Z 0:5 na 6:5? Už nechceme jen proplouvat, září Charvát. Tábor si na úspěch věří

V jednu hodinu ráno přijeli dorostenci Tábora z Pardubic, v deset už se na stadionu chystali k dalšímu výjezdu. Náročný program nakonec proměnili ve čtyři body, když obě utkání zvládli otočit. Pod obraty se podepsal i aktuálně nejlepší střelec jihočeského celku Ondřej Charvát, který v létě přišel z ligové Břeclavi.

Ondro, začněme od konce. Jaký byl zápas s Jihlavou?
Byl to zajímavý zápas. Po 26 minutách jsme prohrávali 0:5 a vypadalo, že zpátky domů pojedeme bez bodu. Ukázali jsme ale, že jsme opravdu výborný kolektiv. Semkli jsme se a dokázali utkání i za takového stavu otočit.

Co se za stavu 0:5 stalo?
My jsme se vlastně v první třetině spíš tak rozkoukávali. Předešlý den jsme přijeli domů pozdě, šli jsme spát v jednu ráno a už v deset jsme měli sraz na zimáku a odjížděli jsme do Jihlavy. První třetina byla pořád taková ospalá, až ve druhé třetině jsme předvedli svůj nejlepší výkon. Jakmile jsme dali dva rychlé góly po sobě, tak jsme si ukázali, že by to mohlo jít. A ve třetí třetině jsme měli dost sil na to, abychom celý zápas otočili.

Je pro vás zápasový program náročný?
Ve druhém zápase ve dvou dnech se to určitě projeví. My navíc cestujeme podstatně víc než ostatní týmy, takže to máme ještě náročnější. Na to se ale vůbec nemůžeme vymlouvat, musíme si prostě zvyknout.

Jak se s tím zatím vypořádáváte?
Problém v té první třetině máme zatím vždy, ale snažíme se třeba chodit mnohem dřív na rozcvičky, abychom se do toho právě dokázali dostat. Musíme se pořádně rozcvičit a připravit se na to druhé utkání tak, abychom do něj od začátku vstoupili dobře a nestalo se nám například to, co proti Jihlavě.

Už jste někdy takový obrat zažil?
Myslím si, že ne. Takový comeback jsem ve své kariéře zažil úplně poprvé. Samozřejmě už jsme otáčeli spoustu zápasů, ale tohle bylo úplně poprvé, co to bylo takhle velké. Z 0:5 na 6:5 neotočíte zápas každý den. Musím říct, že ty emoce po utkání stály za to.

Otáčeli jste například i proti Pardubicím. V čem je vaše síla?
Je v tom spousta faktorů. Jsme skvělá parta, jako kluci v kabině jsme si sedli. Taky máme výborné trenéry a věříme v sebe, hrajeme týmově, padáme do střel a věříme až do poslední sekundy, že s tím utkáním ještě můžeme něco udělat. A to se nám taky potvrzuje. Myslím si, že pokud budeme na tomhle stavět i dál, tak na konci můžeme uspět.

Myslíte, že v posledních zápasech mohla hrát po remíze roli i psychická výhoda?
Určitě ano. Když jsme vyrovnali na 5:5, tak jsem byl přesvědčený, že to musíme zvládnout a dotáhnout do vítězného konce, protože ta psychická výhoda byla naprosto jasně na naší straně. A teď jsme se přesvědčili, že fakt můžeme hrát úplně s každým soupeřem, za jakéhokoliv stavu. A pokud nějaký zápas zase dojde do prodloužení, tak už si budeme věřit, protože první dvě utkání, která skončila remízou, tak jsme v prodloužení prohráli. Po neúspěchu s Přerovem a Vítkovicemi jsme si dokázali, že to taky půjde.

To, že můžete hrát s každým, jste dokázali už v prvním kole proti Třinci. A trápíte i další favority…
Upřímně jsme s kluky v kabině moc nečekali, že budeme hrát takhle dobře s top týmy. Hrajeme s nimi vyrovnaně a můžeme je porazit. Je to tím, jak tvrdě dřeme na tréninku a dávám do toho všechno. Já jsem teda byl na suchou přípravu ještě v Břeclavi, ale byl jsem s kluky na soustředění v Kovářově a tam jsme fakt tvrdě makali a myslím si, že se to tady v těch zápasech projevuje.

Jak se hraje vám osobně?
Za sebe musím říct, že se na ledě cítím velmi dobře. Mám k sobě výborné spoluhráče, se mnou v útoku hraje Štěpán Nevšímal a Matěj Slabý, s kluky si rozumíme, nemám si vůbec na co stěžovat.

Už jste naznačil, že jste přišel během letní přípravy z jiného klubu. Jaký je to teď pro vás skok nejen mezi kluby, ale také mezi soutěžemi?
Minulá sezona byla hodně nahoru dolů a jsem rád, že jsem ji nakonec strávil v Břeclavi, protože jsem dostával obrovské množství času na ledě. Byl jsem na každé přesilovce, na každém oslabení a jako prvoročák jsem se mohl hodně vyhrát. Po sezoně v Břeclavi jsem chtěl jít zkusit extraligu. Uvažoval jsem o Zlíně, který je dobře dostupný z Brna, kde jsem bydlel s rodinou, ale tam to nedopadlo. Pak se rodičům ozvali trenéři z Tábora, zda bych nechtěl zkusit hrát tady. Odjel jsem tedy s kluky na soustředění, odehrál za Tábor nějaké přípravné zápasy a na konci srpna mi řekli, že mě berou. Přechod z nižší soutěže je samozřejmě cítit, tempo je tu dvakrát rychlejší a hráči jsou tu mnohem lépe technicky vybavení.

Je to to, co jste od toho očekával?
Ano, než jsem sem šel, tak jsem počítal s tím, že to rozhodně bude obrovský skok. Po hokejové stránce je to ale jedině dobře a musím říct, že zatím jsem se s tím vypořádal skvěle.

Bylo pro vás rozhodování těžké? Pracoval jste i s jinými variantami?
Rozhodování bylo samozřejmě celkem složité. V Brně mám rodinu, všechny kamarády, chodil jsem tam už rok na gymnázium. Musel jsem všechny opustit, přejít na jinou školu, ale chtěl jsem si jít za svým cílem a hrát hokej pořádně. Na tohle jsem musel přistoupit, protože jsem opravdu chtěl hrát extraligu, a když jsem zjistil, že Tábor o mě má zájem, tak v podstatě nebylo o čem přemýšlet.

Jak se po změně cítíte?
Samozřejmě je to úplně jiný život. Nicméně je to pro mě dobré, protože se na intru více osamostatňuji. Najdu si nové kamarády, mám nový tým.

Na druhou stranu, pokud se chce hráč někam posunout, tak takový krok někdy přijít musí…
Ano, je to přesně tak. Právě to jsme si s rodiči taky říkali, věděli jsme, že tento krok prostě musím podstoupit. I kdybych teď zůstal, tak další sezonu se určitě budu chtít někam posunout a taky by hrozilo, že bych byl mimo domov. Myslím si, že i pro mě je to jedině dobře. Navíc kluci mi pomohli se dobře začlenit. Tým tady funguje naprosto fantasticky. Máme výborné zázemí, s trenéry si rozumíme a celkově je tu opravdu výborný kolektiv.

Jaké jsou vaše týmové cíle do sezony?
Trenér nám na začátku řekl, že by bylo dobré tak nějak proplouvat soutěží a hlavně ji udržet. Teď jsme si ale vyzkoušeli, že opravdu můžeme vyhrávat s každým, a chceme se dostat do play off.

A co vaše osobní cíle do budoucna?
Uvidím, jak se zadaří v této sezoně, doufám, že bude pro náš tým úspěšná. Budoucnost teď neřeším. Rád bych se někdy s hokejem dostal do zahraničí, ale kdy a jestli se to vůbec podaří, to teď neřeším. Teď chci uspět v Táboře, v hokeji i ve škole.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter