Univerzitní liga má první hráčku! Topolská hraje za Riders, jaký má talisman?

Foto: univerzitnihokej.cz

Tereza Topolská je první hráčkou nejen v Riders, ale také v celé univerzitní lize. Má za sebou, jak mládežnické soutěže, kde hrála převážně v týmech s kluky, tak zápasy na půdě ženské reprezentace, mimo jiné i bronz z MS U18 v Budapešti. Nyní studuje na pedagogické fakultě UHK, nastupuje za Berounské Lvice a také za Riders Pardubice.

Tereza Topolská

útočník, 26 let

1. liga žen – A 2022-2023

Z 9

G 7

A 7

B 14

Terezo, kdy a kde a jste začala s hokejem?
Jako malá holka jsem dělala spoustu typicky dívčích sportů, třeba aerobik, ale moc mi to nešlo a jediný, kdo to viděl, byl děda. Bylo mi asi sedm let, když mě vzal na hokejový trénink do Litomyšle, chytlo mě to a od té doby hraji. V jedenácti letech jsem pak přešla na holčičí hokej a začala trénovat v Pardubicích. Nějakou dobu jsem tu hrála, ale byla jsem výrazně mladší, než holky a asi i kvůli tomu jsme si moc nesedly. Následně jsem se – opět díky dědovi – dostala do Berouna a tam hraji doteď.

Máte za sebou i několik reprezentačních akcí. Jaké z nich máte zážitky?
Začala jsem už v šestnáctce, takže jsem akce začala objíždět v nějakých třinácti letech. Třikrát jsem byla na mistrovství světa do 18 let, v té době jsem se občas dostala i k áčku na nějaké menší akce, ale mistrovství světa jsem s ním už neabsolvovala. U reprezentace jsem skončila sezonou 2018/19. Největší týmový úspěch byl, když jsme v Budapešti byly bronzové s osmnáctkou. Jinak si člověk odveze spousty skvělých zážitků a podívá se i do světa. Ráda vzpomínám na turnaje v Japonsku i Číně.

Byl na vás někdy vyvíjen tlak ze strany rodiny, abyste byla nejlepší, nebo naopak vynikala ve škole?
Děda i ostatní byli rádi, že mě to baví a že mi to i v rámci možností jde, ale nikdy na mě netlačili. Pro mě byla vždy na prvním místě škola, hokej byl pochopitelně taky důležitý, ale stále to byl jen koníček. Nikdy jsem nebyla v situaci, abych si řekla, že to dělám za nějakým úspěchem. Chtěla jsem se tím vždycky především bavit.

Máte přátele i mimo led? Jak reagovali na to, že hrajete hokej?
Mimo hokej mám pár kamarádů i kamarádek, ale tím, jak jsem odmala trávila čas na zimním stadionu, jsem na ně nikdy neměla moc času. Je to trošku jiné až teď, co jsem na vysoké škole. Celkově na to, že hraji hokej, okolí reagovalo spíš překvapeně. Spoustě lidem to přišlo zajímavé, ale s vyloženě negativní reakcí jsem se přímo nesetkala. Stalo se, že třeba rodičům někdo řekl, že by holky tento sport hrát neměly, ale to bylo asi tak vše.

Jak vnímáte rozdíly v kabinách holky vs. kluci?
Já jsem si s kluky vždycky víc rozuměla, na ledě i mimo něj. V kabině je to s nimi klidnější. Myslím si, že je to tím, že kluci všechno řeší hned. Na rovinu. U holek je to v tomhle trošku jiné, jsme přeci jen citlivější a mnohdy i dost vztahovačné.

Na pedagogické fakultě studujete obory tělesnou výchovu a základy techniky, chtěla byste to do budoucna propojit i přímo s hokejem?
Teď ve škole mám učitelství pro 2. stupeň základních škol a celkově práce s dětmi mě ohromně naplňuje. Měla jsem možnost pomáhat jako trenérka na hokejové škole, kde bylo přes čtyřicet holčiček, a tam jsem byla ve svém živlu. Spousta bývalých spoluhráček šla dělat rozhodčí, ale tím směrem se dát určitě nechci. Uvidím, kam mě nohy po škole zanesou, ale trénování bych se určitě nebránila.

A kdybyste opravdu trénovala – byla byste raději u holek, nebo spíš u kluků?
Pravděpodobně spíš u holek, i kvůli tomu, že bych chtěla posouvat ženský hokej dál a dál. Myslím si, že trenérka to mnohdy může dokázat hráčce vysvětlit lépe než trenér. Někteří trenéři nechtějí, aby se to té hráčky nějak dotklo, a tak raději nic neřeknou, jiní to zase berou úplně bez rozdílů. Já jsem měla trenéra, který na mě řval stejně tak, jako řval na kluky, a to nejsem nijak přecitlivělá. Chvíli mi v tom dětském věku trvalo, než jsem se s tím srovnala. Dnes ale můžu říct jen to, že to se mnou myslel dobře, ale to záleží... Každá holka je v tomhle jiná. Zároveň si myslím, že by také u reprezentací měla alespoň jedna ženská trenérka být. Na šampionátech jich měly některé týmy i víc a podle mě to přináší i jiný úhel pohledu na celou hru.

Jaké je podle vás zázemí ženského hokeje v Česku?
Bohužel tím, jak je to asi méně atraktivní hokej pro diváky, nebývají obvykle ani žádná televizní utkání, nicméně poslední dobou si myslím, že se to hodně zlepšuje. Podpora svazu šla nahoru, celkově se dostává víc do širšího podvědomí, a za to jsem moc ráda.

Jak jste se dostala k Riders, na co se těšíte a jak jste si sedli s kluky?
S kluky z juniorských soutěží a dalšími se před sezonou scházíme jen tak si zahrát a jeden z nich mi řekl o Riders, že na rozdíl od Hradce, který se schází jen na univerzitní derby, i trénují, a že se zeptá vedení, jestli by to šlo. Díky němu jsem tady. Těším se na sezonu jako na novou zkušenost, ale uvidíme, jestli na to vůbec výkonnostně budu mít. Za UHK sice pár akademických her za sebou mám, ale tohle je trochu jiná soutěž. Se spoluhráči jsme si  sedli, ale zajímá mě přístup protihráčů vůči mně. Uvidíme, jak to budu zvládat. Každopádně se těším, a když dostanu příležitost, velice ráda si za Riders zahraji.

Máte nějaký rituál před zápasem?
Ráda si poslechnu hudbu, ale vyloženě žádný rituál nemám. Jediné, co mám, je talisman. Je to tkanička z mistrovství světa, kdy jsme si s holkama každá vzala kousek. Já si ji předělávám z každé vesty na novou, je to taková tkanička pro štěstí.

Share on Facebook Share on Twitter

• Ženský hokej
• Univerzitní hokej
• Riders Univerzita Pardubice