Ramena drží, pochvaluje si vsetínský střelec Machala. Do baráže jdu sežrat led
Ondřej Machala
|
Foto: Patrik Žák, hc-vsetin.cz
V posledních dvou sezonách odehrál jen 17 zápasů, loni dokonce jen tři. Po anabázi v Litvě se Ondřej
Machala vrátil na české ledy a je silnější než kdy dřív. Fyzicky, po operaci ramen, ale i mentálně. S devíti góly byl nejlepším střelcem Vsetína v play off, ale trenéři ho použili i jako osobního obránce snajpra Tomáše Harkabuse. Rychlonohý všeuměl bude zásadní postavou baráže proti Kladnu, kterou si před
dvěma lety zkusil i z opačné strany.
Ondro, když jsem si po finále na ledě povídal se Štěpánem Matějčkem, přijel jste a křičel na jeho adresu: „Pohádka dokončena!“ On přišel z krajské soutěže a vyhrál Chance ligu. Ale i pro vás je to po dvou sezonách na marodce docela pěkná pohádka, ne?
Dá se to tak říct. V podstatě jsem dva roky nehrál hokej. Po té dlouhé pauze jsem šel do Litvy a nakonec to skončilo takhle, takže je to asi taky taková pohádka. Ale když jsem po posledním finále viděl toho Matějdu, musel jsem to zakřičet. Já jsem za něj strašně rád a hrozně jsem mu to přál. My jsme si z toho pořád dělali srandu, že je to pro něj pohádka, ale ona to nakonec sranda nebyla. Zasloužil si to.
Byl jste nejlepším vsetínským střelcem vyřazovacích bojů. Co vám v play off tak sedlo?
Já vždycky play off prožívám tak nějak víc. A hlavně před takovými fanoušky na Vsetíně, kteří vás ženou dopředu ještě víc. To jsem ještě nikdy nezažil, ani když jsem byl v Pardubicích. Tam to bylo taky skvělé, ale když tady na Lapači vidíte hlavu na hlavě, celou dobu váš ženou, to je neskutečné. Ale jsem hlavně rád, že se to podařilo celému týmu, o mě zas tak nejde. První část jsme dojeli do konce, je před námi další.
Je to zadostiučinění, že po dvou letech zdravotních lapálií zase hrajete na vrcholu?
Já vždycky, když jsem udělal dobrou sezonu, hned se mi to pak vymstilo. Ty moje ramena. Ale musím znovu moc pochválit pana doktora Holeku z Hradce, který mi to teď hrozně zpevnil. Několikrát už jsem to tady narval v plné rychlosti do mantinelu, ale drží to. Jsem za to hrozně rád. Hlavně za to, že jsem zjistil, že ten hokej můžu pořád hrát.
„Vždycky play off prožívám tak nějak víc. A hlavně před takovými fanoušky na Vsetíně.To jsem ještě nikdy nezažil, ani když jsem byl v Pardubicích. Tam to bylo taky skvělé, ale když na Lapači vidíte hlavu na hlavě a celou dobu váš ženou, to je neskutečné.“
Loni po třech zápasech náraz do hrazení a výpadek na celý rok. Předpokládám, že to bylo taky rameno.
Hráč mě podrazil, narval jsem to do mantinelu a hned mi rameno vypadlo. Ale třeba teď ve finále proti Zlínu se mi něco podobného stalo několikrát a ramena drží, takže jsem mohl hrát každý zápas. Jsem za to opravdu rád.
Bylo to tak vážné, že nepřipadal v úvahu návrat během sezony? Chtělo to čas?
Po té poslední operaci to bylo strašně těžké hlavně na hlavu. Nemohl jsem nic. Třeba jsem měsíc ani nemohl pohnout s rukou. Mysleli jsme si dokonce, že tam mám porušené nervy nebo něco. Bylo to hrozné. Byl jsem u několika fyzioterapeutů, až se mě ujala jedna slečna v Pardubicích. Až pak se to začalo zlepšovat. Ale trvalo to celý rok.
Co se hráči v takových momentech odehrává v hlavě?
Těžké bylo hlavně to, že se mi to stalo druhý rok po sobě. Ve Frýdku jsem měl být lídr, dostal bych velký prostor. A kdyby se mi to povedlo, třeba by mi dal šanci Třinec. Jenže stalo se tohle, a ne že by to bylo na dva měsíce, bylo to na celý rok. To bylo strašně těžké na hlavu. Ale snažil jsem se přemýšlet pozitivně, i když někdy to fakt nešlo. Člověk si říká, jestli to má ještě cenu nebo nemá. Někteří doktoři mi dokonce řekli, že když se mi to stane znovu, mohl bych ztratit motoriku v ruce. Ale jsem rád, že jsem tomu dal šanci a doufám, že se mi to teď všechno vrací.
„Nad Litvou jsem vlastně ani nepřemýšlel a hned jsem to vzal. A jsem nesmírně rád, že jsem ten krok udělal. Bylo to trochu bezhlavé, ale vyplatilo se to. Rozehrál jsem se, zjistil jsem, že ramena drží, a nakonec jsem se dostal na Vsetín.“
Stále jste mladý, ale probíhal vám v hlavě i konec kariéry?
Občas mě to napadlo, i po tom, co někdy říkali doktoři. Ale já přemýšlím trochu jinak. Můj nejlepší kamarád od dvaceti let trpí ALS. A když to porovnám se sebou, tak to není v podstatě nic. Nejde mi o život a vždycky můžu dělat něco jiného než hokej.
Co jste celé dny dělal?
Neměl jsem moc co dělat, tak jsem se učil francouzsky. Ne, že by to bylo nějak skvělé, ale dokážu se domluvit. Měl jsem tam jít hrát, ale nakonec jsme si prostě vzájemně nevyhověli.
Nakonec dopadlo angažmá v lotyšské lize v litevském městě Kaunas. Jak se hráč do takové lokality dostane?
To bylo docela srandovní. Jel jsem domů z Francie a hned jste o tom na hokej.cz psali. No a Michal Machač, který tam už byl, mi hned volal a říká: „Hele, tady zrovna shání jednoho útočníka. Dělej, přijeď!“ No a já dva roky nehrál a už jsem po cestě přemýšlel, co zase budu shánět. Potřeboval jsem hrát. Takže jsem vlastně ani nepřemýšlel a hned jsem to vzal. A jsem nesmírně rád, že jsem ten krok udělal. Bylo to trochu bezhlavé, ale vyplatilo se to. Rozehrál jsem se, zjistil jsem, že ramena drží, a nakonec jsem se dostal na Vsetín. Takže nakonec všechno klaplo nejlíp, jak mohlo.
„Z jazyka jsem tam nepochytil vůbec nic. Ani lotyšsky, ani litevsky. Možná jedno slovo. To je úplně jiný svět.“
Jaký je hokej v takové soutěži?
Docela se tam ta soutěž zvedla, možná bych to přirovnal k některým zápasům základní části Chance ligy. Dva týmy byly dost špatné, ale zase čtyři top týmy byly opravdu kvalitní. Ale těžko se to srovnává, nehraje se tam moc takticky. Hlavně nás zahraniční hráče spíš nechali hrát tak, jak chceme. Hráli jsme lotyšskou ligu za litevský tým a v Litvě je populární hlavně basketbal, lidi to moc netáhlo. Ale zázemí jsme měli skvělé a ve městě to bylo taky super.
Když přišlo laso ze Vsetína, neváhal jste?
Já už jsem měl možnost jít do jiných klubů nebo jiných lig trochu dřív. Akorát mě hlavní boss klubu nepustil, protože chtěli dojít s týmem do play off. Až později, když bylo jasné, že se play off asi neudělá, tak jsme si vzájemně se Vsetínem vyhověli. Jsem moc rád, že to klaplo.
Přijde mi vtipné, že jste play off vlastně dohrával se dvěma Lotyši ve formaci, Patriksem Zabusovsem a Danielsem Berzinšem. Předvedl jste jim aspoň nějaká slovíčka, co jste se za ten půlrok v lotyšské lize naučil?
Z jazyka jsem tam nepochytil vůbec nic. Ani lotyšsky, ani litevsky. Možná jedno slovo. To je úplně jiný svět. Ale s oběma klukama se bavíme hlavně anglicky. Když Zabu náhodou nerozumí, tak mu to Berzi přetlumočí. Berzi navíc umí výborně česky, takže si říkáme věci jak česky, tak anglicky.
„Byl bych samozřejmě moc rád, kdybychom to udělali. To by byla opravdová třešnička na dortu. Ale bude to strašně těžké. Budeme se snažit vyhrát hlavně pro fanoušky.“
Ve formaci jste si ale sedli perfektně, že?
Zabu přišel pár dní po mě a od té doby jsme hráli pořád spolu. Trenér nám chvíli hledal centra, zkoušeli jsme plno variant. Berzi byl zraněný, takže nejdřív nepřipadal v úvahu. Ale jak se uzdravil, tak nám ho tam trenéři dali a my jsme zjistili, že ta lajna je skvěle poskládaná. Zabu má výbornou střelu, Berzi zase skvěle cloní na masce. Podle mě, co se týče clonění, je to jeden z nejlepších hráčů v lize. Oba dva navíc umí skvěle nahrát.
Play off vám vyšlo skvěle. Cítíte to tak, že jste si zase na českých kluzištích udělal jméno?
Abych řekl pravdu, teď to vůbec neřeším. Chystáme se na Kladno. Nějaké náznaky sice mám, ale soustředím se hlavně na baráž. A byl bych samozřejmě moc rád, kdybychom to udělali. To by byla opravdová třešnička na dortu. Ale bude to strašně těžké. Já sám jsem to zažil, když jsme s Kladnem před dvěma lety dlouho na baráž čekali. Celou dobu jsme se chystali, připravovali a byli jsme čerství. Vím, že to bude těžké, ale hrozně se na to těším.
Soupeř nehrál měsíc a půl zápas, nebude rozehraný. Může vám to hrát do karet?
Oni nehráli žádný zápas, což samozřejmě víme. Otázkou je, co je lepší, jestli nehrát zápasy a trénovat, nebo se hnát celé play off a pak jít ještě do baráže. Oni nehráli, my jsme zase dotlučení. Nedokážu říct, co je lepší, my budeme mít výhodu v něčem a oni zase v něčem jiném. Jasné je, že to nebude lehké ani pro jeden tým.
Každopádně je jasné, že Kladno jde do série jako velký favorit. Cítíte to stejně?
My jsme outsider a to je pro nás hrozná výhoda. Všichni nás předem odsuzují a každý čeká, že nás Kladno neskutečně přejede. A to je podle mě pro nás dobrá pozice. Věřím, že Kladno to takhle jednoduché mít nebude. Může se stát cokoliv, ale v týmu se teď cítíme skvěle. Trochu jsme v průběhu play off pozměnili lajny a všechno si to sedlo tak, jak mělo. Táhneme za jeden provaz.
Týden volna po finále přišel vhod, že?
Zásadní bylo, že jsme ten Zlín v pátém zápase doma udělali. Kdyby se to táhlo na sedm zápasů, to by hrálo velkou roli. Takhle jsme dostali krátké volno a máme spoustu času na to se nachystat. Věřím, že do série půjdeme připravení a odevzdáme maximum.
Je v týmu vítězná mentalita?
Já tam jdu sežrat led. Já vezmu nohy na ramena a odevzdám tam všechnu zbylou energii, kterou mám. Všichni jsme nastavení tak, že tam jedeme vyhrát a že nás nic jiného nezajímá. Víme, že to bude těžké, ale nikdo z nás není takový, že by si to tam jel jenom odehrát. Celý tým je v hlavě správně nastavený a proto věřím, že máme šanci vyhrát.
„Věřím, že fanoušci nás přijedou podpořit i tam. Když jsem tady po finále viděl to šílenství, tak nevidím důvod, proč by za námi nepřijeli i do Brna.“
Jak velkou komplikací pro vás je, že nemůžete hrát domácí zápasy na Lapači?
Pro nás je to obrovská škoda a podle mě docela štěstí pro Kladno. Kdybychom mohli hrát doma, fanoušci by nás neskutečně hnali. Ale nemůžeme se na nic vymlouvat. Hraje se v Brně a já věřím, že fanoušci nás přijedou podpořit i tam. Když jsem tady po finále viděl to šílenství, tak nevidím důvod, proč by za námi nepřijeli i do Brna. Bylo by to nádherné a chtěl bych všechny fanoušky poprosit, aby přijeli. S nimi v zádech to bude pro Kladno ještě těžší oříšek. Budeme se snažit vyhrát hlavně pro ně.
Ondřej Machala | Foto: Patrik Žák, hc-vsetin.cz
Share on Facebook
