomu se dostaneme. Po vítězství v základní části se najednou začalo mluvit o případném titulu, což svým vyjádřením před fanoušky podpořil i klubový prezident Schön. A na to klub ještě nebyl připraven. Mountfield pak také musel nějakou dobu čekat, jakého soupeře dostane do čtvrtfinále. A vyšlo to na Boleslav – proklatého soupeře, tahle série totiž velmi připomínala tu z roku 2016. To si Mladoboleslavští zajistili semifinále v šesti zápasech, nyní to stihli dokonce v pěti.
2022/23 – Nejlepší sezona historie
Hradec Králové ze čtvrtého místa v základní části proklouznul rovnou do čtvrtfinále. V něm se utkal s Libercem a tuto sérii ukončil poměrně rychle v pěti zápasech. V semifinále se ale Mountfield výrazně zdržel, když proti Vítkovicím potřeboval na postup sedm zápasů, a navíc se hned pětkrát prodlužovalo. I kvůli tomu přepsal Hradec Králové společně s Vítkovicemi historii, když odehrály nejdelší extraligový zápas a také nejdelší sérii. Na zkušený a silný Třinec už ale Mountfield nestačil – právě i kvůli náročné sérii s Vítkovicemi padl 2:4 a dynastii Ocelářů neukončil.
2023/2024 – (Ne)vyřešené brankoviště a dopingová šmouha
Mountfield HK v extraligovém play off nikdy nechyběl. Osmé místo je tím pádem nejhorším umístěním od roku 2013, kdy se pod Bílou věží začala hrát extraliga. Vzhledem k okolnostem se dá ale sezona považovat z úspěšnou. Hradci Králové dodá další zkušenosti i poučení pro příští roky. V desátém boji o titul sedmé vyřazení ve čtvrtfinále. Poprvé v historii play off stál na druhé straně největší rival z Pardubic, a porážka tak mrzela dvojnásob. Tím spíš, že s favorizovaným Dynamem dokázal Mountfield odehrát tak agresivní a kvalitní zápasy, kde rozhodovala vždy jediná branka. Hradečtí na ledě nechali všechno a proto mohli končit sezonu se ctí.
