Mistr světa Dostál o brankářské filozofii: Klíčem je koncentrace

Lukáš Dostál | Foto: Jakub Knap

16. října 14:47

Pavel Mandát

• Reprezentace

Během dvou týdnů se z něj stal národní hrdina. Brankář Lukáš Dostál byl klíčovou postavou v cestě českých hokejistů za zlatou medailí na domácím mistrovství světa. Na největší triumf kariéry vzpomíná 24letý brněnský rodák v nové knize Srdce mistrů: Zlatá Praha 2024. Dílo nabízí hned třináct exkluzivních rozhovorů a dalších třináct osobních příběhů členů zlatého týmu.

Lukáš Dostál

brankář, 24 let

NHL 2024-2025

Z 1

V 1

P 0

Ú% 100

Na mistrovství světa jste z českých brankářů odchytal nejvíce. Byl to předem určený plán?
Nebyl, často se v médiích psalo, že jsem jednička, ale vlastně mi to během turnaje nebylo ani jednou řečeno. Šli jsme zápas od zápasu a den před každým utkáním nám Ondra Pavelec řekl, kdo bude chytat. Upřímně jsem ani nepočítal s tím, že bych mohl mezi tyčemi dostat tolik prostoru.

Jak se vám tedy spolupracovalo s trenérem brankářů Ondřejem Pavelcem?
Ondra je super kluk, velký profesionál. Z pohledu gólmanských cvičení se toho u reprezentace proti klubu moc nemění. Šlo spíš o komunikaci. Ptal se mě, co mi vyhovuje a co mi nevyhovuje, podle toho jsme se zařídili. Pro Ondru je důležité, aby se gólman dostal do pohody.

Řekněte mi, bylo pro vás zpočátku pikantní spolupracovat s člověkem, na kterého jste během dětských let koukal a obdivoval ho?
S Ondrou jsme se poprvé potkali během minulého léta v Brně. Moje první reakce tenkrát byla: „Tyjo, teď mě povede gólman, který toho odchytal fakt hodně a má velkou kariéru.“ (usmívá se) Ale postupně ostych samozřejmě mizel. Spolupráce nám funguje parádně.

Odchytal jste hned první zápas šampionátu proti Finsku. Vybavíte si pocity před jeho úvodním buly?
Hlavu jsem měl nastavenou tak, že si zápas musím hlavně užít. Když nás v NHL minulo play off, bral jsem domácí šampionát jako vrchol sezony. Jako něco, pro co celou sezonu dřeš, a proto je důležité, aby sis to především užil.

Nebýváte moc nervózní, co?
Dřív jsem byl, ale zhruba v šestnácti se to zlomilo. Hodně mi v tomhle ohledu pomohlo angažmá ve Finsku. Hlavu mám během zápasu nastavenou tak, že se soustředím vyloženě na puk. Když se stane, že spadne do brány, kouknu na záznam na kostce nad ledem a vypustím to z hlavy. V hokeji je to tak, že na tebe nikdo nečeká, a s tím jsem se musel naučit pracovat.

Pomohla vám úvodní výhra nad Finy z pohledu sebevědomí?
Určitě jo. Věděli jsme, že jsou několikanásobní světoví šampioni z posledních let. Bylo nám jasné, že nás nečeká nic jednoduchého, protože Finové jsou organizovaní a velmi dobří v defenzivě, což se potvrdilo. Takže vítězství nás nakoplo, zároveň jsme ale věděli, že jde pouze o začátek cesty.

Hned v zápase s Finskem jste se blýsknul čistým kontem, na které jste v dalším průběhu turnaje ještě navázal. Potkala vás pokuta?
Ne, tohle je zvyk spíš v Česku. Třeba v NHL se pokuty za vychytané nuly nedávají a nekasíroval ani nároďák.

Po utkání s Finskem následovaly zápasy s papírově slabšími soupeři. Ty jsou pro gólmana prý obtížnější.
Jsou těžší trochu jiným způsobem. Když hraješ proti USA a jedou proti tobě v přečíslení, tak víš, že bude následovat jedna nebo dvě přihrávky a střela. Když proti tobě jede papírově slabší soupeř, víš, že přijde přihrávka, která se často odrazí od brusle a podobně. V tomhle ohledu jsou zápasy proti v uvozovkách outsiderům o dost méně čitelné. Ale věděl jsem, že něco takového už jsem v kariéře zažil mnohokrát. Klíčem je vždy koncentrace.

Knihu Srdce mistrů: Zlatá Praha 2024 zakoupíte zde »

Čtvrtfinále turnaje vám postavilo do cesty asi nejtěžšího možného soupeře – USA. Těšil jste se o to víc na konfrontaci s hráči, které znáte z NHL?
Jo, tenhle zápas pro mě byl svátek. Věděl jsem, že budou všechno cpát do brány a že budou důrazní – obojí se potvrdilo. Měli fakt výborný tým. My ale taky a nakonec jsme to zvládli.

Byl pro vás právě zápas s USA vzhledem k vývoji tím nejtěžším na mistrovství?
Tohle vždycky nerad hodnotím, protože každý zápas má něco. Vybavuje se mi utkání s Dánskem, které jsme sice vyhráli, ale moc toho na mě nešlo, a přesto jsem dostal čtyři góly. Některé z nich byly po odrazu a vyloženě smolné. Takže za nejtěžší zápas bych vybral ten s Dánskem.

Když se zaměříme na finále, bylo pro vás náročné odchytat posledních deset minut základní hrací doby, kdy bylo po gólu Davida Pastrňáka jasné, že titul je na dosah?
Byl to dost zvláštní pocit, který jsem zažil už před lety v dorostu a juniorce. Víš, že úspěch klepe na dveře, ale zároveň je ti jasné, že soupeř může dát dva góly a všechno se otočí. Musím říct, že to, že jsem si něco takového zažil už dřív, mi ve finále mistrovství světa hodně pomohlo.

Pocity po závěrečném hvizdu musely být vyloženě euforické…
Byly. I když musím říct, že ve mně všechno bouchlo už po našem gólu na 2:0. Soustředíš se, potlačuješ emoce a najednou víš, že se staneš mistrem světa na domácí půdě. Neuvěřitelný… Vybavuju si, že v ten moment mi tekly slzy dojetí.

Co oslavy? Držel jste se zkrátka, jak jste predikoval?
Jo. (usmívá se) Hned po finále jsme slavili na hotelu a já odpadl po dvou hodinách. Celou sezonu makáš, nervová soustava jede naplno a pak ti najednou dojde, že sezona skončila. V ten moment se tělo uvolní, takže se mi spalo fakt dobře. (směje se) Jsem člověk, který si úspěchy vychutnává spíš vnitřně.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace