Být třetí gólman je prostě hrozné!

Vladimír Hudáček má již dvě zlaté medaile z mistrovství světa, na šampionátu si však ještě nezachytal

"Věděl jsem, že pocestuji jako trojka a že si zachytám jedině, kdyby se někdo nedej bože zranil," uvědomoval si dopředu svůj ne zrovna příjemný osud. "Jenže když pozvánku do reprezentace dostaneš, je to velká čest, před níž by se nemělo uhýbat. Samozřejmě, mnohem lákavější bylo zůstat doma s rodinou, ale hokej je moje práce," krčí rameny Hudáček, který byl v podobné situaci i minulý rok v Petrohradu. "Letos to ale bylo horší," přiznává. "Loni jsem byl na mistrovství nováček, byl jsem na všechno zvědavý a nerodila mi manželka," konstatuje. "Teď jsem byl v pozici třetího brankáře znovu a je to vážně hrozné a ne moc příjemné."

Navíc v Německu se organizátoři nechovali k české výpravě zrovna nejlépe. Problémy s cestou z Norimberku na zápas s domácí reprezentací do Kolína nad Rýnem a návrat zpět, poté další úskalí s rozměry šatny v Hannoveru a třemi sprchami pro celý tým, to jsou jen hlavní peripetie, které si museli čeští hokejisté prožít. "Minulý rok v Rusku to bylo určitě lepší. Je to sice paradox, ale je to tak," zdůrazňuje Hudáček. Nutno přiznat, že nebyl sám. Již v průběhu šampionátu složil Jiří Dopita německým pořadatelům poklonu, když prohlásil: "Zlaté Rusko". Rovněž čeští žurnalisté dávali hokejistům za pravdu.

Všechny svízele jsou však dávno zapomenuty. Zlato je zlato a tak proč se neřídit heslem ´konec dobrý, všechno dobrý´. Navíc, hned na letišti se Hudáček setkal se svou manželkou a potřetí v životě také již se svou třínedělní dcerou Rebekou. "Určitě vyrostla," žasl hrdý otec. "Tyhle malé děti rostou každým dnem. Už se moc těším, jak se teď s rodinou odreaguji," spřádal jasné plány na chvilky oddechu. "Možná občas vyrazím i na golf," dodal s šibalským úsměvem.

(ToP)

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace
• Mistrovství světa