Lucas Andrejko
|
Foto: Martin Voltr
Kdybyste měli vybrat hrstku nejlepších hráčů olympijského turnaje ve Frýdku-Místku a Třinci, pak by vám mezi nimi určitě nechyběl Lucas Andrejko. Kapitán výběru Pardubického kraje na ledě působil jako skutečný lídr a zisk bronzových medailí ho oprávněně hřál.
Jak vám chutná třetí místo?
Chutná výborně. Jsem hrozně hrdý na všechny, co tady byli. Jsem rád, že jsme mohli na olympiádu přijet, ukázat, že na to máme, a že jsme uhráli bronz. I když jsme trochu zklamaní, že jsme nepostoupili do finále.
To chápu, protože s ohledem na výsledky i výkony ve skupině jste museli myslet na zlato.
Chtěli jsme, fakt jsme chtěli být první. Ale prostě to nevyšlo. Pak už jsme se museli smířit s tím, že aspoň ubojujeme tu bronzovou placku. A třetí místo je taky místo.
„Je nám líto, že odešel. Ale život jde dál. Teď nás vychytal a příště uvidíme.“
V semifinále proti týmu Hlavního města Prahy vás vychytal bývalý spoluhráč Tomáš Hájek, jak těžce jste to brali?
Nechci přát nikomu nic špatného, ale všichni jsme z toho takoví skleslí a je nám líto, že odešel. Ale život jde dál. Teď nás vychytal a příště uvidíme.
Bylo těžké shodit zklamání, za pár hodin se vrátit na led a dát do toho všechno?
Zklamání bylo fakt velké, byly tam i slzy. Každý jsme se ale museli vzájemně podpořit a jsem fakt rád, že jsme to nevzdali. Dostali jsme první gól a nervozita tam byla úplně stejná jako v semifinále, ale po první třetině to z nás spadlo a pak jsme začali dávat góly.
Nad rivaly z Královéhradeckého kraje jste měli i fyzicky navrch, viďte?
Oni začali v první třetině hrát fyzicky do těla, ale my jsme se z toho nepos*ali, nevzdali se a pořád hráli svůj hokej. Máme skvělé trenéry, pan Hemský a pan Fibigr nám řekli, co máme dělat, a splnili jsme to.
Pardubický kraj poprvé v historii olympiád i mistrovství republiky získal medaili. Je radost u toho být jako kapitán?
Není to jenom o mě, je to o celém týmu. A já jsem hrozně rád, že jsem mohl mít na hrudi céčko a že jsem kluky dovedl na takovou příčku. Povedlo se nám to hlavně díky tomu, že máme skvělou partu v kabině a když se něco stane, tak to řešíme mezi sebou.
Hokejisté Pardubického kraje slaví bronz | Foto: Martin Voltr
Turnaj vám vyšel i po osobní stránce, dal jste osm gólů. Lepší byl jen váš spoluhráč Denis Dobiáš.
Povedlo se mi to, pár gólů jsem nastřílel, ale já na ledě nejsem sám. Sám bych nikdy nic takového nedokázal.
Dobře, ale celkově jste působil jako lídr, který chce tým strhnout. Podle mě to bylo ve hře dost vidět a hádám, že i v kabině, ne?
Když se nedaří a v kabině je ticho, tak vstanu, podpořím kluky a podpoříme se všichni navzájem. Rozproudím to, povzbuzujeme se i na střídačce. Pak jsme všichni naladění, smějeme se a je to.
„Když se nedaří a v kabině je ticho, tak vstanu, podpořím kluky a podpoříme se všichni navzájem.“
Teď budete chtít ještě přidat úspěch v extralize devítek?
Jo, tam už to snad dokážeme vyhrát celé. I když to bude fakt těžká cesta, ještě nemáme nic ubojovaného. Ale věřím v sebe, kluky i trenéry, že to dokážeme.
K titulu bude potřeba porazit i Salcburk, nejlepší tým soutěže. To je velká výzva, viďte?
No, jsou na tom s formou nějak podobně jako my. Ale myslím si, že máme lepší partu. A ta nálada v týmu podle mě rozhoduje všechno.
Lucas Andrejko | Foto: Martin Voltr
Share on Facebook
Share on Google+
