Na horory jsem připravený od psychologa, říká Mareček. Co ho pojí s Dolejšem?

Liga juniorů je ve východní části dost vyrovnaná, vždyť první čtyři týmy jsou v rozmezí tří bodů, až potom následuje celkem veliký odstup. Šumperskou formu atakuje Poruba, která si v uplynulém víkendu dopřála šest bodů, ale ne ledajakých. Ostravané porazili vedoucí Vsetín a posléze i brněnskou Techniku, která je nejofenzivnějším mužstvem celé soutěže.

Pokud chcete udělat týmový úspěch, musíte mít kvalitního brankáře. O tom se přesvědčila seniorská reprezentace na květnovém šampionátu v podobě Lukáše Dostála. Nyní si svoji cestičku šlape gólman Poruby Martin Mareček.

Mladý brankář byl u skalpu dosud neporaženého Vsetína, i s jeho přispěním Valaši poprvé padli. A co víc... Tři body měly pro něj větší cenu, neboť právě Na Lapači působil. Jak viděl jeden z hlavních strůjců vydařený víkend Ostravanů? A zdobí jeho masku stále Chipmunkové?

Jak hodnotíte víkend, ve kterém jste vybojovali šest bodů, a to i po skalpu prvního Vsetína? 
Nečekali jsme šest bodů... Do každého zápasu jsme šli s tím, že ho jdeme vyhrát, ale měli jsme proti sobě první dva týmy tabulky. Po prvním zápase se Vsetínem byla nahoře Technika. Uhráli jsme šest bodů, to nikdo nečekal, ale bereme to tak, že je to naše práce. Trochu jsme to oslavili, ale jsme zpátky na nohách. 

V souboji se Vsetínem jste přišel o čisté konto necelé dvě minuty před závěrečnou sirénou. Nemrzelo vás, že jste neudržel čistý štít? 
Říkal jsem to klukům v proslovu, že jsem nad Vsetínem nikdy nevyhrál – jim jsem to řekl sprostě. (směje se) S klukama odtud se znám, takže mi nula byla jedno. Samotné utkání bylo tak vypjaté a napjaté, že to byla reklama na hokej. V ten moment mi nebylo nuly líto, důležité bylo vítězství. Musel to vidět každý v kabině i na zimáku. 

V čem se podle vás utkání s Valachy lámalo? Přece jenom to byl jediný neporažený tým Ligy juniorů... 
Podle mě to bylo tím, že jsme jim nedovolili dát první gól. Celou dobu jsme hráli obětavě, i když byli lepší na puku, tak jsme hráli lépe takticky. Dokázali jsme líp zvládat důležité chvíle zápasu, když tam bylo několik oslabení. Na přesilovkách a oslabeních to celé stálo. Tím, že jsme všechno zvládli a dali dva góly, tak jsme mohli hrát více dozadu. Hráli jsme takového zanďoura a nakonec se nám to povedlo. 

Zápas se Vsetínem byl pro vás specifický, jelikož jste tam působil. Neproběhlo hecování s bývalými spoluhráči, popřípadě má to pro vás větší náboj? 
Určitě! Dlouho jsem působil ve Valašském Meziříčí, odkud je i hodně kluků ze Vsetína. Znám osm až deset kluků, takže hecování tam bylo. Jak začal zápas, tak všechno spadlo. Hráli jsme proti sobě a po konci zápasu jsme byli dobří kamarádi. Neřekl bych, že by to mělo větší náboj, je to pro mě spíše těžší na chytání. Kluci samozřejmě ví, že se mi ve Vsetíně moc nedařilo, tak o to větší cenu mělo vítězství, které jsme urvali. 

Kromě Vsetína jste porazili i Techniku Brno. Není menší kaňka výsledek 6:4, jelikož jste vyhráli po divokém průběhu? 
Zápas byl úplně jiný. Technika hrála takový rozlítaný hokej, na brejky, hrála dobře v předbrankovém prostoru. Co jsem koukal, tak dávají góly, což i potvrdili. Na druhou stranu hrají hůř dozadu, čehož jsme využili. Sedli jsme si po první i druhé třetině, něco jsme si řekli a zafungovalo to. Přišli jsme do třetí třetiny jako nový mančaft a otočili jsme výsledek. Tak, jak jsme silou vůle urvali zápas na Vsetíně, kde jsme ho odbojovali, odbránili, tak teď jsme otočili utkání s Brnem. 

S Technikou jste zahájili celý ročník Ligy juniorů. Tehdy jste vyhráli 4:0, byly si zápasy něčím podobné? 
Myslím si, že ne, jelikož Technika doma a venku je úplně jiný soupeř. U nás nehrála takovým způsobem jako ve druhém zápase, kde na nás vlétla. Je rozdíl, když vám soupeř není schopný dát gól, a teď nám dali dva rychlé za sebou. Hrálo se jim lépe, když vedli po pěti minutách 2:0. Bylo to pro ně úplně něco jiného než v prvním zápase. Navíc první utkání jsou taková jiná, to se hrálo u nás, kde jsme je k ničemu nepustili. 

Navážu na vaše slova, když se Technika ujala rychlého dvougólového vedení. Pro vás jako pro brankáře to musel být hororový start do utkání, viďte... 
Na tyhle situace jsem dobře připravený od psychologa, pana Petráše. Máme dlouhodobou spolupráci. Hororové to bylo po třetí brance, bylo to takové frustrující. Potom jsme šli do kabiny, tam mi vychladla hlava, uklidnil jsem se a šel do nového zápasu. Ve druhé třetině jsem byl schopný podržet tým tak, jak potřeboval. Kluci mi to vrátili góly a obratem.

Zmínil jste spolupráci s psychologem. Pomáhá vám i mimo hokej s běžným životem? 
Máme to založené na online bázi, takže se jednou za čas spojíme. Je to jednou za měsíc, nebo když je to potřeba. Probereme všechny věci, dáme si na to všechny varianty řešení... Stejně je to o mojí hlavě. On mi pomůže nasměrovat myšlenky do hlavy tak, abych se s tím naučil pracovat. A jak s tím budu pracovat, už je na mě. Spolupráci máme od minulé sezony a žádné takové „nasrávací“ problémy, které jsem měl předtím, už nemám. Mám je tak minutu, potom je to ze mě venku, jsem potom v novém zápase. 

V posledních pěti utkáních jste byl čtyřikrát startující brankář. To vám musí psychicky pomoct, je to pro vás příjemné... 
Určitě ano! Na konci letní přípravy jsem onemocněl bronchitidou, takže jsem byl dva měsíce mimo. Odchytal jsem potom poslední přátelské utkání a do prvního zápasu jsem byl jako dvojka. Měl jsem za sebou dva tréninky a po utkání s Technikou jsem opět lehl na dva týdny. Bylo to pro mě těžké. Jsem celkově moc rád, že mi trenéři dali důvěru, co jsem se vrátil. Měli jsme krizi, když jsme prohráli dvakrát za sebou, teď pro změnu máme šňůru pěti vyhraných utkáních za sebou. Pro mě i pro celý tým je to lepší než mít nějakou krizi, kde bychom se utápěli v porážkách a depresích.

V dalším programu vás čekají nováčci soutěže, a to Warriors Brno a Olomouc, přičemž s Hanáky jste už hráli. S čím do jednotlivých zápasů jít? 
Pro mě je tohle těžká situace, protože utkání s Olomoucí jsem proležel. Nevím, co od Olomouce, ale také od Warrioru čekat... Do Brna jsme měli jet, ale kvůli povodním se zápas zrušil. Pro mě to jsou dva neznámí soupeři. Budeme se na ně připravovat stejně jako na každého soupeře. Musíme dobře zregenerovat a potrénovat, jít do toho s čistou hlavou. Nemyslet na to, že jsme vyhráli pětkrát v řadě, je to nový zápas, takže to bude jiné. Je jedno, jestli jsou první, poslední, nebo uprostřed tabulky. V téhle lize to nic neznamená, o tom jsme se přesvědčili už několikrát. 

Bude ve váš prospěch hrát vítězná šňůra, nebo jak říkáte, že každý může porazit každého... 
Můžeme mít větší sebevědomí, ale nesmí nám to přerůst přes hlavu. Může nám to pomoct, ale zároveň i uškodit. Do zápasů musíme jít stejně jako do všech předchozích... Nesmíme jít s tím, že jsme vyhráli pětkrát v řadě. Může se stát, že stejný počet utkání prohrajeme – to se nám několikrát stalo. Samozřejmě je výhoda, že umíme hrát proti nejlepším týmům soutěže, že můžeme patřit ke špičce. Na druhou stranu se tady můžeme za měsíc sejít a mít na kontě sérii porážek. Půjdeme do toho s chladnou hlavou a hlavně s pokorou. 

Tvoříte brankářský tandem se Samuelem Sobolem. Jak spolu vycházíte a doplňujete se? 
Výborně! Minulý rok jsme se střídali prakticky po každém zápase. Letos to je nastavené tak, že kdo má formu, ten chytá. Pokud se daří oběma, tak není nutné někoho držet v brance deset utkání. Mimo led máme krásný vztah, je jedním z mých nejlepších kamarádů. Je to vidět na všem: Na tréninku, v zápase, pořád se podporujeme. Daří se nám, což je super. Víme, že když se nepovede zápas jednomu z nás, tak druhý je připravený naskočit a podržet tým. 

Členem Poruby je i opavský brankář Marek Slíž. Je pro vás jako pro mladší kluky inspirací? Přeci jenom na mladý věk chytá druhou sezonu ve třetí nejvyšší soutěži... 
S Markem jsem jeden rok chytal, jsme dobří kamarádi a známe se. Jsme spolu v kontaktu, takže od něm mám informace, jak se mu daří a zase naopak. V tomhle si pomáháme, byl se na mě podívat, když jsme hráli s Chomutovem. Po třetině mi byl poradit, co viděl, a moc mi tím pomohl. Na Markovi jsem se byl podívat v Havířově, takže o sobě víme. Dokážeme si nějakým stylem pomoct, pokud tam jsme. Samozřejmě, že nějakým způsobem k němu vzhlížíme. Máme jako vzory i Dana Dolejše s Ondrou Bláhou. Užívám si s nimi tréninky, když tam jsem, a koukám na všechny tři. 

V rubrice Příběh masek jste měl vyobrazené animované postavičky Alvin a Chipmunkové. Platí to stále, že máte na masce tři malé nezbedníky? 
To už bohužel neplatí... Maska už dosloužila, takže mám masku po Danielu Dolejšovi, který mi ji dal. Je krásně v červené barvě a s porubským logem. Tuhle sezonu odchytám v téhle masce. Chipmunkové mě opustili, ale jistě se vrátí. Dříve, nebo později.

Vaším vzorem je brankář Petr Mrázek. Nechal jste se jím inspirovat, nebo máte něco z jeho stylu chytání? 
Je to čistě dětský vzor. Styl chytání po něm nemůžu okopírovat, jelikož nejsem tak veliký jako on. Musím se řídit vlastní výškou. Koukám na něho, dívám se na zápasy nebo si prohlédnu sestřih. Sleduji, co dělá nebo jak to dělá, ale jak jsem říkal, je to čistě dětský vzor. Je to pro mě srdcová záležitost.

Petr Mrázek pořádá pro gólmany kempy. Když jste byl menší, zúčastnil jste se ho? 
Když jsem byl malý, tak jsem byl na kempu Goalie Academy s panem Višňákem, pokud se nepletu. Byl tam i Petr Mrázek. Měl jsem od něj všechno podepsané: lapačku, vyrážečku, fotku a dres. Tenkrát působil ještě v Detroitu. 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter