Z pouště do hor. Vejmelka o dinosaurech nebo relokaci: Už je to vyloženě NHL úroveň
Foto: X Utah Hockey Club
Na nejslavnější scénu se prodral jako nedraftovaný cizinec. Tři sezony válčil Karel Vejmelka ve slaboučké Arizoně, v té poslední ztratil post brankáře číslo jedna. S přesunem organizace směr Utah si výsadu uzmul zpátky. „Pořád se snažím pracovat tak, abych dostával příležitosti a splácel je,“ rozpovídal se na Zoom callu s českými novináři.
Na rovinu – jsme svědky vaší nejlepší sezony v NHL? Optikou individuálních statistik to sedí...
Těžko říct, každá je jiná. Nechtěl bych to nějak srovnávat, protože z každé mám jiné zkušenosti. Vyvíjí se to trochu jinak, moje první sezona byla úplně specifická. Tehdy jsem ji projel tak, že jsem šel zápas od zápasu a vůbec jsem neměl čas nad ničím přemýšlet. Spíš jsem si užíval, že vůbec v NHL můžu být, byl to můj velký sen. Od té doby už vím, jak některé věci fungují a zkušenosti využívám k tomu, abych se mohl posouvat dál a dál. Je super, že mám nejlepší čísla, ale je to jenom jedna z věcí, které nějak vypovídají o mé výkonnosti. Pořád je na čem pracovat, sám bych si představoval, že by některé zápasy mohly být lepší. Mám se kam posouvat.
Zámořský novinář James Mirtle z renomovaného webu The Athletic o vás prohlásil, že jste se stal legitimním kandidátem na Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře ligy. To je fajn argument, ne?
Je moc příjemné to poslouchat, ale já statistiky, nebo co se píše, úplně moc nesleduju, takže jsou to jen spekulace. Samozřejmě chci být nejlepší, ale do konce nás čeká ještě spoustu zápasů. Tohle by byl obrovský bonus. Ale jak říkám, ještě je přede mnou mnoho práce, postupnými kroky to musím plnit. Rozhodně je to pro mě v kariéře takový další stupínek, motivace a hnací motor.
„Vezina Trophy? Další stupínek, motivace a hnací motor.“
Nicméně nelze rozporovat to, že jste si od kolegy Connora Ingrama zase přisvojil objemnější porci zápasů mezi třemi tyčemi...
Musím říct, že sezona je zatím pozitivní. Měl jsem do ní nějaké cíle a postupně se je snažím plnit. Samozřejmě být jednička a chytat co nejvíc zápasů mezi ně patří. Pořád se snažím pracovat tak, abych dostával příležitosti a splácel je. Pořád je to proces, ale zatím jsem spokojený. Vím, že by to mohlo být ještě lepší, ale sezona se vždycky nějak vyvíjí. Do konce základní části pořád ještě zbývá polovina zápasů a my se určitě chceme dostat do pozic pro play off. To je můj další cíl, který je třeba splnit.
Jak se s odstupem času ohlížíte za stěhováním do Utahu a cítíte, že se kolem organizace tak trochu vyčistilo klima?
Přesun byl nejnáročnější asi z logistického hlediska. Nebylo až tolik času všechno zařídit po tak divoké sezoně. I když se může zdát, že léto je na to dostatečné, tak jsem toho na zařízení měl docela dost, ať už co se týče bydlení nebo přesunu věcí. Pořád jsem měl co na práci, nakonec se to povedlo relativně hladce. Organizace nám s tím pomohla. Atmosféra je neskutečná, s Arizonou se to dá těžko srovnávat. Tam to přece jen bylo specifické a nechodilo tolik lidí, tady je to docela rachot. Musím říct, že i na poměry NHL je atmosféra výjimečná a je vidět, že si fanoušci užívají, že v Utahu mají hokej. Zamilovali si ho od prvního zápasu, my se jim to snažíme vracet výkony. A je to nejlepší zpětná vazba, jak navázat na to, že máme nový domov.
Foto: X Utah Hockey Club
A poušť jste vyměnil za stát s jedinečnou přírodou, život se vám pomyslně převrátil taky v tomto ohledu...
Je to velká změna, ale příjemná. Utah je specificky, Salt Lake City leží přímo mezi horami. Prostředí tady je krásné. Je to něco úplně jiného a jsem rád, že si můžu vyzkoušet angažmá v horách ve vyšší poloze. Vlastně je to pro nás i výhoda po fyzické stránce, že hrajeme ve vyšší nadmořské výšce. Má to svoje plusy, užívám si to.
Přizpůsobil jste tomu trávení volného času?
Když jsem měl volno v Arizoně, tak ho bylo nejlepší trávit někde u bazénu nebo u jezera poblíž města. Tady je víc možností. Utah je známý svojí přírodou a já jsem ten typ, který když má nějaké volno, tak ho rád trávím někde venku na horách. Když na to mám náladu, tak si vyjedu do hor – je to v podstatě 30 minut od města a příroda je tam nádherná. Samotné solné jezero je zajímavé, ale je tam i spoustu divoké přírody a zvířat jako jsou bizoni nebo antilopy. Na seznamu mám ještě dost míst, co bych chtěl vidět. Ale na to bude čas až po sezoně. Teď se chci hlavně soustředit na hokej.
„Všichni to berou tak, že jsme v Utahu teď doma.“
V Arizoně na organizaci vrhaly špatný stín věci, které jste jako hráči nemohli ovlivnit. Třeba nedůstojná aréna pro pět tisíc lidí. To je teď fuč, že?
Každý to vnímá. Celkově je to znát na na atmosféře v kabině nebo celé organizaci. Všichni to berou tak, že jsme v Utahu teď doma. Organizace odvedla skvělou práci, spoustu věcí musela nachystat během pár měsíců. Prodej značky toho klubu vlastně proběhl taky během pár měsíců. Všechno bylo připravené na sto procent, sám jsem byl překvapený, jak zázemí vypadá. Už je to vyloženě NHL úroveň. Samozřejmě na to navazuje nějaká větší zodpovědnost, ale to k tomu patří. Osobně si to užívám, protože z Utahu je od samého začátku cítit zdravý hlad po úspěchu. Historická sezona je jen jedna a my bychom ji rádi zakončili v co nejlepším světle.
Z potenciálních jmen pro zbrusu nový klub, které se vám zamlouvá nejvíc? Řešila se přízviska jako Yeti, Outlaws nebo Mammoth.
Vím o těch, co jsou ve finálním výběru, ale svého favorita mezi nimi nemám. Tak nějak bude záležet i na veřejnosti, lidi měli možnost hlasovat, finální rozhodnutí pak bude asi na organizaci. Sám jsem na to zvědavý. Popravdě mě to docela zajímá, sám se na to těším. Ať už výsledek, co se týče loga, nebo toho samotného názvu. Ten vývoj je rozhodně zajímavé sledovat.
Před pár dny spatřila světlo světa vaše nová maska, inspirovaná pravěkou historií Utahu. Nápad z vaší hlavy?
Je to letos vlastně moje druhá maska. První jsem měl sladěnou k výstroji, aby měla stejné designové prvky a tahle je víc propracovaná do detailů. Nechával jsem si ji tvořit v průběhu sezony a víceméně jsem ten nápad dostal, když jsem měl čas si o Utahu něco zjišťovat – jaká je vůbec historie toho státu. Našel jsem odkazy na velkou historii, různé pravěké vykopávky, fosilie dinosaurů… Takže jsem neváhal a návrh jsem si tak nějak vytvořil v hlavě sám. Věděl jsem přesně, co tam chci mít. Trochu jsem se i vrátil do dětství, protože jsem měl spoustu hraček jako dinosaurů. Zavzpomínal jsem, byla to pro mě nostalgie. Je to hezká vzpomínka.
„Trochu jsem se i vrátil do dětství, protože jsem měl spoustu hraček jako dinosaurů.“
Stíháte po očku kontrolovat, jak se v NHL perou čeští gólmani?
Mám nějaký přehled, celkově sleduju všechny kluky, jak se jim daří. Nemůžu říct, že bych to sledoval nějak pravidelně, ale občas se kouknu, jak někdo chytal, jaká měl čísla. Tak nějak vím, jak na tom kdo je a jak hrají jejich týmy. Odkaz naší brankářské školy je tady obrovský. Jsem rád, že mladí kluci, ať už je to Kuba Dobeš nebo další, tak posouvají hranici a nastavují laťku výš a výš. Je to skvělá vizitka českého hokeje.
A co další krajané? Jejich počty v lize kontinuálně klesají, borců v klíčových rolích je čím dál tím méně...
Myslím, že Češi jsou vnímaní jako jako specifický typ hráčů, kteří jsou hodně chytří a mají něco, co Američani a Kanaďani ne. Všichni agenti a týmy tady si váží toho, typologicky jsou hráči z Česka jiní. Je to určitě mentalitou a tím, že pro nás jako pro menší zemi je dostat se do NHL něco víc než pro kluky ze zámoří. Když to má člověk dobře srovnané v hlavě, tak to tým dokáže ocenit. Když na to má, tak tu šanci prostě dostane.
Foto: X Utah Hockey Club
Před uzávěrkou přestupů se obvykle vyrojí řada spekulací, v uplynulých letech se týkaly i vás. Co letos?
Neřeším to. Sám to neovlivním, vlastně jsem ani nepostřehl, že by nějaké takové spekulace byly. Soustředím se na to, co mám – můj výkon. Další věci se budou odvíjet od toho. Jsem spokojený, nemám sebemenší důvod něco měnit. Budu rád, když tuhle sezonu zakončíme co nejlépe, ideálně v play off. Chci si po ní říct, že jsem všechno udělal na maximum tak, jak jsem měl představu před sezonou. Snažím se koncentrovat na věci, na které mám přímý vliv.
Po sezoně vám každopádně doběhne tříletý kontrakt...
Jednání zatím neprobíhají. Vím, že smlouva končí, ale zase je to něco, co nemůžu úplně ovlivnit, kdy se bude řešit, co dál. Nechávám to všechno na agentovi, zatím jsme spolu nekomunikovali, co a jak. Takže se to zase všechno bude odvíjet od mých výkonů a mé formy. Předpokládám, že jednání mohou trvat relativně dlouho. Vždycky je lepší to mít vyřešené co nejdřív, ale teď to úplně vypouštím z hlavy a snažím se koncentrovat jen na hokej. Uvidíme, jak to všechno dopadne.
„Nechávám to všechno na agentovi, zatím jsme spolu nekomunikovali.“
A váš postoj k reprezentaci vstříc květnovému MS v Dánsku?
Reprezentovat je pro mě nejvíc, po sezoně v NHL je to vždycky první věc, na kterou si vzpomenu. Když mám možnost, tak vždycky rád pojedu, ale momentálně se soustředím na NHL a úplně nad reprezentací nepřemýšlím. Je to něco, co budu řešit, až na to přijde čas. A vhodná chvíle.
Share on Facebook
