Klepišova zpověď: Byl jsem frajírek, lidi soudí podle ksichtu. Jandač je svůj
Jakub Klepiš
|
Foto: Jakub Pláteník
V plné výstroji přikvačí z mediálních aktivit. Posadí se a začne s dávkou nadhledu vyprávět. Jakub Klepiš za více než dvě dekády v profi hokeji dokázal mnoho – stal se mistrem světa, vyhrál AHL, dvakrát extraligu a dvakrát Gagarinův pohár. „Láska k hokeji pořád trvá,“ glosuje čtyřicetiletý veterán v obsáhlém rozhovoru pro hokej.cz.
Řekněte, co vás vlastně žene dál?
To si taky občas říkám, když ráno vstávám. Pořád to mám rád. Kdybych cítil, že už na to nemám, tak bych asi nehrál. Baví mě i ta blbá dřina v létě, kterou většina hráčů nesnáší. Já se na ni těším, beru to jako výzvu. V mém věku je jasně dané, že mladším klukům nemůžu stíhat ve všem. Člověk to nezastaví. Ale v určitých věcech se jim dá přiblížit nebo vyrovnat.
Tělo se musí rok od roku ozývat víc, ne?
V letní přípravě není člověk furt pokrčený jako na ledě. Určité partie pak bolí míň. Na ledě trpí přitahovače a tyhle věci. Já teda přes léto neběhám, protože kvůli kyčlím moc nemůžu. Ale kolo a posilovna mi vůbec nevadí. Samozřejmě jsou dny, kdy bych trenérovi nejradši řekl, ať jde někam, že na to prdím. Pak si vždycky vzpomenu, že to dělám pro sebe. Abych řekl pravdu, tak jsem si k tomu s věkem našel cestu a vím, že až skončím, tak to určitě nebude o tom, že bych už nezašel do posilovny. Mám v plánu i pak chodit aspoň třikrát do týdne.
Slýcháte často narážky a vtípky ohledně svého věku? Ať už od parťáků v kabině nebo hejtrů.
Naštěstí nečtu žádná fóra a tak. Něco se ke mně doneslo, známí to četli. Máte lidi, kteří vám budou nakládat, že už jste starý a pomalý. Pak máte lidi, kteří si řeknou: Super, přinese nějaké zkušenosti. Ale já jsem to nikdy nečetl, nevyhledávám to. Řeknu to narovinu – spoustu lidí tomu prd rozumí. Když jsou v kabině vtípky jako „čau dědku“… Nebo když jsme teď hráli s Boleslaví a vzal jsem si číslo 42, protože 21 nebyla volná, tak se mě kluci ptali, proč si dávám věk na dres. (usměje se) Poznáte, když si někdo dělá normální srandu a myslí to dobře, nebo chce být škodolibý. Ono není na co. Každému bude jednou čtyřicet. Otázka, jestli bude hrát nebo ne. Nevadí mi to, ale že by to byl hnací motor, tak to asi ne.
„Poznáte, když si někdo dělá normální srandu a myslí to dobře, nebo chce být škodolibý.“
Přes sezonu pak víkend co víkend na ledě honíte mladší kluky. V čem jste svou hru transformoval?
Nikdy jsem nebyl hráč, co by ujížděl po křídle. (usměje se) Myslím, že s bruslením ale problém nemám. Hokej se vyvíjí jiným směrem, než to bylo dřív. Tehdy to bylo samé překřížení a tahání puku dozadu, to už dneska žádný trenér nechce. Všichni apelují na to, aby se hrálo rychle a přímočaře na bránu. Ale myslím, že taková ta věc, kterou dělají starší hráči, že to třeba zaseknou, počkají si a najdou nějakou nahrávku, tak funguje pořád. Člověk se musí přizpůsobit, ale změnit styl úplně nejde. Ani s věkem.
Proč taky sahat do něčeho, co stále funguje. Loni jste na Kladně vyklepal z rukávu 40 bodů – nejvíc v kariéře.
V dnešní době už člověk neudělá na ledě nic sám, to prostě nejde. Loni nám klapala přesilovka, s Jirkou Ticháčkem jsme si vyhověli. Plus tam byli Smoleňák a Tralmaks, celkově to fungovalo. Měl jsem velkou porci minut, což samozřejmě pomůže. Ale jak říkám, je to o tom, aby lajna našla svou chemii. Můžete mít tři vynikající hokejisty a nebude tam nic.
Vnímal jste, jak rychle čárky do statistik naskakují? Kladno se zase potácelo u dna, v celé lize byste ale našel jen tři nahrávačem s tučnějším kontem.
Člověk si toho všimne. Když jste mladý, tak chcete honit body. Věděl jste, že když je budete mít, tak se můžete někam dostat. S postupem času jsou pro mě důležitější týmové body. Když jste mladý, tak chcete vyhrát, udělat si bod. Úplně ale nekoukáte na tým, protože to tak nemáte nastavené. Takže teď je to hlavně o těch týmových bodech. Nejsem někdo, kdo by si teď honil triko. Odmalička jsem měl víc nahrávek než gólů, to mi vyčítalo x trenérů, že málo střílím. Prostě to tak mám dané. Mám větší radost, když někomu udělám radost, aby si mohl dát gól. Když vidím, že se to povede, tak je to pro mě víc.
Jakub Klepiš | Foto: Jakub Pláteník
Po týmové stránce to u Rytířů byla bída, pitval jste se v tom hodně?
Doufal jsem, že moje druhá na Kladně bude lepší a vyhneme se tomu. Bylo jasné, že nebudeme hrát čtvrté místo. Začátek nebyl špatný, ale pak to zase sklouzlo k tomu jako o rok předtím. Měli jsme spoustu zápasů, kdy jsme hráli dobře. Dovolím si říct, že jsme přehrávali třeba i Pardubice nebo Třinec. To nám ale vždycky vydrželo jen třetinu nebo dvě. I když jsme vedli o dva góly, tak jsme ty zápasy nedokázali utáhnout ani na remízu a prohráli jsme. Když jsme to s klukama počítali, tak jsme takhle ztratili zhruba patnáct zápasů. Nevím, jestli to bylo o zkušenostech. Ani k čemu to přirovnat.
Mizérie vyvrcholila rekordními sedmnácti porážkami v řadě...
Když se člověk chce posouvat tabulkou, tak si nemůže dovolit prohrát víc než dva zápasy po sobě. Pak už to musí zlomit, aby se někam nepropadal. U nás to byl třetí zápas, čtvrtý, pátý… Nemyslím si, že by se někdo na něco vybodnul. Dostalo se nám to do hlavy. Nemám rád slovo deka nebo křeč, ale nabalovalo se to. Potom už člověk čekal jen na Den D, kdy se to zlomí. Přišlo to bohužel příliš pozdě.
„Kladno? Nemyslím si, že by se někdo na něco vybodnul.“
Pojďme k Plzni. Jak vidíte mančaft, který se tam vyprofiloval?
Tréninky byly některé lepší, některé horší. Přišli šikovní kluci, líbí se mi i mladí. Mají Plzni co dát. Bude záležet na tom, jaká bude parta v týmu. Podle přípravy se nedají vynášet nějaké soudy. Stejně se to všechno ukáže až v lize. V létě každý nejde na krev.
Trenéra Josefa Jandače znáte z reprezentace nebo Lvu Praha. Ještě jsem si dohledal, že vás vedl už v mládeži na Slavii. Sedí to?
Ty jo… To už je tak 35 let zpátky, ne? (usměje se) Už si to vůbec nepamatuju. Jirka Kalous mě měl na Slavii v dorostu, o tom vím. Ale tohle ne, to je dobrý.
Jaký tedy podle vás je?
Z mladí si nic nevybavím. Pepa je svůj. Těžko hodnotit, jestli v dobrém nebo špatném smyslu. Každý trenér má svou cestu, on teď měl pauzu. Na Spartě udělal výsledky, ale lidi mu dávali sežrat, že to nikdy nedotáhl do konce. To samozřejmě není jen věc trenéra. Nikdo neví, jak to bylo uvnitř. Myslím, že bude mít velkou chuť a přenese ji ještě víc na nás. Správně nás nabudí, občas seřve. Že do toho dobře šlápneme.
Sestřih akcí Jakuba Klepiše v sezoně 2023/2024
K indiánům vás prý zlanařil generální manažer a spolumajitel Martin Straka...
Stráča byl vynikající hokejista, ozval se a potěšilo to. Ale abych pravdu řekl, tak hlavní důvod bylo to, že Plzeň mám pořád v dojezdové vzdálenosti. Mám dva malé kluky a nedokážu si představit, že bych šel někam bez nich. Mladší šel do školy, druhý chodí do čtvrté třídy. Nechtěl bych je z toho vytrhávat, nebylo by to vůči nim fér. Podepsal jsem na rok a nevím, jestli bude poslední nebo ne.
Když Plzeň v květnu odkrývala karty, tak se fanoušci ptali, kde jsou rozdílové plejeři. Bude to i vaše pozice?
Záleží na tom, jak si sednete s lidmi, se kterými hrajete. Uvidíme, jak to trenéři poskládají a jestli se najde nějaké optimální složení. Nemyslím si, že mě brali jako nějakého super rozdílového hráče. Spíš mám přinést zkušenosti na přesilovku.
Klub dlouhodobě sází na perspektivní hráče. Mezi nimi si možná člověk sám připadá o něco mladší, ne? Přijdou si za vámi pokecat o hokeji?
Myslím, že dnešní doba není o tom, že by kluci chodili za staršími a na něco se ptali. Už je to jiné. Mám rád srandičky, prdelky v kabině. Vím, že to bude jedna z věcí, která mi bude po kariéře chybět. Snažím se každý den zpříjemnit nějakou srandou, abychom se zasmáli a ne jen šli do kabiny, oblékli si výstroj a funěli na ledě. Bez tvrdé práce a soustředění to samozřejmě nejde, ale patří k tomu i legrace.
„Byl jsem namistrovaný a frajírek. Už to nevrátím. Spousta lidí mě tak bere pořád.“
Ani vy jste si ve dvaceti nezaskočil za mazáky pro radu?
Za Bedýnkou jsem párkrát byl, za Pepou Beránkem taky. Ale to bylo taky jen ojediněle. Když jsem byl mladý, tak jsem byl strašné ucho. Myslel jsem si, že jsem nejlepší na světě. Byl jsem namistrovaný a frajírek. Už to nevrátím. Spousta lidí mě tak bere pořád, už jenom podle toho, jak vypadá můj ksicht. Myslí si, že jsem furt nedostupný nebo nas*aný. Za ksicht nemůžu já, ale rodiče. Kdo mě zná blíž, tak ví, že jen tak blbě čumím.
Berete si to od nich?
Ani ne. Hodně lidí soudí na první pohled, jen podle toho, co někde slyšeli. Udělají si svůj obrázek, to je každého věc. Nikomu nebudu vnucovat svůj názor. Každý nějak vypadá, každý se nějak tváří. S lidmi, které neznám, se moc nesměju. Už jsem to párkrát slyšel, ale nic s tím neudělám. Neumím nasadit umělý úsměv.
Share on Facebook
