Komínek je zase v Česku. Jak vzpomíná na Polsko a proč šel do Hodonína?

Foto: shkhodonin.cz

Zkušený útočník Tomáš Komínek přišel do Hodonína po třech sezonách v Polsku. Nejen o tom, jak na něj působilo tamější prostředí, se rozpovídal v rozhovoru, kde přišla řeč i na to, proč se do Česka vrátil.

Jak jste spokojený s dosavadním průběhem sezony? 
Každá sezona má nějaký vývoj. Vždycky se dá najít zápas, kde jste ztratili body přesto, že jste neměli. Takováto hodnocení moc rád nemám, tyto věci totiž může říct každý tým v lize. Abych byl upřímný, tak k větší spokojenosti nám chybí sedm až osm bodů. 

Tomáš Komínek

útočník, 33 let

2. liga 2024-2025

Z 16

G 12

A 16

B 28

Je pro Hodonín cílem postoupit přímo do semifinále?
Našim cílem je chodit zápas od zápasu a získat co nejvíce bodů. Uvidíme, na co to bude stačit. Letos máme v týmu spoustu mladých kluků, kteří teprve získávají zkušenosti v mužském hokeji. 

Co vaše výkony? Přece jen jste nejproduktivnějším hráčem Drtičů. 
Moje osobní výkony spíše hodnotí trenéři, vedení klubu a fanoušci. (směje se) Vždy se snažím týmu v zápase pomoct na maximum, ale samozřejmě, když se člověku něco povede, tak ho to potěší.

Určitě ale cítíte, jestli momentálně máte nějakou formou. Nemám pravdu?
Někdy, když jdu po práci rovnou na zápas, tak si spíš po první třetině říkám, že jsem si dnes měl vzít volno. (směje se) Hokej hraju už dlouho, někdy se vám herně nedaří a netrefili byste se ani z pláže do moře, naopak někdy ano, a to na ledě jezdíte jak Bludný Holanďan, a na co sáhnete, to se povede. 

Čím se živíte?
S kamarádem jsem před třemi lety otevřel obchod s pánskými obleky. Když nejsem na prodejně, tak chodím pomáhat na stavbu. 

Hokejem to nešlo?
Tohle jsou dvě rozdílné kategorie. Buď se hokejem živíte, nebo zabezpečíte. Já se hokejem živil v podstatě ještě v srpnu v Polsku, kdy jsem si myslel, že to tak bude i nadále. Ale určité životní okolnosti, mezi které patří blížící se narození mé dcery, mě přimělo k rozhodnutí se vrátit do Česka. 

Proč jste si vybral zrovna Hodonín?
Když jsem se vracel, mluvil jsem s trenérem Konečným a majitelkou klubu paní Gajošovou. Ti měli zájem, navíc se mi líbila jejich vize a nadšení pro věc. Mám to kousek z Brna, kde bydlím, tak jsem si řekl, že to zkusím. 

Jak byste zhodnotil své působení v Polsku, tedy zemi, která není příliš hokejově vyspělá?
Myslím si, že jsem za sebou zanechal kladnou stopu. Za tři sezony jsem odehrál přes 100 zápasů, ve kterých jsem se pohyboval v průměru bodu na zápas a v týmu jsem patřil k nejproduktivnějším hokejistům. 

Jak na vás působilo tamní prostředí?
Hrál jsem v Jastrzębie, což je kousek za hranicemi, takže jsem nějaký větší rozdíl nepociťoval. Nejvíce odlišné je to, že v Polsku je to pátý až šestý nejpopulárnější sport, takže ta hokejová kultura není tak rozvinutá jako u nás. V Hodoníně u nás chodí návštěvy okolo tisíce fanoušků, to v Polsku nebývá. 

Poláci jsou známí svou fanouškovskou vášní. Jaké bylo například derby v Tychách? 
Tychy jsou v Polsku výjimka. Mají nádherný stadion, spousta týmů by jim mohla v ČR závidět. A chodí pořád plno, tam se hrálo vždy skvěle, byla tam totiž správná hokejová atmosféra.

Fanoušci GKS Tychy:

Když se zaměříme na budoucnost. Máte ještě ambice hrát ve vyšších soutěžích?
Člověk i život se mění, ale k tomuto se neupínám. V Hodoníně jsem spokojený, je tam dobrá rodinná atmosféra v kabině. Okolo týmu pracují lidi, kteří to dělají s úsilím, které se kolikrát nevidí ani na profesionální bázi. A dá se to skloubit s mou prací, které se začínám více věnovat. 

Share on Facebook Share on Twitter

• 2. liga
• SHK Hodonín