Malec o 2. lize, trénování mládeže i konci v Třebíči. Vrátí se do Chance ligy?

Foto: Facebook, HHK Velké Meziříčí

23. září 2021, 9:13

Pavel Mandát

• 2. liga
• HHK Velké Meziříčí

Už loni měl být Ondřej Malec jednou z hlavních opor druholigového nováčka z Velkého Meziříčí. Vše ale nakonec utnula pandemie covidu-19. O rok později se zdá, že vše míří k lepším zítřkům a zkušený útočník je připraven táhnout Horáky k co nejlepším výsledkům.

Ondřej Malec

útočník, 33 let

2. liga 2022-2023

Z 3

G 0

A 0

B 0

V sobotu jste proti Kopřivnici odehráli prakticky první soutěžní zápas po roční pauze. Jaké to bylo?
Všichni jsme se těšili. Loni jsme odehráli jen dva zápasy, poté jsme byli v karanténě a pak nám to ukončili. Navíc loňské zápasy byly bez diváků, což je za mě o ničem. Já si musím vždy najít nějakou motivaci, když tam diváci fandí a křičí, hned mě to do zápasu dostane lépe. Takže jsme rádi, že jsme první zápas sezony mohli odehrát před vlastními diváky.

Da se říct, že pro Velké Meziříčí to byla ve druhé lize obnovená premiéra až letos, že?
Přesně tak. Už loni se lidi těšili, co jsme měli informace, ale na zápas kvůli opatřením nemohli. Tehdy jsme měli na tribuně plyšáky, ale s fanoušky je to samozřejmě mnohem lepší. Takže jsme rádi za to, že přišli, myslím, že viděli pěkný hokej.

Vyhráli jste 4:2…
Podle mě to byl super zápas. Na začátku jsme se možná trochu rovnali, dostali jsme první smolný gól a druhý z dorážky. Neřekl bych, že naše lajna s Davidem Horkým a Marcelem Juráněm byla zaskočená, my jsme si hráli to svoje. Ostatní dvě ale byly možná trošku ustrašenější. Každopádně jsme se do toho postupně dostali všichni a po chybě Kopřivnice zápas nakonec otočili.

Nepřemýšlel jste o tom, že se po roční pauze k hokeji nevrátíte?
Musím říct, že ne. Připravoval jsem se individuálně, měl jsem dohodu s Jardou Judou (předseda klubu pozn. red.), že týmu chci pomoct, takže nepřipadalo v úvahu, že bych se na to vykašlal. Navíc jsem se těšil, že si znovu zahraju s Patym (Lukášem Patákem pozn red.), Dejvem Horkým nebo Marcelem Juráněm.

Taková třebíčská klika.
Jo, my tu máme víc Třebíčáků než v Třebíči. (směje se) Navzájem se známe, je to super.

Předpokládám, že hlavně Lukáš Paták, se kterým jste v Třebíči dlouho hráli v jednom útoku, je hlavním důvodem vašeho angažmá ve Velkém Meziříčí.
Abych řekl pravdu, po konci v Třebíči jsem byl dost znechucený. Byl jsem rozhodnutý, že s hokejem skončím. Samozřejmě, že hned přišly nějaké telefonáty z klubů druhé ligy, ale já o nich nijak zvlášť neuvažoval. Paty už to ale věděl déle a postupně mě lákal. Takže máte pravdu, že on je asi hlavním důvodem, proč jsem ve Velmezu. Je fajn zahrát si zase spolu.

Zmínil jste znechucení po konci v Třebíči. O co tam šlo?
Podepsali se mnou smlouvu na rok s roční opcí, ale těsně před startem ligy mi řekli, že se mnou najednou nepočítají. Neměl bych nic proti, kdyby mi řekli, rovnou v červnu, že se mnou nepočítají, ale když v červnu podepíšete smlouvu a v září vám řeknou, že končíte, tak je to docela o ničem. Kdybych to věděl dřív, měl bych lepší šanci si najít jiné angažmá nebo alespoň try out.

Ale Třebíč vás prý ještě během loňské sezony lákala k návratu.
Je to tak. Poté, co v Třebíči došlo ke změnám, mi Jarda Barvíř hodil po nějaké době laso zpět do Třebíče. Chuť klukům pomoct jsem měl, ale nedohodli jsme se na podmínkách, aby se mi to vyplatilo. V té době jsem dělal svou současnou práci a k tomu jsem měl ještě dva příjmy, kterých bych se musel zbavit. A abych někam jel za starťák a neměl jistotu, že tam vůbec nastoupím, to se mi nechtělo, byť si nemyslím, že bych někdy měl nějak velké finanční nároky.

Foto: Jiří Mokrý, hstrebic.cz

Právě z tohoto důvodu hraje řada šikovných hokejistů raději ve druhé lize, kterou kombinuje s civilním zaměstnáním, ne?
Přesně, je tu řada takových, kteří by Chance ligu hrát mohli, ale raději chodí do práce, kde si vydělají zajímavé peníze, k čemuž pak přidají prémie z hokeje. Je to pro ně lepší, než když dostávají dvacet tisíc z hokeje a musí žít od výplaty k výplatě.

Existuje v dohledné době šance na zlepšení?
Myslím si, že moc ne. Shánět sponzory v téhle době je hodně složité. Co jsem se bavil s Jardou Judou, tak i u nás ve Velkém Meziříčí jsou sponzoři, kteří kvůli covidu peníze dávat nemůžou, ačkoliv byli s klubem domluvení. O to víc děkujeme srdcařům, kteří peníze dají bez ohledu na těžkou dobu.

Takže ve Velkém Meziříčí teď hrajete zejména pro radost.
Přesně tak, je to tady takové rodinné. Hrajeme hlavně pro dobrý pocit a abychom na sebe nebyli naštvaní.

Foto: Facebook

Přesto předpokládám, že bez ambicí do soutěže nejdete.
Nedávali jsme si konkrétní cíl, ale chceme se pohybovat v klidných vodách tabulky. Co jsem koukal na soupisky ostatních týmů a hráče, které ostatní přivedli, tak si myslím, že východní skupina bude hodně našlapaná. Naší výhodou je podle mě zimák ve Velkém Meziříčí. Led je tam dost úzký, což by mohlo hrát v náš prospěch. Naopak venku budeme muset taktiku uzpůsobit, protože na širokém kluzišti je to sakra rozdíl.

Mimochodem, čemu se věnujete v civilním zaměstnání?
Hned poté, co jsem skončil v Třebíči, se mi ozval můj bývalý spoluhráč z Jihlavy Luděk Dvořák. Dělám jakoby sám na sebe v oblasti finančních trhů po celé Vysočině. K tomu ve Velkém Meziříčí trénuju mládež a hraju druhou ligu.

Koukám, že na nudu si stěžovat nemůžete.
To rozhodně ne. Dopoledne si udělám něco v kanceláři a odpoledne od dvou hodin cepujeme na zimáku ve Velkém Meziříčí malý kluky. Večer pak máme ještě svůj trénink, takže je toho celkem dost. Ale když to člověk nestíhá, tak si domluvím, že na nějakém tréninku být nemusím, v tom tady není problém. Na zápasy si samozřejmě volno vždy udělám.

Když jste zmínil trénování mládeže, tomu byste se postupně naplno věnovat nechtěl?
O tom jsem nepřemýšlel. Dělal jsem si C licenci, přičemž šéftrenér mládeže Paty mě oslovil s tím, jestli bych mládeži chtěl pomáhat. Zaujalo mě to, máme tam kategorie od náboru po čtvrtou třídu a je super sledovat, když ty kluky na jednom tréninku něco naučíme a oni to na dalším udělají sami. To mě na tom moc baví.

Zahýbala vám ve Velkém Meziříčí s počty pandemie covidu?
Konkrétní čísla neznám, ale co jsme se bavili, tak skončilo dost dětí. Bohužel. Rok je dlouhá pauza. Je to asi i tím, že taky rodiče částečně zpohodlněli. Některé výmluvy, které se k nám dostanou jsou až úsměvné.

Například?
Vybavuje se mi, jak nám bylo oznámeno, že ten a ten nemůže na trénink, protože jde na pouť na kolotoče. (směje se) Pak k nám přijede pětiletý kluk z náboru a říká: Pane trenére, já nechci, abyste se na mě zlobil, ale mě to teda dneska absolutně nebaví. Někdy je to až úsměvné.

Své bývalé kluby sledujete?
Jasně, sleduju Duklu, kde mám pořád spoustu známých a sleduju i Třebíč. Ti začali suprově, před koncem přípravného období ještě víc posílili a daří se jim, což je paráda. Jen by mohli Ferdis s Michym dostávat vyšší ice time, ale to už odbočuju. (směje se)

Vy byste se ve třiceti letech do vyšší soutěže vrátil, nebo tuhle kapitolu považujete za uzavřenou?
Za uzavřenou ji nepovažuju, ale muselo by mi to dávat smysl, abych se k hokeji na profesionální úrovni vrátil. Takže uvidíme.

Foto: Facebook

Share on Facebook Share on Twitter

• 2. liga
• HHK Velké Meziříčí