Anthony Nellis | Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz
23. října 14:24
Ondřej MachZ vrchního stupínku se dívá dolů na extraligové hvězdy. Anthony Nellis to v Česku nevídaně rozbalil, po měsíci s 15 body vévodí produktivitě soutěže. Vítkovický kauf prokazuje, že ne všichni cizinci potřebují k adaptaci fůru času. „Radši bych ale byl, kdybychom vyhrávali,“ žere plejera s kanadským pasem výsledkový regres ostravského souboru.
útočník, 30 let
Na Spartě to potřetí v řadě neklaplo, z posledních pěti mačů jste nabrali jen čtyři body. V čem je zakopaný pes?
Myslím, že jsme se teď dostali do menšího srabu. Těžko říct. Nehrajeme tak, jak jsme schopní. Na začátku sezony jsme naznačili naše možnosti, teď ale děláme chyby. Zdá se, že každý soupeř je toho schopný využít a získat momentum. Musíme se dát dohromady.
Skřípe defenzivní stránka i oslabení, dvacet inkasovaných gólů během tří utkání je škaredý výkaz...
Jasně, to je problém. Ale beru to jako věc celého týmu. Pořád je brzo, chyby se budou dít. Rozhodně nejsme spokojení s tím, jak hrajeme směrem dozadu. Chce to se vrátit k tabuli a přijít na to, jak se zlepšit. Všichni musíme být lepší, hlavně v prostorech před našimi gólmany. Nemůže na ně každý večer letět 40 střel, s tím úspěšní nebudeme.
Týmem se na konci září prohnala viróza a vyhodila vás ze zápasového i tréninkového rytmu. Nedoznívá to ještě?
Ne, podle mě už ne. Když se vám daří a stane se něco takového, může vás to trochu sundat. Ale na druhou stranu jsme profesionálové. Je to jen o tom, abychom se stoprocentně připravili na každý další zápas. Nechci nic takového používat jako výmluvu.
„Stačí dvakrát vyhrát a tabulkou vás to posune klidně o šest míst vzhůru.“
I přes sestupnou tendenci, panika zřejmě není na místě, ne?
Ne, vůbec. Zbývá nám přes čtyřicet zápasů. Každý bod je ale velmi důležitý. Stačí dvakrát vyhrát a tabulkou vás to posune klidně o šest míst vzhůru.
O víkendu se můžete odpíchnout od domácího dvojáku s Plzní a Libercem.
Určitě to pomůže. Nemám k tomu už moc co říct. Je to klišé, ale musíme věřit procesu. Stejně tak nám důvěřují trenéři a my zase jim. Dokázali jsme, že můžeme být úspěšní. Není to lehké, ale musíme dál pracovat. Jako v každé práci vás občas potkají těžší dny.
Na extraligové mapě jste rychle vytyčil svou vlajku, kde se to ve vás vzalo?
Víte… Jen se snažím hrát správně. Moje identita je založená na tom, abych tvrdě dřel, držel se systému a chodil do špinavých oblastí. Nemyslím si, že teď předvádím něco šíleného. Držím se své hry a dostává se mi za to odměny. Ale nechci o tom moc přemýšlet, zas tolik mě to neuspokojuje. Radši bych byl, kdybychom vyhrávali a sbírali body. Z toho vzniká lepší atmosféra v kabině. A samozřejmě si to zaslouží fanoušci, jsou cítit na každém zápase.
Dobře, ale odkud se tedy vyštrachala náramná chemie vašeho útoku s Chadem Yetmanem a Jindřichem Abdulem?
Abdy je Čech, ale mluví velmi dobře anglicky. Takže je s ním mnohem jednodušší komunikace. Hrajeme trochu volnomyšlenkářsky, ale zároveň jednoduše. Vlastně se snažím hodit puk do míst, kde budou moji parťáci. Zase, není to nic šíleného. Jen se snažíme udržet v ofenzivní zóně a najít se navzájem.
„Když se podíváte na moje hokejové CV, tak možná není tak blyštivé jako u jiných importů.“
Čerpáte sebedůvěru ze dvou zdařilých sezon ve Spišské Nové Vsi?
Určitě. Musím dát kredit trenéru Wojnarovi, který mě tam vedl a šel se mnou do Vítkovic. Věděl, jakým stylem hraju a opravdu věřil tomu, co do týmu můžu přinést. Když se podíváte na moje hokejové CV, tak možná není tak blyštivé jako u jiných importů.
Všímáte si, v čem jsou obě soutěže odlišné?
Myslím, že česká extraliga má teď ve světě skvělou reputaci, dokonce v Severní Americe. Hraje se dost rychle, fyzicky, na ledě jde o každý centimetr. Musíte být pořád ve střehu, jinak vás soupeř prostě sestřelí.
Anthony Nellis | Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz
Z hlediska životního stylu jsou ale Česko a Slovensko dost podobné, ne?
Jasně. Třeba zeleninu nakupuju ve stejných obchodech, i jazyk zní blízce. Jsou to srovnatelné kultury, takže to pro mě nebyla velká změna.
Vítkovice v létě značně překopaly kádr, jaký pocit ve vás převládá z nově utvořené bandy?
Máme několik hráčů ze Severní Ameriky, Lotyše, Čechy… Všichni spolu vychází velmi dobře. Jsem rád, že adaptace byla tak hladká. Kluci byli od začátku přívětiví, na mě i moji rodinu. Starali se o to, jestli jsme v pohodě. Pořád je to proces – jsme mladý tým a čas od času uděláme chybu. Ale je lepší, když se to stane teď, poučíme se a půjdeme dál.
„Pořád je to proces – jsme mladý tým a čas od času uděláme chybu.“
Čeho byste vlastně v Ostravě chtěl dosáhnout?
Jsem tady pořád jen deset zápasů. (usměje se) Se Spišskou se mi poštěstilo udělat bronz i stříbro. Držím si tuhle mentalitu, je to pro mě důležité. Pro týmový úspěch přece hokej hrajeme. Z individuálních čísel máte radost, ale není to věc, co vás definuje jako hráče. Chci dál vítězit. Podle mě máme super tým. I když teď prožíváme trochu horší období, tak se z toho dostaneme.
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz