Každý přeje druhému, těší Ryšavého. Skončí komický příběh až v NHL?
Foto: Moose Jaw Warriors
Martin Ryšavý si zvolil pro svůj další rozvoj zámořskou cestu, kterou jako prospekt Columbusu píše v kanadské Western Hockey League. Osmnáctiletý útočník si po období mezi muži opět zvyká na juniorský hokej bez taktiky a užívá si přející prostředí, které pocítil po premiérovém gólu v posledním odehraném duelu. Zároveň pokračuje ve vytváření úsměvného příběhu, který píše společně se Stanislavem Svozilem – aktuálně žijí čtyřicet minut od sebe.
Martine, jak si užíváte zámoří?
Už od příletu do Columbusu to byl lehký nezvyk. Jsou tady strašně milí lidi a žije se tady úplně jiný životní styl než v Čechách. Je to strašně příjemné. Lidé tu jsou ochotní udělat cokoliv, což se mi strašně líbí. Není to jenom hokejová změna, ale i v životě se člověk naučí a trochu se změní.
Co se nejvíc změnilo?
Jsem tady v rodině. Nechci tomu říkat úplně mama hotel, protože člověk sám musí vědět, co chce. Není to takové, že by nám všechno natřeli až pod nos, musíme si říct, když něco chceme. To stejné platí i v hokeji – když něco člověk potřebuje, musí si říct a nemůže počítat s žádnou automatikou. Na druhou stranu jsou tady lidé strašně ochotní pomáhat v hokejových i osobních věcech. V tom je to tady naprosto super.
Život v rodině je pro vás nová zkušenost?
Už jsem byl takhle v rodině dvakrát, když jsem byl jako malý na turnajích, což bylo ale jenom na týden. Teď je to poprvé na delší dobu. Každý od toho máme na začátku nějaká očekávání, takže jsme s paní, která mě má na starosti, sedli a všechno probrali ohledně jídla a dalších věcí. Všechno mi tady vysvětlila. První dva dny jsou trochu těžší, protože člověk neví, co má čekat, ale postupně si na to zvykne. V celku je to naprosto super, mám tady svůj pokoj i koupelnu, takže na jednu stranu mám soukromí, ale na druhou tady máme úplně všechno.
Už jste se seznámil s domácími přístroji?
Nemusím si tady vyloženě každý den vařit, protože vaří rodina. Já si dělám jenom snídani, což není žádný problém, jednou si dám ovesnou kaši a pak si dám jogurt. Potom si ale musím prát, takže se pomalu ale jistě učím prát, což snad nebude zase tak složité. Pomalu se do toho dostávám.
„Od gólu a celkově zápasu, který se mi povedl, to ze mě spadlo. Získal jsem více sebevědomí na ledě a cítím se daleko lépe.“
Pojďme k hokeji: Pomohla vám hodně premiérová trefa v pátém zápase?
Nebylo to pro mě nějak strašně těžké, ale byl to strašný nezvyk, protože jsem poslední dvě sezony hrál víceméně hlavně dospělý hokej, což je úplně jiný styl. Mám tu úplně jiné spoluhráče a hraju úplně jiný styl hokeje, což dalo zabrat. Myslím, že jsem první zápasy nehrál špatně, a trenéři taky říkali, že to bylo dobré. Jenom mi to tam nepadalo. Od toho gólu a celkově zápasu, který se mi povedl, to ze mě spadlo. Získal jsem více sebevědomí na ledě a cítím se daleko lépe. I spoluhráči mi dost pomáhají.
Jak se situace kolem gólu seběhla?
Rychle jsme otočili hru, Róbert Bačo dobře udržel puk a posunul ho na Korczaka, který mi v situaci dva na jednoho prostrčil puk mezi nohama soupeřova obránce. Já jsem vystřelil pod vyrážečku, takže to nebyla žádná extra velká individuální akce, ale na to se tady nehraje. Hlavní bylo, že to ze mě spadlo.
Pak jste ještě asistoval…
Tu situaci jsem popravdě neviděl, ale mohl jsem přidat ještě druhý gól, který ale připsali Braydenu Yagerovi. Já jsem nahazoval z rohu a gólmanovi to nějak propadlo, ale nevím jak. Každopádně to byl pro mě druhý bod, zápas se mi povedl a všechno ze mě spadlo.
(Pozn. redakce: Po rozhovoru byl gól nakonec opravdu připsán českému útočníkovi.)
Ryder Korczak se s vámi nešel ani hned radovat a naopak se prudkou brzdou vrátil zpět pro kotouč. To bylo příjemné, viďte?
Tady každý přeje tomu druhému a není to závistivé. Když jsem dal jako nováček gól, po zápase za mnou snad všichni přišli a pogratulovali mi, nebylo to nic velkého, ale žijeme to tady všichni dohromady. Je tu více přející prostředí, což se mi strašně libí. Je to od nich hezké, prostě pro puk jdou a chtějí, abychom z toho měli co nejvíc.
„Hra je tady úplně jiná. V Česku je i juniorka více založená na taktice a zodpovědnosti. Tady když člověk udělá chybu, nikdo mu nenaloží, ale naopak ho pochválí, že to zkusil, a řekne, že to příště může zkusit znovu.“
Je to největší změna?
Asi jo, je to více přející, ale velkou změnu poznávám i v tréninku. U hráčů je rozdíl, ale je to jiné i od trenérů podle toho, co po nás chtějí, i hokejové myšlení je jiné. Co jsem poznal v juniorce, není svázaná taktikou, což se mi líbí. V Česku některé juniorky vyloženě stavějí na taktice, ale my tu máme pár základních věcí. Například, když máme puk, tak s ním prostě hrajeme. Trenér už mi jednou na tréninku řekl, že jsem jednou nahodil puk – jenomže já jsem na to byl prostě zvyklý –, ale v zápase s ním něco vymyslím. V tom je to jiné. Když ztratíme puk, hned musíme být nad soupeři, abychom neztráceli čas, abychom co nejrychleji otáčeli hru a zase získali puk. Je to jedno s druhým. Hra je tady úplně jiná. V Česku je i juniorka více založená na taktice a zodpovědnosti. Tady když člověk udělá chybu, nikdo mu nenaloží, ale naopak ho pochválí, že to zkusil, a řekne, že to příště může zkusit znovu. Z chyb se stávají lepší hráči a tady v tom juniorském hokeji se děje chyb strašně moc. Jde vidět, že kluci, kteří tu jsou déle, chyby nedělají. Je krásné se na takové kluky dívat, byli draftování v první kole a dívají se na hru úplně jinak, než jak jsem byl já zvyklý.
Foto: Moose Jaw Warriors
Jak se cítíte na úzkém kluzišti?
Řekl bych, že mi vyhovuje více než nějaké obrovské. Děje se tu všechno rychleji a hra není moc překombinovaná. Je to prostě juniorský hokej a není to svázané tolik taktikou. Musím hrát více juniorský hokej, než co jsem hrál poslední rok v mužích. Musím říct, že se v tom cítím daleko lépe.
Takže jste bláznivý útočník dopředu, nebo jak byste se charakterizoval?
Tady se tomu říká powerforvard a v Čechách silový útočník. Já se snažím hrát stejně, jako jsem hrál na širokém hřišti, jenom se to tady prostě praktikuje lépe a je to celkově jednodušší. Lépe se forčekuje, protože je hřiště prostě užší, ale je to nezvyk ohledně základních návyků, které tu hráči mají. Trenéři je do nich dávají odmalička a my se je jako kluci z Evropy musíme učit, takže první dva měsíce jsou těžké, protože my ty návyky nemáme a musíme je do sebe dostat rychleji. V tom jsou Kanaďani někde jinde.
„Snažím se hrát stejně, jako jsem hrál na širokém hřišti, jenom se to tady prostě praktikuje lépe a je to celkově jednodušší.“
Při vašem odchodu řekl Jason Ripplinger, generální manažer Warriors, že s Róbertem Bačem zvyšujete šance na play off. Zaznamenal jste tato slova?
I když jsem tu minulý rok nebyl, protože jsem kvůli covidu nemohl odletět, bavili jsme se s trenérem a on mi říkal, že si nás vybrali, protože jsme větší. Řekl bych, že jsme tady s Róbertem největší útočníci silově i výškově. Máme oproti ostatním fyzickou převahu. Občas si člověk řekne, že to není úplně výhoda, ale mít do play off dva takové útočníky není od věci. V play off to pak jde vidět, takže sem to lehce zavnímal, ale nevázal jsem se na to. Přišel jsem sem, abych ukázal, co umím.
Pociťujete na sobě kvůli tomu tlak?
Ne, že bych se chtěl dostávat pod tlak, ale občas sám sebe rád dostávám pod tlak. Prostě musím hrát minimálně stejně, jako jsem hrál minulý zápas, a ne hůř. Stejně se s námi baví i trenér – každý zápas musíme hrát lépe a lépe. O tom to je, protože jinak se neposouváme. Tím dostávám sám sebe pod tlak, protože když ho člověk nemá, hraje moc v pohodě. Teď mám možnost naučit se hrát pod tlakem, tak se o to lehce snažím. Nějaké tlaky s body ale nechci. Jenom prostě nechci hrát hůř než předtím.
Vaše zámořská cesta začala v podstatě draftem do NHL. Jak jste období kolem dražby talentů prožíval?
Jeli jsme zrovna z Finska z dvacítek, takže jsem se to dozvěděl až nějak doma, protože jsem domů řídil a z Prahy do Přerova to není úplně kousek. Když jsem přijel domů, volal mi Standa Svozil, který je taky v Columbusu, a jenom mi řekl, že jsme spoluhráči. (usmívá se) Chvilku jsem nechápal. Pak mi volal Rick Nash, ředitel pro rozvoj hráčů v Columbusu, který mi oficiálně oznámil, že mě draftovali. Draft byl pro mě hodně pozitivní a byl jsem rád. Že jsem draftovaný, ale neznamená, že to budu někdy hrát. Musím si to urvat sám, i kdybych byl v prvním anebo druhém kole. Vždycky si to hráč musí urvat sám. Byla to pro mě určitá motivace, že jsem udělal nějakou práci dobře, byl jsem draftovaný, ale musím jít dál a ještě lépe.
Vy jste se Stanislavem Svozilem prostě nerozlučná dvojka.
Je to vtipné. I trenéři v Přerově říkali, že je to strašný příběh a pokud se nám podaří hrát spolu ještě někde výše, příběh bude dokonalý. My jsme spolu začali hrát hokej někdy ve čtyřech až pěti letech v Přerově, kde jsme chodili na základní školu a seděli spolu v lavici. Teď jsme draftovaní do stejného týmu v NHL. (uculuje se) V juniorce hrajeme čtyřicet minut od sebe, což jsou města asi nejblíže od sebe v soutěži. Je to úplně skvělé. Třeba takhle budeme pokračovat dál, ale uvidíme, jak to půjde. Je to občas až komické, jak se my dva potkáváme.
„Začali jsme spolu hrát hokej někdy ve čtyřech letech v Přerově, kde jsme chodili na základní školu a seděli spolu v lavici. Teď jsme draftovaní do stejného týmu v NHL a v juniorce hrajeme 40 minut od sebe.“
Odchod do zámoří jste řešil i s vedením Columbusu. Jaké měli představy?
Popravdě jsem sem chtěl jít i sám, protože jsem to chtěl prostě zkusit. Strašně mě to lákalo. Když jsem byl draftovaný Columbusem, řekli, že chtějí, abych hrál v juniorce. Ne, že bych neměl na výběr, to ne, ale šel jsem do toho s tím, že i pro moji další kariéru a pokračování snahy dostat se do NHL je lepší juniorka. V Columbusu mají trenéry, kteří jsou vyloženě jenom na rozvoj hráčů, takže jezdí sledovat jeho prospekty. Sami mi řekli, abych hrál na menším hřišti, naučil se to a že je to pro můj rozvoj nejlepší, protože hokej už se potom zase tolik neliší. Mezi juniorkou, AHL a NHL jsou změny jenom v taktice, ale základ je stejný. Když se naučím základ, všechno mi půjde lépe.
Kdybyste si mohl vysnít další kariéru, jak by vypadala?
Asi jako každý hráč v mé pozici má vysněné, aby hrál v NHL natrvalo. Spíš jde o to, abych se tam dostal, a nemusím tam být příští rok, ale chci se tam dostat a udržet se tam. Myslím, že i příští rok budu tady v juniorce, protože mám ještě možnost ji hrát, tak proč ji nehrát. Pak se chci posouvat výš a výš a snad jednou skončit v tom prvním mužstvu.
Foto: Jan Gebauer, hokejprerov.cz
Share on Facebook
