Motivace Novotného? Tátův gól! Sám jsem tomu nedokázal věřit, vypráví

Matyáš Novotný | Foto: Martin Voltr

Ne že by snad na Olympiádě dětí a mládeže měla být nouze o zajímavé kousky, ale když si vypůjčíme slova Karla Gotta, tak tohle jsme opravdu nečekali. Řeč je o gólu čtrnáctiletého brankáře Matyáše Novotného.

Jestliže si obrovskou poklonu za trefu přes celé hřiště zasloužil v sobotu brankář plzeňské juniorky Adam Černý, tak u Matyáše Novotného je na místě naprosto to samé. Ano, na svou střelu měl víc času, ale na druhou stranu: Olympijský turnaj je známý i tím, že řadu hráčů sváže nervozitou a oni potom nepředvedou své maximum.

Gól brankáře je však něčím, co ono „maximum“ dalece přesahuje.

„Viděl jsem odkrytou bránu, vzpomněl jsem si na tátu a řekl si, že to zkusím. Byla to pro mě motivace. A vyšlo to. Sám jsem to mu ani nedokázal věřit,“ směje se Matyáš, jehož inspirace pramenila z okamžiku, který se stal téměř přesně před čtyřmi lety.

Jeho otec Filip tehdy zaznamenal první extraligový gól skutečně vstřelený brankářem; tedy ne jen dosažený z pohledu statistik. V dresu Karlových Varů pálil do sítě Mladé Boleslavi. Matyášovi se totéž povedlo při reprezentaci Kraje Vysočina v utkání proti Ústeckému kraji.

Hru hokejkou, která zdobí jeho otce, přitom za svou silnou stránku nepovažuje. „No, moc mi nejde, ale prostě to nějak sedlo a puk letěl do brány,“ přiznává. Podobné kousky prý ani nezkouší na tréninku. „Jedině rozehrávku za bránou,“ líčí.

Gól z třinecké Werk Areny obletěl v pondělí večer a úterý ráno český hokejový internet. „Otevřel jsem WhatsApp a Instagram a měl jsem tam hrozně moc zpráv. Bylo to hrozně pěkné,“ přiznává čtrnáctiletý talent Jihlavy. „Táta mi taky gratuloval. Zasmáli jsme se tomu.“

Matyáš Novotný | Foto: Martin Voltr

Pozornost si ale nechce moc pustit k tělu. „Snažím se na to zapomenout, vypnout a soustředit se na další zápasy. Tady na olympiádě nám jich zbývá ještě dost a nechci, aby mě to vyvedlo z koncentrace,“ popisuje. Přece jenom – hlavní je pro něj puky chytat, a ne je střílet do soupeřovy branky.

Teď už se ale s nadsázkou zdá, že se mu nemůže povést nic lepšího... „Hlavní poslání gólmana je vychytat nulu a dovést tým k vítězství. To je pro mě zásadní. A gól je třešnička na dortu,“ povídá mladík, jenž navazuje nejen na odkaz táty Filipa, ale i dědečka Marka.

Také on totiž zasvětil svůj sportovní život chytání.

Takže asi bylo jasné, kam bude malý Matyáš mířit... Anebo ne?

„Já jsem začal jako hráč, táta a děda mě nechtěli pustit do brány. Když ale jeden gólman onemocněl, tak jsem dostal šanci, využil jsem toho a zůstal v brance. Oni mě od toho sice odrazovali, ale naštěstí mě tam nechali a jsem za to rád. Baví mě to,“ culí se čtrnáctiletý mladík.

Share on Facebook Share on Twitter

• Mládež
• Olympiáda dětí a mládeže
• Výchova talentované mládeže