Co bylo, bylo, začínáme odznovu, velí Šalé. Kanada? Chaos na ledě
Eduard Šalé
|
Foto: Martin Voltr
Na Jiřího Kulicha musí zatím dvacítka čekat. Kdo ji ale má na světovém šampionátu dvacítek táhnout jistojistě, to je Eduard Šalé. Dvacítka letošního draftu je nejmladším navrátilcem z minulého mistrovství a na tom nadcházejícím se od ní očekává o to víc.
Na Šalém je nicméně vidět, že neprožívá úplně snadné období. Na rozdíl od většiny ostatních zámořských krajánků v kádru juniorské reprezentace teprve absolvuje aklimatizační sezonu, která před něj staví nové výzvy.
Navzdory spoustě zkušeností nasbíraných v české extralize jede tak trochu od nuly.
Jaké byly vaše první měsíce v Kanadě?
Abych řekl pravdu, tak těžký. První měsíc asi nejtěžší. Jsem tam sám, nemám tam žádného Evropana, a všechno včetně style hokeje je jiné a pro mě nové. S týmem nehrajeme nahoře, takže o to je to těžší. Určitě by se hrálo jinak, kdybych byl v některém ze špičkových týmů, ale na to se nedívám. Je to tak, jak to je. Myslím si, že jsem měl trochu i smůlu, protože mě potkalo pár zranění. Hrál jsem a nehrál, někdy jsem odešel v půlce zápasu... Poslední dva měsíce už si to ale sedlo a na ledě se cítím líp. Vím, že jsem se zase naučil něco trošku nového, což je pro mou kariéru jen dobře.
„Myslím si, že jsem měl trochu i smůlu, protože mě potkalo pár zranění. Hrál jsem a nehrál, někdy jsem odešel v půlce zápasu.“
Na jedné straně máte na všechno méně času, ale zase proti sobě mnohem méně zkušené hráče než v extralize. Co z toho pro vás plyne?
Řekl bych, že je to takový chaos na ledě. Není to extra takticky svázané a jde vidět, že někteří kluci ještě nikdy chlapský hokej nehráli. Pro mě to bylo hodně těžké, podle mě je krok z chlapů pro juniorů pro hráče vždycky nejtěžší. Chvíli jsem se hledal. Všechno je rychlejší, což si myslím, že mi až takový problém nedělalo, ale zlepšil jsem důraz a pohyb. Každý, kdo tam jde, to asi zlepší, protože to je nepostradatelná součást jejich hokeje.
Ve 25 zápasech máte 21 bodů. Chtěl byste na tom být lépe?
Mám prakticky bod na zápas, poslední čtyři zápasy jsem ani nehrál a byl na tribuně, ale napsali mě tam... Takže se na to nedívám. Nemáme úplně topový tým, takže se body dělají těžko. Lidi to nevidí, ale já to vím. Hlavní je, že se na ledě cítím dobře. Vím, že umím dát góla a nahrát, poslední měsíc se mi docela i dařilo. Ale říkám, byly tam i smolné zápasy, které jsem nedohrál. Body pro mě tuhle sezonu nejsou až tak důležité.
Na dvacítkách se od vás čekat budou. Trenér říkal, že od vás šesti navrátilců bude chtít, abyste tým „nakazili“ a navedli ho na cestu, která loni vyústila ve stříbro. Vidíte to tak?
Určitě. My, co jsme tam byli, víme, jak to všechno probíhalo. Myslím si, že máme co předat. Teď se celá parta začne víc a víc stmelovat a věřím tomu, že by to mohlo proběhnout ve stejném duchu jako minulý rok. My můžeme klukům jenom pomoci a tu cestu nadiktovat.
„Zavřeli jsme se do sebe a vyhráli 5:2, což byl asi největší odrazový můstek. Tím to začalo.“
Na stříbro už se díváte s odstupem a bez emocí. Jaký byl „X faktor“ loňského týmu?
Podle mě to byl jednoznačně první zápas s Kanadou. V přípravě jsme prohráli se Švýcarskem a pak šli na Kanadu, takže očekávání byla různá... (usmívá se). Zavřeli jsme se do sebe a vyhráli 5:2, což byl asi největší odrazový můstek. Tím to začalo. Začali jsme si věřit a šlo to dál a dál.
Obvyklé klišé o potřebě dobré atmosféry v kabině a sebevědomí tedy vlastně není tak mimo...
Souhlasím. Měli jsme sebevědomí a dobrou náladu. To bude i teď asi jeden z klíčových bodů. I kdyby se stalo cokoli, tak se nesmíme zastavit a musíme pořád pokračovat.
Jako druhý zásadní bod jsme asi všichni viděli obránce. Může letošní tým navázat na to, jak fantastické beky měl minulý?
Já věřím, že jo. Minulý rok jsme měli topové obránce, kteří nám tvořili hru. Nebudeme si nic nalhávat, úspěch byl hodně postavený na nich, protože beci jsou v hokeji hodně důležití. My jsme k tomu přidali nějaké góly. Je pravda, že většina beků je tady nových, takže obrana je docela obměněná.
Chtěl byste si zase zahrát s Jiřím Kulichem a Matyášem Šapovalivem?
Záleží na trenérech, jak to poskládají. Rozhodnutí není na mě.
O chemii mezi vámi ale po roce strach nemáte?
Vůbec ne. S klukama jsme hráli od osmnáctek a pro všechny z nás je to radost, každý se na to těší. Každý ví, co má v lajně za roli a co čekat od ostatních. Podržíme se.
„Teď si chci ještě užívat hokej a co se stane, se stane. Jestli to jednou hrát mám, tak to hrát budu.“
Jste ve spojení s Kulichem?
Jo, píšeme si. Uvidíme, jestli pojede, ale myslím si, že jo.
Hádám, že on má zájem maximální.
Co jsem si s ním psal, tak určitě. Těžko říct, jestli nebude náhodou zase povolaný do NHL, ale podle mě je to nakloněné na tu stranu, že by mohl jet.
Nebylo by špatné, kdybyste se za rok ocitl v podobné pozici vy. Kdyby se o vás mluvilo stejně a bouchal byste na NHL...
To by bylo pěkné. Jirka je ale typologicky trochu jiný hráč, takže uvidíme, jak ten rok půjde a jak na tom budu hlavně fyzicky, kolik budu vážit. Každý má cestu jinou, hlavu si z toho nedělám. Teď si chci ještě užívat hokej a co se stane, se stane. Jestli to jednou hrát mám, tak to hrát budu.
Nabíráte kilogramy?
Jo, něco jsem nabral. Posledně v áčku jsem měl snad 75 kilo, teď už mám navrch, přes osmdesát. Jde to nahoru. Myslím, že to časem bude dobré.
Nebojíte se před šampionátem velkých očekávání ze strany veřejnosti? Vylepšit, nebo i jen zopakovat minulý výsledek bude neuvěřitelně těžké.
To je pravda. Nebudeme si nic nalhávat, je těžké to zopakovat. Lidé si budou myslet, že bychom mohli udělat stejný úspěch a dojít stejně daleko, nebo i výš, ale každý rok je jiný. Co bylo, bylo, nesmíme se na to extra dívat a musíme začít odznova. Zvlášť my, co jsme tam byli minulý rok. Myslím si, že máme šanci. Žádný cíl jsme si zatím nedávali, to asi přijde časem, až uvidíme, jak na tom jsme.
Share on Facebook
