Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
9. října 2019, 8:01
Kateřina KundertováDorostenci Litvínova jednou ve skvělé formě a s nimi i Jan Vopat, který už má po osmi zápasech na kontě stejně bodů jako v základní části minulé sezony. Mladý útočník se známým jménem chce černožluté dotáhnout až na mistrovství republiky.
Honzo, týmově se vám hodně daří. Držíte si herní pohodu?
Hrajeme v klidu a všichni spolu jako tým. Trenéři nás nechávají v útoku hrát, co chceme, s nadsázkou řečeno. Útok je prostě jenom na nás. Obranu máme nacvičenou. Spočívá to v tom, že si přihráváme, hrajeme jeden za druhého a skáčeme do ran.
Aktuálně máte sérii šesti výher…
Je to hodně cenné. Budeme dělat všechno pro to, abychom vyhrávali i dál. Hrajeme jako tým, takže se musíme pořád prezentovat stejnou hrou. Když bude všechno fungovat, budeme vyhrávat jako doteď. Chceme sérii protáhnout co nejdál.
Který zápas byl zatím nejnáročnější?
Nejtěžší byl určitě zápas v Plzni, která nás v minulé sezoně vyřadila v play off, takže jsme jí měli co vracet. Hráli jsme jako tým jeden za druhého, na nic jsme se nevykašlali, a proto jsme vyhráli. Můžeme být rádi, že jsme ji porazili, protože je to nejtěžší soupeř z naší skupiny.
„Porazit Plzeň je největší motivace a radost.“
Takže výhra proti indiánům je pro vás hodně cenná?
Porazit Plzeň je největší motivace a radost, protože nám dělala problém vždycky.
Mají vás indiáni také jako největšího rivala?
Plzeň má asi za největšího rivala nás a Karlovy Vary, které jsou teď taky hodně silné. Navíc máme všichni stejně bodů. Je dobře, že je to takhle vyrovnané, protože rivalita je důležitá. Teď je jenom na nás, jak se s tím popereme. Máme na krku další dva týmy, které budeme chtít porazit, uděláme pro to všechno.
Některé duely jste vyhráli jasně, některé jste rozhodli až v samém závěru. Které máte osobně raději?
Mě osobně baví těžké zápasy, jako byl například v Plzni, protože jsou vyhrocené. Napadají mě zápasy ještě s Chomutovem, Spartou nebo Energií. Mám radši lepší soupeře, protože se hraje rychlejší a tvrdší hokej a je to napínavější. Když je lehký soupeř, baví mě to taky, ale není to vyhrocené a většinou na naší straně.
„Určitě se chceme dostat do play off. Při troše štěstí a když budeme hrát stejně, chceme vyhrát republiku.“
Co stojí za těžkými výhrami?
Abychom porazili těžkého soupeře, musíme hrát jako tým – to je klíčové. Není to o tom, že jeden bude hrát na sebe. Musíme hrát všichni spolu od první po třetí lajnu. Musíme si pomáhat. Proti Plzni a Spartě jsme měli trochu i štěstí, ale jsme dobře natrénovaní, takže vydržíme celý zápas makat. Na konce zápasů jsme maximálně připravení, abychom rozhodli a soupeře porazili.
V čem se ukazuje síla týmu?
Gólman nás drží, ale bohužel je teď nemocný. Hodně důležitý je útok, ve kterém skvěle spolupracujeme. I obránci dávají do zápasu nějakou práci, ale klíčová věc našeho týmu je prostě útok.
Kam až by vás měla dobrá ofenziva dotáhnout?
Určitě se chceme dostat do play off. Při troše štěstí a když budeme hrát stejně jako teď, pak se chceme dostat na republiku a vyhrát ji.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Naposledy jste vynulovali v derby Chomutov. Jaké to bylo utkání?
Zápas mě hodně bavil, protože byl vyhrocený a hrálo se hodně do těla. Nakonec se výsledek překlopil na naši stranu, vyhráli jsme, takže můžeme být maximálně spokojení.
Dobírali jste si Ericka Iljuka, který v minulé sezoně hrál za Piráty?
Musím se přiznat, že jsme si z něj trochu dělali legraci, že je to Chomutovák. Byla to ale opravdu jenom legrace. On to myslím nijak nevnímal, že šel proti Chomutovu. Byl to stejný zápas jako každý jiný, musel hrát naplno.
útočník, 21 let
V osmi střetnutích jste si připsal osmnáct kanadských bodů. Čím to je, že se vám takhle daří?
Za sebe musím říct, že jsem velmi spokojený. Hlavně v lajně jsme si se spoluhráči sedli. S Danielem Dejem a Davidem Skuhrovcem nám to zatím klape. Doufám, že to tak bude pokračovat dál. Hlavní ale je, že se daří celkově týmu.
V minulém ročníku jste měl v základní části stejných osmnáct bodů. Kde se to ve vás vzalo?
Minulou sezonu jsem byl malý a slabý. Byl jsem většinou nervózní. Přes léto jsem na sobě makal, takže jsem zesílil a navíc i vyrostl. Hraju s větším klidem a ženu se za svým cílem. Body přichází, protože se nám daří v lajně. Hrajeme spolu, kluci podporují mě a já podporuju je, takže se daří nám všem.
Kdo je ve vaší útočné formaci střelec?
Ve finále je jedno, kdo dá gól. Nadře se na něm celý útok. Daniel je střelec, i když teď góly nedává. Myslím si, že to přijde a začne se mu dařit. David je taky střelec, i mně osobně se daří dávat góly. Všichni si dokážeme nahrát. Funguje nám to.
Co byste si vybral – asistenci, nebo gól?
Já mám asi radši asistence, ta je pro mě cennější. Gól ať dá kdokoliv. Asistence mi přijde více pro tým. Když dám pěknou přihrávku na gól, který třeba rozhodne zápas, těší mě to více než samotný gól.
Upravil jste oproti předchozím letům i trénink v letní přípravě?
Tréninky jsem změnil, dával jsem si mnohem více navíc doma. S tátou jsme chodili trénovat do posilovny a brácha mi taky pomohl. Zesílil jsem a cítím se mnohem více než minulou sezonu.
Máte hodně známé jméno. Jaké to je vyrůstat s radami skvělých hokejistů?
Je to super, protože mi táta může poradit. Hokej hrál celý život. Děda to stejné. Více jsem nad tím ale nepřemýšlel. Hraju svůj hokej a co po mě chtějí trenéři. Když mi táta poradí, je to dobře, já se z toho snažím vzít co nejvíce.
Jak vnímáte rady od táty a dědy?
Snažím se vždycky vzít co nejvíce. Když je to v nějakém rozporu s trenérem, tak samozřejmě poslechnu trenéra. Když to má nějakou souvislost s tím, co nám radí trenér, snažím se to spojit dohromady. Většinou to jsou super věci, které zapojuju do svého hokeje.
„Jméno, nejméno. Jsem kluk jako každý jiný v našem týmu.“
Jaký máte vztah se starším bratrem Lukášem?
Máme spolu výborný vztah. Brácha se snaží jezdit na každý zápas. Teď hraje univerzitní hokej v Praze, takže když tam hrajeme my, určitě se přijde podívat. Přes léto jsme spolu chodili do posilovny a trénovali jsme spolu. Jsem vděčný za jeho rady, protože brácha je na tom výborně fyzicky. Pomohl mi zesílit a využít sílu v hokeji.
Čekají od vás lidé více, když vidí vaše jméno?
Když lidi vidí moje jméno, asi ode mě čekají více, ale já jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Jméno, nejméno. Jsem kluk jako každý jiný v našem týmu. Nesmím nad tím nijak přemýšlet a musím hrát pořád svůj hokej jako doteď.
Vnímáte vůbec nějak výjimečně své jméno?
Samozřejmě se snažím našemu jménu udělat co nejlepší vizitku, na tréninku co nejvíce makat. Teď se mi konečně daří, za což se jsem opravdu rád. Jméno bych chtěl rozšířit dál, ostudu určitě udělat nechci.
„Samozřejmě se snažím našemu jménu udělat co nejlepší vizitku. Jméno bych chtěl rozšířit dál, ostudu určitě udělat nechci.“
Plánujete se v příštích letech vydat do zahraničí?
Zatím jsem o zámoří nijak nepřemýšlel. Teď jsem tady, kde jsem spokojený a daří se mně i týmu. Litvínov je moje rodné město, takže mu věnuju veškerou svoji sílu i hokej.
Chtěl byste překonat vašeho otce, který odehrál více než sto dvacet zápasů v NHL?
Určitě je to jeden z mých cílů, abych bych lepší než on.
Při jménu ‚Vopat‘ leckomu naskočí i velmi známá bitka mezi vaším strýcem Romanem a Jiřím Vašíčkem…
Zápas jsem viděl. Bitku s panem Vašíčkem si pamatuju. Se strejdou jsme se o tom bavili. Hokej je tvrdá hra a tohle k tomu patří. Osobně musím říct, že jsem přesný opak, nikdy jsem se do žádných rvaček nehrnul. Spíš jsem ten hráč, který rvačky rozděloval, aby nebyla zbytečná vyloučení.
Roman Vopat vs. Jiří Vašíček »
Litvínov vs. Slavia Praha (pátý, rozhodující zápas předkola play off v sezoně 2009/10)
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz