Měl jsem moc špatné myšlenky, přiznává Vilém. Teď si hokej užívá a září
Foto: Barbora Hegeďová, facebook VHK ROBE Vsetín - mládež
Žolík, který v brankovišti Vsetína předvádí na mladý věk dechberoucí výkony, to je vizitka Lukáše Viléma. Mladá naděje brankářského řemesla se může pyšnit výbornými čísly v Lize juniorů, kromě toho všechny starty přetavila ve vítězství. Jenže... K příběhu jako z Hollywoodu nemuselo vůbec dojít.
Roman Čechmánek, Patrik Bartošák nebo Petr Mrázek. To jsou brankáři, kteří se do velkého hokeje odrazili z Vítkovic či Vsetína. Nejen na ně se teď snaží navázat talentovaný Lukáš Vilém.
Mladík, který už ve dvanácti letech nahlédl mezi dorostence, se nyní jako šestnáctiletý vrátil na Lapač, aby hájil branku Valachů ve druhé nejvyšší juniorské soutěži.
V minulé sezoně přitom odchytal pouhé dva zápasy...
Lukáši, hájíte branku vítkovických dorostenců, ovšem stihl jste čtyři starty v Lize juniorů za Vsetín. Jak spolupráce s valašským klubem vznikla?
Trenér Luboš Rob mi v průběhu reprezentačního kempu ve Finsku zavolal, jestli bych nechtěl jít hostovat do vsetínské juniorky. Byla to nabídka s možností trénovat s áčkem, a tak jsem nad tím nemusel dlouze přemýšlet. Řekl jsem ano. Zároveň jsem byl velmi rád, že se vrátím zpět na Vsetín, jelikož je to můj mateřský klub a většinu lidí tady znám.
„Byl jsem velmi rád, že se vrátím zpět na Vsetín, jelikož je to můj mateřský klub a většinu lidí tady znám.“
Jak si užíváte možnost trénovat s prvním týmem a jaké zkušenosti vám předávají Maxim Žukov či Tomáš Vošvrda?
Dostanu se na trénink, když někdo z nich nemůže. Jinak jsem tam velmi krátce na to, abych to posoudil. Něco málo jsem ale s klukama odtrénoval. Maxim se mi libí v tom, že je hrozně přátelský, je s ním sranda a dokáže se tím sportem bavit. Se Sachym (Davidem Sachrem) se známe už dlouho, je to moc fajn kluk a parťák, který je na Vsetíně od doby, co jsem tam přišel z Valašského Meziříčí. Za tu dobu se parádně vypracoval a není náhoda, že je v áčku. Tomáše Vošvrdu moc neznám, ale kdysi jsem se s ním potkal na jednom brankářském kempu, kde byl jako trenér. Myslím si, že si to si nepamatuje.
Od návratu jste za juniorku nastoupil do všech zápasů, ve kterých máte výbornou vizitku čtyř výher. Které utkání bylo podle vás nejtěžší?
Jsem rád, že se nám povedl začátek roku, je to zatím nejdelší série v sezoně. Všechny zápasy byly ve vysokém tempu, nakonec se nám s klukama povedlo uhrát tolik bodů, hráli skvěle. Nejtěžší zápas byl asi v Přerově, vletěli na nás, taky z toho těžili, když vedli brzy 2:0. Nakonec se ale ukázala síla týmu a povedlo se nám vyhrát za tři body. Po první třetině to asi nikdo z nás nečekal.
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Kde byste si představoval, aby se zastavila vítězná série, kterou nyní držíte?
Nejlepší by bylo, kdyby se nezastavila. Je jasné, že k tomu dříve nebo později dojde, protože prohry ke sportu patří. Budeme se všichni snažit podávat nejlepší výkony a uvidíme, kam až to půjde.
Dokonce jste za tak krátkou dobu stihl i samostatné nájezdy. Hráči Slavie vás prostřelili jednou, bylo těžké si zvyknout na rychlost provedení oproti dorostenecké extralize?
Ve Vítkovicích jsem byl zvyklý trénovat s juniorkou a občas i s áčkem, takže jsem nějak z rychlosti a kvality zakončení překvapený nebyl. Nájezdy jsou hlavně o hlavě, nervozita hraje svou roli na obou stranách. Co si tak z toho zápasu pamatuji, tak moc nervózní jsem nebyl, možná proto jsem uspěl a dostal jen jeden gól. Frolič (Jakub Frolo) to pak pojistil krásným nájezdem a rozhodl.
„Mám radost, že se týmu se mnou daří a vyhráváme. To je pro mě na prvním místě. Na procenta zákroků se mrknu, ale zdaleka to pro mě není to zásadní.“
Ve třech ze čtyř zápasů jste měl více jak devadesát procent úspěšnosti zákroků, musíte být se svými výkony spokojený, že?
Mám radost, že se týmu se mnou daří a vyhráváme. To je pro mě na prvním místě. Na procenta zákroků se mrknu, ale zdaleka to pro mě není to zásadní. Je to týmová hra, nejdůležitější jsou výhry, a ty teď máme.
Neměl jste tedy problém zvyknout si na tempo v Lize juniorů?
Jak jsem už říkal, ve Vítkovicích jsem trénoval s juniorkou a občas i s áčkem. Na tempo jsem si tedy zvyknul prakticky hned, dokonce bych řekl, že se mi rychlejší soutěž chytá lépe.
Když jste nastoupil do prvního utkání v barvách Vsetína, necítil jste nervozitu?
Bral jsem to jako každý jiný zápas. Na starší hráče jsem zvyklý už odmalička, takže to vůbec nevnímám. Příprava byla stejná, nervozita trochu byla, ale jako před každým jiným zápasem.
Foto: Barbora Hegeďová, facebook VHK ROBE Vsetín - mládež
Je vám šestnáct let, tudíž jste jeden z nejmladších brankářů, který chytá druhou nejvyšší juniorskou soutěž. Jak hodnotíte Ligu junioru z pohledu brankáře?
Sám jsem z toho příjemně překvapen. Měl jsem zatím možnost chytat zápasy s nejlepšími týmy této soutěže. Pro mě osobně je to kvalitní soutěž na zlepšení. Má to úroveň, slušné tempo i kvalitu zakončení. Jsem rád, že tu můžu být.
Kromě toho jste o vánočních svátcích naskočil v reprezentaci do sedmnácti let. Jak hodnotíte akci ve Finsku?
Ve Vierumäki jsme odehráli tři utkání s domácím výběrem do sedmnácti let. Vyhráli jsme tam dva zápasy ze tří, myslím si, že to se proti silnému Finsku nestává často. Byla to pro mě super zkušenost. Ukázala mi, jak vypadá hokej na mezinárodní úrovni a vše tím spojené: trenéři, organizace a vše okolo bylo perfektní. Zaujal mě také přístup všech hráčů a strašně mě to motivovalo do další práce. Myslím, že jsem odtud odjel o dost silnější.
„V zápasech se cítím silnější a spoustu situací řeším s větším klidem. Na repre úrovni je vysoká kvalita hráčů, nic tam člověk nemůže vypustit.“
Vánoce s rodinou jste kvůli turnaji na severu Evropy slavil s předstihem, že?
Bylo to trošku jiné než normálně. To proto, že bydlím ve Valašském Meziříčí. Sraz byl 25. prosince v Praze, a to brzy ráno. To je z Valmezu asi 370 kilometrů a čtyři hodiny cesty autem. Povečeřeli jsme a rozdali si dárky. Hned potom jsme vyrazili směr Praha, kam jsme přijeli až před půlnocí. Spali jsme u rodiny v Berouně. Ráno jsem v plné síle dorazil na sraz do Holešovic.
Daly vám čerstvé reprezentační zkušenosti něco do zápasů, které jste odchytal po turnaji?
Ano, daly a moc. V zápasech se cítím silnější a spoustu situací řeším s větším klidem. Moc děkuji panu Falterovi, který mě na takové zápasy připravil, má na tom velký podíl. Na repre úrovni je vysoká kvalita hráčů, nic tam člověk nemůže vypustit. Snažím se to držet jak na tréninku, tak samozřejmě v zápase.
V jednom z rozhovorů jste prozradil, že vás zabrzdila borelióza. Jak obtížné bylo se vrátit zpět do plného zápřahu?
Bylo to z fyzického vyčerpání, kdy jsem se opravdu nemohl spolehnout na své tělo. Ležel jsem doma a nechodil ani do školy. Doktor mi dokonce řekl, že už nikdy nebudu moct sportovat na úrovni, kde jsem byl. Bylo to pro mě strašně těžké období, kdy mi navíc zemřel děda, který mě s taťkou vychoval. Potom odvezli do nemocnice i taťku, nevěděl jsem jak dál. Tehdy jsem měl v hlavě moc špatné myšlenky, nevěděl jsem, co bude. Nakonec jsem to zvládl díky mamce, babičce a kamarádům. Postupně jsem začal pomalu trénovat.
Věděl jsem, že to musím změnit. Začal jsem chodit do gymu k Pepovi Mikešovi na Vsetín, který mi také moc pomohl. Později jsem chodil hrát fotbal, kde jsem v útoku nastupoval s Málkičem (Jakubem Málkem) za menší klub u Valašského Meziříčí – TJ Juřinka. Zároveň jsem chodil hrát florbal za FBC Valašské Meziříčí. Potom jsem se začal cítit lépe a lépe, řekl jsem si, že nastoupím do letní přípravy s vítkovickým dorostem. Dál už to šlo samo, dnes se cítím perfektně. Musím říct, že po tom všem, co se stalo, se snažím užívat si každý moment na ledě, při sportu vůbec.
Nechybí vám teď tréninkové jednotky?
Myslím si, že nechybí, cítím se teď dobře a vše je, jak má být. Ve volnu chodím běhat, spolupracuji s panem Knapem z Optiky Fénix na tréninku očí. Hodně se věnuji strečinku a regeneraci. Myslím si, že poctivým přístupem k tréninku jsem všechno dohnal, necítím se nijak limitován.
„Ležel jsem doma a nechodil ani do školy. Doktor mi dokonce řekl, že už nikdy nebudu moct sportovat na úrovni, kde jsem byl.“
Tři ze čtyř vítězství jste zaznamenal na Lapači. Chytá se vám na domácím ledě dobře?
Na Lapači se mi chytá skvěle. Odchytal jsem tam v mladších kategoriích spoustu zápasů, takže jsem tam jako doma. Mám to tak i ve Vítkovicích, kde se v domácích zápasech cítím parádně. Snažím se v tom ale nedělat rozdíl a chytat kdekoliv, jak nejlépe dokážu.
Neuvažujete o tom, že byste se po sezoně podíval do některé ze zahraničních soutěží?
Myslím na to, ale byl bych nejradši, kdyby se mi tady v nejvyšší juniorské soutěži povedlo vybojovat post jedničky. Dostat možnost trénovat s áčkem, abych všem dokázal, co ve mně je. Kdyby se to nepovedlo, budu řešit jiné možnosti, například i zahraničí.
Při pohledu na vaši masku mi vyskočí podobný design helmy jako má Jonathan Quick, je vaším vzorem?
Jonathan Quick je skvělý brankář, ale mým vzorem není. Na masce mám nastříkanou rytířskou helmu v klubových barvách, aby ladila k maskotovi Vítkovic – rytíři Vítkovi. Navíc ji dělal právě Roman Vítek z Foxartu, takže dělal skoro na svém. (směje se)
Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej
Share on Facebook
