Soutěž nemá jasného favorita, máme na to ji vyhrát, hlásí kapitán Jestřábů Venkrbec
Matouš Venkrbec
|
Foto: Jakub Šustr, lhkjestrabi.cz
Matouš Venkrbec toho v Prostějově zažil hodně. Zrod nového klubu Jestřábů, který ho vrátil do profesionálního hokeje. Postup do první ligy v roce 2014. Skvělé výkony, které mu vynesly extraligové angažmá. A loňské bodové maximum a historické čtvrté místo, který tým pod jeho vedením dokázal letos ještě vylepšit. Před play off prostějovský kapitán věří, že momentální kádr může dokázat velké věci.
Matouši, je to deset let od postupu Prostějova zpět do první ligy, u kterého jste byl. Jak se za tímhle momentem v kariéře ohlížíte?
Je to pro mě už obrovská historie, ale ta sezona byla výjimečná, protože se nám povedlo postoupit hned v podstatě z nuly. Tým se nějak poskládal z kluků víceméně z celé republiky a výborně si to sedlo, byli jsme skvělá parta. No a díky tomu, že se nám povedlo tehdy postoupit hned první rok, tak je to v Prostějově takové, jaké to je. Kdo ví, jestli by jinak měl majitel pan Luňák trpělivost na další rok. Vzpomínám na to jako na jedinečný zážitek, protože třeba v Budějovicích v roce 2020 nás o play off připravil covid a nebylo to ono, dostat postup jen tak bez boje.
Jaký byl tehdy hokej ve druhé lize?
Bylo to celé takové živelné, čišelo z toho mnohem více nadšení než profesionalismu. Pak když jdete výš, je tam té profesionality mnohem víc, rozhoduje každý detail a je to pro vás spíš práce než zábava. Hokej je ale pořád hra a člověk se u ní potřebuje bavit, aby si užil svobodu hry a aby byl ten nejlepší, jaký dokáže být. V první lize jsou pak samozřejmě mnohem větší nároky a tlak na hráče, na trenéry a vše okolo.
A fanoušci?
To byla stará dobrá doba. Na lepší týmy tady chodily pravidelně dva tisíce fanoušků, na Přerov třeba o tisíc víc a na play off bylo vyprodáno. Naše nadšení na ledě se přenášelo i na tribuny, bylo to úžasné. Samozřejmě byla to doba před covidem, mnohem levnější vstupné a zápasy nebyly dostupné na streamech. Ta doba se mění a je to potřeba přijmout. Ale jsem moc rád, že jsem si to zažil, protože mladí kluci tohle v podstatě nezažili.
„Klub ušel obrovskou cestu. Když jsem před deseti lety přišel, byla tady klasická stará dřevěná šatna, na kterou 30 let nikdo nesáhl.“
Jakou cestu klub za těch deset let ušel? Nejdřív s vámi, pak chvíli bez vás a teď už opět s vámi.
Obrovskou. Už jen když se podívám na prostory na zimáku. Skvělé zázemí, šatna, posilovna, podpůrné prostory a všechno ostatní, to se nedá srovnat. Když jsem před deseti lety přišel, byla tady klasická stará dřevěná šatna, na kterou 30 let nikdo nesáhl. A celkově i týmy, které tady za těch deset let byly, plné skvělých hráčů, se kterými byla čest si zahrát. Tomáš Divíšek, Tomáš Nouza a spousta dalších kluků, kteří tudy prošli a dali do klubu kus svých zkušeností. A i majitel tyto zkušenosti každým rokem nasává a každý rok to zase posouvá krůček dopředu.
Prostějov vás v podstatě přivedl zpět k hokeji a odvedl jste toho pro klub hodně. Jaký jste si k němu během kariéry vytvořil vztah?
Hokejově je to můj domov. Sice jsem rodák z Olomouce, kde celý život, až na krátkou přestávku v Budějovicích, bydlím, ale sportovně beru jako svůj domov Prostějov. Už jsem tady nechal kus života a hrozně si to pořád užívám. Je pak cítit, že mi tady na tom strašně záleží. Když hráč přijde do nového týmu, je tu rok, dva, tak se s tím sžívá a pak třeba zase odejde. Když odehraje člověk v klubu osm sezon, je to jiné, ještě když jsem sám byl u celého jeho zrodu a s majitelem panem Luňákem a jeho synem Lukášem se znám od malička. Hrozně mi tady na tom záleží a moc bych si přál udělat ještě ten poslední krůček směrem do extraligy.
„Sportovně beru jako svůj domov Prostějov. Už jsem tady nechal kus života a hrozně si to pořád užívám.“
Letos Jestřábi dosáhli na své bodové maximum i na nejlepší umístění v základní části v historii, s vámi jako s kapitánem. Jak si toho ceníte?
Každý hráč vám řekne, že umístění v základní části nic neznamená, na to si nikdo nevzpomene. Pokud se neudělá úspěch v play off, nemá to opravdu žádnou hodnotu, s tím stojí a padá celá sezona. Když jsme se teď bavili, v kabině nemáme moc hráčů, kteří by zažili nějaké tituly nebo postupy. Je strašně těžké něčeho takového dosáhnout. Já během play off jsem hrozně koncentrovaný a když se vypadne, dlouho se mnou není doma řeč. Moje manželka je vždycky zhrzelá, jak je strašně nespravedlivé, že za celý rok je vlastně spokojený jen jeden tým, a to ještě jen když se mu ta baráž povede. Ale to je kouzlo našeho sportu, ke kterému to patří.
Chvíli to vypadalo, že do čtvrtfinále dostanete Přerov. Není vám líto, že to nedopadlo?
Spousta kluků od nás se na derby těšila, ale upřímně? Já zase tolik ne. Mělo by to svůj náboj, ale já už jsem těch derby zažil hodně, i v play off a i ten Přerov se trochu proměnil. Na Zlín podle mě přijde úplně stejně lidí a bude to stejně prestižní. A myslím si, že se bude hrát lepší hokej. Přerov hraje play off hokej v podstatě celou sezonu, hrají na málo gólů a jsou podřízení systému. A nejednou nás tím dokázal porazit.
Matouš Venkrbec | Foto: Jakub Šustr, lhkjestrabi.cz
Ať už na derby, nebo celkově na vaše domácí zápasy přesto chodilo méně fanoušků než dřív. Návštěva občas kolem 500 lidí podle mě nebyla důstojná letošnímu kádru. Jak jste vnímali prořídlé tribuny?
Já jsem vděčný lidem, kteří chodí. Nemá cenu být naštvaný nebo prskat, že je na stadionech málo lidí. Ti, co chodí, chodí pořád a podporují nás. Ale tím, že i na derby přijde méně fanoušků než dřív je odrazem toho, jak se to vyvíjí ve všech sportech. Nevím, jestli je to otázka prostředí, ceny vstupenek nebo nabídky jiných možností. Asi kombinace všeho. Mrzí nás, že u nás na stadionu byla občas ponurá atmosféra. Kotel se snaží za každého stavu, toho si moc vážíme. Ale jinak to často bylo jako v divadle. Ale abych byl fér, letos jsme kolikrát fanoušky svým výkonem tolik nestrhli.
Fanoušci na sítích letos s chválou hodně šetřili, dokonce se na vás častěji snášela kritika. Asi po posílení čekali, že vyhrajete 50 zápasů z 52.
Já jsem od sociálních sítí naštěstí osvobozen. Ale tu celkovou napjatější atmosféru jsem samozřejmě cítil. Hlavní tlak od fanoušků, od majitele i od nás samotných stejně začíná až teď. Jenže to je to, co mě baví a co mám rád. Stejně jako já i spousta dalších hráčů se nejvíc vydá, když o něco jde. Neříkám, že v základní části o nic nejde, ale někdy je fakt dlouhá a úmorná. Navíc v šatně je takové mikroklima, že během toho roku hráči mezi sebou řeší takovou spoustu věcí, které třeba s hokejem nesouvisí.
„Mrzí nás, že u nás na stadionu byla občas ponurá atmosféra. Kotel se snaží za každého stavu, toho si moc vážíme. Ale jinak to často bylo jako v divadle. Ale abych byl fér, letos jsme kolikrát fanoušky svým výkonem tolik nestrhli.“
Takže teď už se bude řešit jen hokej a výkony budou vypadat jinak?
V play off je opravdu koncentrace jen na hokej, ukázaly to třeba naše zápasy letos s Porubou. Byli odskočení v tabulce, ale my jsme je čtyřikrát porazili. Okolnosti a zápas nás přiměly k tomu vydat ze sebe opravdu maximum, podřídit se taktice, a hráli jsme výborně. A je poměrně tristní, že jsme to letos dokázali v tak málo zápasech. Věřím, že play off nás k tomu zase přinutí a že máme spoustu hráčů, u kterých výkon právě s tlakem poroste. Máme našlapanější tým, hodně osobností, které se mezi sebou v týmu trochu porovnávají. Ale o to větší sílu budeme mít. Věřím, že na úkor neučesaného výkonu v základní části budeme v play off ještě silnější než loni.
Očekávání zvenčí na vás jsou, jak to cítíte přímo uvnitř týmu?
Motivace je obrovská. I díky tomu, že soutěž nemá úplně výrazného favorita. Poruba byla sice ve většině sezony dominantní, ale nedá se říct, že by byli tolik odskočení od zbytku, i když hráli výborně. To nám dává velkou chuť, protože si můžeme říct, že soutěž opravdu můžeme vyhrát. Ale to samé si můžou říct minimálně další tři týmy. Zlín stejně jako loni útočí z druhé vlny, ale má nesmírně silný tým.
Kde jsou vaše letošní limity? Čeho byste chtěli dosáhnout?
Naše limity jsou jen tam, kde si je vytvoříme v hlavě. Můžeme udělat historickou sezonu a naprosto to ustřelit. Baráž je jiná soutěž, to je hrozně daleko a na to se teď nikdo nedívá. Ale máme na to soutěž vyhrát. Jenže tohle všechno jsou stejně jen řeči. Přijde první zápas a tam je potřeba nekoukat nikam dál, ideálně jen na své jedno střídání. Dělat v něm dobré věci a pak se na střídačce zase soustředit na to další. Člověk si může něco vysnívat dopředu nebo žít z minulosti. Ale jediné, co může ovlivnit, je ta daná chvíle, kdy je na ledě. Pokud tyhle maličkosti poskládáme za sebe, bude nám přát trochu štěstí, budeme podávat co nejlepší výkony a brankáři budou ve formě, náš limit v téhle soutěži nemáme.
„Naše limity jsou jen tam, kde si je vytvoříme v hlavě. Můžeme udělat historickou sezonu a naprosto to ustřelit. Máme na to soutěž vyhrát.“
Vyzvat v baráži extraligový tým, to musí být pro vás obrovský motor.
Já jsem si baráž nezahrál, takže je těžké o tom mluvit. Proto je to pro mě obrovská motivace. Já si to chci zahrát, chci se o to porvat a chci si zkusit, jak je to těžké. Beru to jako svou poslední šanci, protože člověk nikdy neví, co se stane, jestli bude zdravý, bude mít chuť a jestli mu vůbec někdo nabídne smlouvu. Vím, jaké to je hrát do března, dubna, a pak před sebou vidět ten obrovský kopec v podobě letní přípravy a celé dlouhé základní části, aby se zase dostal do momentu, ve kterém jsem teď, na začátku play off. I proto to beru tak, že musíme udělat maximum a soutěž můžeme klidně vyhrát.
Aktuální systém šancím vítěze Chance ligy ale moc nenahrává, že?
Momentálně je objektivně zřejmé, jak těžké to za současné situace je. Jak dobrý musí vítěz Chance ligy být, jak široký musí mít kádr a jaké musí mít štěstí na zranění, aby vůbec soupeře v baráži potrápil. Prosakují informace, že by se to v příštích letech mohlo změnit a třeba se hrát zase rozšířená baráž. Za mě by to bylo rozhodně spravedlivější a věřím, že kluby nahoře najdou odvahu to víc otevřít.
Dokážete si představit Prostějov v extralize?
Určitě. Zázemí tady na to je, samozřejmě stadion by nějakých změn musel dostat. Tým by se taky musel obměnit, to je jasná věc. Nedokážu odpovědět, zda náš region má na to uživit v extralize Olomouc i Prostějov, tam je spousta proměnných. Ale když se zasním, já tam ten Prostějov prostě vidím a nemám s tím problém.
Share on Facebook
