Znovu vedle Super Maria. V Pittsburghu se chystá velká slavnost, Jágrův dres míří pod strop arény
Jaromír Jágr
|
Foto: X Pittsburgh Penguins
Zaplněné tribuny a ovace ve stoje. Možná dojde i na slzy dojetí. To vše ještě jednou v rámci kanadsko-americké NHL zažije Jaromír Jágr, jehož dres v noci z neděle na pondělí zamíří pod strop pittsburské arény. Osmašedesátka, kterou nosívá ikonický pravý křídelník, se tak znovu objeví po boku dresu s číslem 66.
Vedle Super Maria. Maria Lemieuxe.
Útočník, který ve své kariéře jiný než pittsburský dres nikdy neoblékl, je dodnes symbolem celé organizace. I přes nepřízeň osudu, vícero nemocí a zranění, se několikrát dokázal vrátit. Nebýt všech těchto patálií, Wayne Gretzky by dnes možná nebyl považován za nejlepšího hokejistu všech dob.
Jaromír Jágr bude třetím hráčem v historii organizace, jehož dres zamíří pod strop. Tím druhým je Michel Briere. Že vám to jméno nic neříká? Briere v Pittsburghu odehrál pouze sezonu 1969/1970. Po ní bohužel zemřel na následky zranění hlavy po těžké autonehodě. O život bojoval v umělém spánku jedenáct měsíců.
Až třicet let po jeho smrti byl dres s číslem 21 vyvěšen pod strop tehdejší pittsburské haly. Událo se tak před zraky Brierova syna, který v době smrti svého otce měl pouhých šest měsíců.
Nynější okolnosti vyvěšení dresu však budou daleko pozitivnější. Dočká se totiž Jaromír Jágr, jenž v devadesátkách právě mezi Tučňáky pobláznil celý hokejový svět. Účesem, stylem oblékání, umem. Prostě vším, co k tomu patří.
Jak vlastně vzniklo spojení mezi Jágrem a Pittsburghem?
Tým z Pensylvánie se v sezoně 1989/1990 nedostal posedmé z předchozích osmi sezon do play off. Do vyřazovací fáze se Tučňáci neprobojovali jen těsně, o bod skončili v Patrickově divizi pátí za Islanders. Do bojů o Stanley Cup postupovaly čtyři celky z jednotlivých divizí.
Tehdy platilo, že play off hrálo šestnáct z jednadvaceti účastníků. Spolu s Pittsburghem si rozhodující fázi sezony nezahrály Philadelphia, Vancouver, Detroit a Quebec. Právě tato čtyři mužstva tedy na draftu vybírala jako první, na Pittsburgh zbyla pozice pátá.
Jedničkou draftu byl v červnu 1990 Owen Nolan, který zamířil do Quebecu. Z druhého místa vybíral Vancouver, který ukázal na Petra Nedvěda. Do Detroitu putoval Keith Primeau a Letci z Philadelphie vybrali Mikea Ricciho. Jako pátý šel na řadu Jaromír Jágr. Osmnáctiletého mladíka, jenž v kladenském dresu nastřádal 60 kanadských bodů v 51 zápasech, vybral Pittsburgh.
Rok se s rokem sešel a Jágr už křepčil se Stanley Cupem nad hlavou. Pittsburgh v play off 1991 postupně vyřadil New Jersey, Washington, Boston a Minnesotu. Český útočník zaznamenal v nováčkovské sezoně dohromady s play off parádních sedmdesát bodů.
Ačkoliv se říká, že obhajoba poháru bývá ještě těžší, v následujícím roce se Pittsburgh znovu dočkal a tehdy byl ještě suverénnější. V prvním kole sice přešel přes Washington až v sedmi zápasech, v následných sériích s Rangers, Bostonem a Chicagem ztratil pouhé dva duely, přičemž finálové boje proti Blackhawks skončily nejrychlejším možným způsobem.
V prvním finále 1992 vstřelil Jágr svou možná nejslavnější branku v dresu Penguins. Chicago v utkání vedlo už 4:1, avšak Pittsburgh svou ztrátu postupně dotahoval. V 56. minutě utkání srovnal na 4:4 český mladík, který před útočnou modrou čárou zastavil kotouč, téměř ve stoje obelstil Dirka Grahama, Brenta Suttera i krajana Františka Kučeru a bekhendem překonal brankáře Eda Belfoura. Ze střídačky to tehdy sledoval Dominik Hašek.
Sám Mario Lemieux, který utkání v poslední minutě rozhodl, to označil za nejlepší gól, který kdy viděl.
Následně se Tučňáci proti Chicagu radovali ještě třikrát a podruhé v řadě tedy vybojovali Stanley Cup. Jaromír Jágr k němu pomohl 24 body ve 21 zápasech. Fotka, při které kladenský odchovanec pózuje u blyštivého poháru právě s Lemieuxem, obletěla celý svět.
V dalších dvou sezonách byl Pittsburgh v základní části dokonce ještě lepší, nicméně tentokrát z toho byla celkem rychlá vypadnutí v play off. Jágr neustále posouval svá bodová maxima, v ročníku 1995/1996 v základní části nastřádal dokonce 149 kanadských bodů, což bylo nakonec jeho kariérní maximum.
O rok později, v létě 1997, oznámil Jágrův nejvěrnější parťák Lemieux svůj první odchod do hokejového důchodu. Čech se rázem stal nejvýraznější postavou celé organizace, kterou však postihly nemalé finanční problémy.
Hlavně díky umu českého útočníka Penguins pravidelně postupovali do play off, přestože byl klub zadlužený a věřitelům nestíhal splácet.
„Snad jen díky Jágrovi Tučňáci nepropadli do zahanbení. Nebýt Jágra, neudrželi bychom si image neuvěřitelné útočné síly, která nás zdobila na začátku 90. let. I přes finanční problémy jsme dokázali udržet hráče, který byl nejlepší na světě. Přestože jsme už poháry nevyhrávali, pořád se s námi muselo počítat,“ řekl Paul Steigerwald, který pro Pittsburgh pracoval v různých funkcích od 80. let, především jako moderátor.
V listopadu 1998 ohlásili Penguins bankrot, na stole bylo stěhování do jiného města. Následující jaro se dostali do play off, přičemž hned v prvním kole je čekala série o existenci klubu. Potřebovali postoupit alespoň do druhého kola, aby získali více peněz k pokrytí svých dluhů.
Aby problémů nebylo málo, Jágr se v prvním zápase série s New Jersey zranil. „Měl problémy s třísly. Už od pohledu bylo jasné, že je zraněný,“ vzpomínal Mark Madden z tehdejšího pittsburského rádia. Penguins sérii ztráceli 2:3 na zápasy a Jágr tak musel nastoupit i přes zranění.
Pittsburgh díky výhrám 3:2 v prodloužení a 4:2 senzačně postoupil přes první Devils do druhého kola. Organizace byla v té chvíli zachráněná. Bylo jisté, že Tučňáci v Pittsburghu zůstanou.
Právě Lemieux poté začal podnikat potřebné kroky, aby klub svého srdce definitivně nadechnul. Kanadský chlápek se stal prvním bývalým hráčem NHL, který koupil klub, ve kterém hrával. Definitivně se Penguins podařilo oddlužit až v roce 2005.
Jenže to už bylo bez Jágra. V roce 2000, dva roky po zlaté olympijské medaili z japonského Nagana, se na střídačku Tučňáků postavil Ivan Hlinka. Jágr v té sezoně nasbíral 121 bodů v základní části a dalších 12 zápisů nastřádal v play off, nicméně Pittsburgh se v konferenčním finále nakonec musel sklonit New Jersey.
22. května 2001 odehrál Jaromír Jágr své poslední utkání v černožlutých barvách. Pittsburgh se stále potýkal s finančními problémy, a proto musel smlouvu svého zářivého klenotu přeposlat dál. V červenci byl Jágr vyměněn do Washingtonu, kde však velká očekávání nenaplnil a brzy se stěhoval k Rangers.
Fanoušci Pens ale i nadále věřili, že Jágra v dresu milovaného klubu ještě jednou uvidí. V roce 2011 ale museli skousnout velkou ránu. Po tříleté anabázi v ruském Avangardu Omsk se tehdy devětatřicetiletý útočník rozhodl pro návrat do nejlepší ligy světa. Mnozí si osmašedesátku už představovali vedle Sidney Crosbyho či Jevgenije Malkina, vše ale dopadlo jinak.
Jágr podepsal smlouvu ve Philadelphii. V týmu největšího rivala. „Zrada,“ zuřili fanoušci, kteří pak několikrát svou někdejší modlu nezapomněli vypískat a vybučet.
Veterán později působil ještě v Dallasu, Bostonu, New Jersey, na Floridě a Calgary. Nikde jinde ovšem už nezanechal tak obrovskou stopu jako právě v Pittsburghu. Napětí mezi Jágrem a pittsburskými fanoušky postupně opadávalo, tento vztah ale už nikdy nebyl tak idylický.
Všechny sváry ale definitivně budou zapomenuty v noci z neděle na pondělí, kdy dres Jaromíra Jágra vystoupá tam, kam patřil a vždy patřit bude. Podobné pocty se ve svých organizacích dočkali pouze tři čeští hokejisté. Dominik Hašek v Buffalu, Patrik Eliáš v New Jersey a Milan Hejduk v Coloradu.
Teď přijde řada na druhého nejproduktivnějšího hokejistu v historii NHL, dvojnásobného držitele Stanley Cupu, olympijského šampiona, dvojnásobného mistra světa, člena Triple Gold Clubu, pětinásobného vítěze kanadského bodování NHL a jejího trojnásobného nejužitečnějšího hráče.
A dočká se tam, kde v devadesátých letech zanechal největší stopu.
V Pittsburghu.
Kruh se definitivně uzavřel, happy end je dopsán.
Share on Facebook
