KOMENTÁŘ PETRA KOUKALA: Finsko? Nepomohl by ani Hašek z 98. DEL podceňujeme

Petr Koukal na mistrovství světa 2016 | Foto: Aleš Krecl, cslh.cz

V nominaci na Švédské hry byla spousta nových tvářích, osa týmu dostala volno. Z českého týmu čišel zápal a celkový výkon byl velice dobrý, zejména v prvním utkání s domácím soupeřem...

Nebojím se říct, že v zápase proti Švédům se národní tým prezentoval úžasným hokejem. Hrál proti domácím, kteří měli hodně silný výběr, ale prakticky k ničemu jsme je nepustil. Švédsku pak navzdory očekávání celý turnaj vůbec nevyšel.

Po zápase s Finskem jsem četl rozhovor s Radimem Rulíkem, který říkal, že moderní hokej je bruslení, bruslení a bruslení. A myslím si, že Švédové ho prostě neměli, naši je přehráli rychlostí. I když máte zkušenosti a kvalitu, ale bruslařsky nestíháte, dokáže vás porazit i relativně nezkušený tým. Přesto bych řekl, že je v pozitivním slova smyslu až zarážející, jak se s tím mladý český výběr popasoval.

Utkání s Finskem pak bylo soubojem týmů, které se chtějí prezentovat zajištěnou obranou a rychlým bruslením. Po odchodu Kariho Jalonena hraje nároďák mnohem aktivnější hokej, velmi podobná změna teď proběhla u Finů, nicméně vždycky chcete dostat co nejméně gólů. Tentokrát byli Finové lepší – vyhrávali souboje a v útočné třetině se dokázali víc držet na puku.

A já vždycky říkám, že je rozhodující, jak rychle dokážete ukončit pobyt soupeře ve vašem obranném pásmu. Když v desáté minutě vidíte, že vaše pětky nestíhají před vlastní brankou přistupovat k hráčům s pukem, tak víte, že máte pramalou šanci. V tomhle zápase nás mohl nakopnout maximálně nějaký náhodný gól, který by Finy nahlodal. Celkově to bylo nemastné neslané utkání, pro oko diváka nic moc. Nedá se říct, že by nás Finové přejeli jako zamrzlý rybník, ale za stavu 0:3 už si v poklidu došli pro vítězství.

Roli mohla hrát i obměněná sestava, což je vzhledem k přítomnosti patnácti útočníků pochopitelné. Kdyby se nastoupilo ve stejném složení, mohl ten zápas vypadat úplně jinak. Na mistrovství světa už pak bývají změny spíš kosmetické. Tentokrát ale Radim Rulík logicky sestavu proházel a části týmu dal volno.

Na Švýcary se vrátili někteří zkušenější a gólovější hráči, například Filip Chlapík, což bylo znát. K tomu nám šly lépe nohy, byli jsme agresivnější, ale bylo to také o tom, co nám Švýcaři dovolili. Výkon podpořil výborný gólman a zase jsme se vrátili na vítěznou vlnu z utkání se Švédskem. Den, noc, den – tahle bych tenhle turnaj shrnul.

Zaslouženou chválu dostal Josef Kořenář, nicméně si myslím, že kdyby si zápasy prohodili, tak máme dvě výhry s Dominikem Pavlátem. Prohra s Finskem nebyla o něm, objektivně ten zápas od začátku vypadal tak, že nejde vyhrát. Nepomohl by ani Dominik Hašek z devadesátého osmého. Oba gólmani za mě zachytali výborně.

Z nováčků vypadal velice slušně Matyáš Filip. Myslím, že je to typ hráče, který má Radim Rulík rád, něco jako Kuba Flek – bruslivý a šikovný na puku. Do systému nároďáku podle mě skvěle sedí. I zbytek mladých kluků však hrál velice dobře, nikdo nepropadl. Extraliga má teď ohromnou kvalitu, takže se s mezinárodním tempem dokážou po pár střídáních srovnat. Taky měli štěstí, že se začínalo se Švédskem, proti nabrusleným Finům by to pravděpodobně bylo náročnější.

Nominace Kristiána Reichela mě nepřekvapila, nemyslel jsem si, že bude nějak zaostávat. Německá liga je u nás podceňovaná, protože do ní nechodí skoro žádní čeští kluci. Kromě Reichela z hlavy ani žádného dalšího nevylovím, na rozdíl od druhé nebo třetí ligy, ve kterých je Čechů spousta.

V Lize mistrů jsme před pár lety s Hradcem hráli proti Mannheimu (osmifinále v sezoně 2019/20, pozn. red.), kde byl tehdy sedmnáctiletý Tim Stützle. Doma jsme vyhráli 1:0 a u nich remizovali 1:1, ale když si vzpomenu, jak nás mleli... Týmy v Německu jsou velmi dobré. Samozřejmě tam velkou roli hrají cizinci, což možná trochu brzdí německý nároďák, který jednou za pár let také umí překvapit. Reichel si po konci v zámoří vybral tuhle cestu a já mu na ní fandím.

Mezi pěti nováčky byl jenom jeden obránce. Nemyslím si, že jich máme málo, ale je pro nás strašně těžké vypiplat ty ofenzivní. Dřív jsme měli Marka Židlického, teď máme Hroňase (Filipa Hronka,  pozn. red.), který si v NHL jako jediný drží takovou roli.

Na dvacítkách se vždycky vytáhne nějaký bek, který má vysoký ice time, dostane se na přesilovku a sbírá body. Pak ale přijde draft a po roce a půl v zámoří je z ofenzivního obránce defenzivní specialista, protože jej hráči typu Makar nebo Karlsson převálcují. V zámořské konkurenci je obrovsky těžké si takovou roli udržet.

Tomáš Cibulka teď v Českých Budějovicích přetlačil všechny ostatní – Láďa Čihák mu věří a dává ho na první přesilovku. Je jenom dobře, že takhle mladý kluk dostal po prvním překvapivém půlroku čichnout v reprezentaci. Líbí se mi, že se toho Radim Rulík nebál a dal mu tuhle šanci.

-----------------------------------------------------

Autorem je stále aktivní hokejový útočník, účastník olympijských her v Pchjongčchangu, pětinásobný účastník mistrovství světa a držitel zlaté medaile z roku 2010. V extralize oblékal dres Hradce Králové a Pardubic, se kterými získal tři tituly. Za sebou má štace ve Finsku či KHL. V současnosti nastupuje za druholigový Žďár nad Sázavou a pracoval i jako hokejový expert České televize.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace
• Švédské hry
• Komentáře expertů
• Komentář Petra Koukala