Vlastní jazyk, masivní výjezdy. Aneb jak i Uher buduje hokejovou značku ve městě rybářů

Dominik Uher | Foto: Jan Beneš, championshockeyleague.com

10. října 18:14

Ondřej Mach

• Champions Hockey League
• Fischtown Pinguins Bremerhaven

Zhlédl teprve druhou prohru po základní hrací době od startu sezony. Přesto kotel Bremerhavenu setrval dlouho přišpendlený ve svém sektoru v O2 areně. I přes krach 2:4 si idoly vyžádal na opětovnou děkovačku. „Podporují nás úplně všude. Kdybychom hráli v Třinci, tak přijedou taky,“ smekl český krajánek v barvách německého vicemistra Dominik Uher před fanoušky.

Něco přes pět tisícovek diváků. Z toho několik stovek lidí čítající výprava z přístavu na severozápadě Německa. V pracovní den vážila zhruba sedm set kilometru táhlou štreku. S buly v plánu od 19:30. Co do počtu skalních příznivců nemohla domácí Sparta konkurovat.

„Praha je skvělé lákadlo, jak pro hráče, tak pro fanoušky. Podívají se do krásného města. Jsme za to strašně rádi. Každý zápas máte podporu. Navíc ocení, i když prohrajete,“ nechává Uher nahlédnout do hokejové kultury ve městě proslaveném zejména rybolovem.

Klub se příznačně nazývá Fischtown Pinguins. Historie se datuje do 70. let, moderní éra ale započala až v roce 2002. Přes nižší soutěže se hrabal mezi elitu čtrnáct sezon. Historický kumšt svedl letos na jaře, když v DEL prosvištěl až do finálové série. Nakonec bral alespoň stříbrnou medaili. „Všechno to ještě umocnilo,“ míní Uher, společně s bekem Vladimírem Emingerem jeden ze dvou Čechů na soupisce.

„Do té doby se nám nikdy nepodařilo přejít ani čtvrtfinále. Finále nám dodalo sebevědomí. Byl to skvělý zážitek, skvělý pocit. Jen škoda, že se nám to nepodařilo dotáhnout, pořád nás to mrzí,“ připouští jednatřicetiletý forward. Hokej si tím vydobyl ještě markantnější pozornost, a to napříč různými sférami. Bremerhaven se v očích veřejnosti krok po kroku vymaňuje ze škatulky chudého příbuzného.

„Myslím, že na tom nejsme nejhůř, ale ani nejlépe. Spíš tak někde ve středu ligy. Úspěchy z předešlých let zajišťují i silnější sponzory,“ zamyslí se Uher. V regionu vládne tradiční fotbal, čtyřnásobný německý šampion Werder Brémy sídlí jen o šedesát kilometrů dál. Kromě lehkých zakolísání válí v Bundeslize takřka šedesát let v kuse.

Zájem mezi dvěma sportovními odvětvími se ovšem až tak nerozmělňuje. „Kluby spolu dobře kooperují. Dostáváme lístky na Werder, on zase na nás. Oblast je celkem propojená. Sice žije fotbalem, ale teď do toho vstoupila i hokejová značka. Fanoušci nás podporují, jezdí s námi na výjezdy. Vesměs je znáte, je to taková velká rodina,“ popisuje Uher zaníceně.

Foto: Jan Beneš, championshockeyleague.com

„Sám jsem fotbalový fanda. Když můžu, zajdu se podívat. Měl jsem štěstí, že když jsme hráli přátelák v Malmö, tak jsem vyrazil mrknout na Spartu. Vyšlo to a bylo to fajn,“ naráží na tažení rudého kolosu až do základní skupiny Ligy mistrů. O dění na obou frontách si stále udržuje přehled. A když vyjde s časem, zapne v televizi extraligový mač.

V české metropoli se v minulosti usadil na dvě sezony. Když v roce 2015 ohlásil návrat zpoza oceánu, zazvonil mu telefon ze Sparty. Slovo dalo slovo, z rodáka z Frýdku-Místku se stal Pražák. A propachtil se až do reprezentace.

„I proto to pro mě bylo speciální, těšil jsem se na to,“ komentuje comebacku do O2 areny. V mundúru s tučňákem na hrudi už do Prahy zavítal tři roky nazpátek, tehdy se však o body zápolilo ještě v ikonické Fortuna areně. 

„Nejlepší vzpomínka je naše pouť v Lize mistrů, kdy jsme došli až do finále. Tam to bohužel nevyšlo. Ale mám na tohle angažmá dobré vzpomínky, rád jsem se sem vracel,“ vykládá Uher. Při rozhovoru se zdraví s bývalými parťáky z realizačního týmu, laškuje s kustody. Jako by byl na Spartě pořád doma.

Ve středu za ním do Prahy přivandrovala i rodina. „Počkám na hotelu, pobavíme se. S tátou si v létě zajdeme v Beskydech na hory, ale že bychom plánovali nějaké výstupy, tak to ne. Už taky není nejmladší, moc se mu nechce. Ale třeba ho překecám,“ vtipkuje na adresu otce – slavného českého horolezce.

Zub času zkrátka neošálí nikdo, stejné klišé platí i pro Spartu. Mančaft se postupně obměnil, řady známých tváří prořídly. Nejužší kontakt Uher pěstuje se současným kapitánem Miroslavem Formanem. Když na jaře 2018 sbalil kufry a zmizel, figuroval v kádru ještě dřívější lídr kabiny Michal Řepík.

V šatně Bremerhavenu plné cizinců našel svým způsobem druhý domov. Zvláštnost? Jen její třetinu tvoří Němci, zaujme silná enkláva z Dánska, Kanady, Slovinska nebo Česka. „Frčí tam hodně jazyků. Máme další tři kluky, co umí česky. Jeden z trenérů je Slovák. Nejvíc asi angličtina, ale je to takový mišung. Taková bremerhavenština,“ culí se Uher.

Zahraniční mix každopádně šlape. Pinguins v německé lize dotírají na vedoucí Ingolstadt, za sedm kol propustili jen šest branek. Famózními čísly udivuje gólman Maximilian Franzreb. Lepí to také Uherovi: ze třetího útočného šiku nastřádal zatím šest bodů (2+4). Proti Spartě skákal na led při přesilovkách i oslabeních.

„Daří se nám, i když hokejově máme hodně co zlepšovat. Vyhráváme díky gólmanům, kteří nás drží v zápasech,“ nekličkuje plejer, který to svého času vyšperkoval až ke dvěma startům v NHL za Pittsburgh. „Na druhou stranu jsme za to rádi. Máme silný mančaft, když budeme dobře pracovat a zlepšovat se, tak bychom měli mít další úspěšnou sezonu,“ věří Uher v pokračování stoupajícího trendu.

Share on Facebook Share on Twitter

• Champions Hockey League
• Fischtown Pinguins Bremerhaven