Hrál zraněný. Nouza o své roli i kariéře: Dal jsem hokeji vše. Skončí?
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
370 gólů a 390 nahrávek během devatenácti sezon v první lize. Ikona Tomáš Nouza přemýšlí, že svou bohatou kariéru pověsí na hřebík. V rozhovoru otevřeně vykládá o důvodech, svém zranění během play off a vzpomíná na angažmá v Mladé Boleslavi, Českých Budějovicích i Vrchlabí.
Právě do Krkonoš zamířil historicky druhý nejproduktivnější hráč celé první ligy před letošní sezonou.
Opět byl produktivní – měl v průměru bod na zápas. A pak ukázal obrovskou oddanost k týmu i hokeji.
„Já jsem bohužel hrál už play off s přetrhanými vazy v rameni. Měl jsem to někdy od ledna,“ prozrazuje osmatřicetiletý Tomáš Nouza.
„Dal jsem si pak čtyři týdny pauzu. Měl jsem jít dokonce na operaci, ale domluvili jsme se s vedením, že si chci play off zahrát a operaci jsem odložil. Chtěl jsem si to zažít a být týmu prospěšný alespoň v kabině,“ povídá upřímně.
V šesti zápasech vyřazovacích bojů proti Vsetínu bodoval jednou. „Věděl jsem, že moje výkony nebudou takové, jaké bych si představoval,“ uvědomuje si rodák z Písku.
V čem vás to zranění hlavně omezovalo? Byla to třeba střelba?
V tom zrovna ne. Já jsem ale nemohl chodit do žádných soubojů… V play off takový styl hrát nejde, nemohl jsem se s někým srazit. Snažil jsem se být platný v kabině. Možná to bylo moje poslední play off, takže jsem to chtěl zažít a užít si to společně s klukama.
„Já jsem ale nemohl chodit do žádných soubojů. Snažil jsem se být platný v kabině."
Nicméně v play off se soubojům nemůžete vyhnout, ne?
(pousmál se) No, někdy ne. Ale jak je člověk starší, tak už trošku ví, kam vletět a kam ne. Klukům v lajně bych pomohl více, kdybych bojoval víc. (usmívá se) Oni ale společně s trenéry i vedením věděli, jak to se mnou je.
Co na to spoluhráči říkali, že jste se takhle kousnul?
Udělala se tam skvělá parta. Nevím, zda to někdo ocení, nebo ne. Ale z kluků bylo cítit, že jsme v play off byli odhodlaní a chtěli jsme i Vsetín udělat. Bohužel se to nepovedlo. A jestli jim to nějak pomohlo, že mě viděli hrát s přetrhanými vazy? Tak to je asi otázka na ně. Já jsem rád, že jsem u toho mohl být.
Foto: Anton Martinec, hcvrchlabi.cz
Zmínil jste, že to bylo možná vaše poslední play off. Skončíte kariéru?
(zapřemýšlel se) Řekl jsem si, že si nechám pár týdnů na rozmyšlenou. A teď mám za sebou navíc tu operaci ramene. Jsem ale tak nějak rozhodnutý, že bych chtěl být doma s dětmi a že bych už nechtěl cestovat dál…
Takže povedená sezona Vrchlabí by vás nepřesvědčila?
Já už cítím, že jsem hokeji dal všechno a teď je čas to vrátit rodině. Zatím vylučuju nějakou variantu, že bych někam cestoval. Než udělám definitivní závěr, dám si ještě nějaký čas na rozmyšlenou.
„Řekl jsem si, že si nechám pár týdnů na rozmyšlenou. Já už cítím, že jsem hokeji dal všechno."
Vrchlabí jako nováček překvapilo všechny – skončilo čtvrté po základní části.
Tato sezona byla pro Vrchlabí strašně povedená. Jako nováček soutěže skončilo na čtvrtém místě, což nikdo nečekal. Nechalo za sebou mužstva, která měla daleko větší rozpočet i ambice. Cítil jsem, že i když to je menší mužstvo, tak tím všichni žijí. Je škoda, že tam diváci na ten premiérový rok nemohli chodit.
Sezona vám skončila ve čtvrtfinále, kde jste v šestém zápase podlehli Vsetínu.
My sice šli ze čtvrtého místa a Vsetín byl pátý, ale oni byli favoritem v celé sérii. Musím říct, že všechny duely byly vyhecované – prostě play off hokej. Prohráli jsme sice, ale podle mě jsme podali důstojný výkon. Zpětně se za tím můžeme ohlídnout, že to bylo povedené…
Foto: Martin Vojtěch Víta, hc-vsetin.cz
Během série padly i některé hlášky třeba od Patrika Urbana směrem na Vsetín, že brečí a tak dále…
Samozřejmě to bylo vyhrocené možná více, než by mělo být. Ale je to play off. Pokud to je v rámci fair play, tak pošťuchování přes média k tomu asi patří. Diváci na stadionu by tomu dodali ještě ty pravé grády. (usmívá se)
Vy jste v základní části získal 28 bodů ve 27 zápasech. Byl jste se sebou spokojený?
V každém věku se člověk někam posouvá a také si hlídá své statistiky. Ale… Já měl obrovskou radost z našeho týmu a z našich kluků, kteří si ten první rok užívali. Sezona byla nad rámec povedená. Mě pak vůbec nezajímalo, jak na tom jsem bodově. Ani bych sebe hodnotit moc nechtěl.
„Sezona byla nad rámec povedená. Mě pak vůbec nezajímalo, jak na tom jsem bodově."
Kdybyste tedy opravdu skončil s kariérou, na co si nejvíc vzpomenete?
Postupy bych řadil samozřejmě úplně nejvýš. Kdybych měl vyjmenovat jeden moment, tak by to byl první postup s Mladou Boleslaví. To ten tým nebyl ještě tak hvězdný jako při druhém postupu. Všechno se tam sešlo a vzpomíná se na to krásně. Vzpomenu si také na první rok v Motoru – to byla taktéž skvělá sezona.
Jak těžké to bylo, když jste hrál s Mladou Boleslaví skoro pokaždé baráž?
Baráže jsou velmi těžké. Hrát někde o titul? To si hráč užívá a je psychicky v klidu. Baráž je velmi náročná na psychiku. (usmívá se) Asi bych to nikomu nepřál. Já vím, o čem mluvím. Není to nic příjemného…
Vy sám jste barážový specialista?
(rozesmál se) To bych neřekl, ale je pravda, že jsem jich odehrál opravdu hodně. Asi osm nebo devět… Těžko říct. Nerad bych byl v nějaké pozici barážového specialisty. (směje se)
? „Boleslav vždy budu považovat za můj druhý domov," říká Tomáš NOUZA, který za BK Mladá Boleslav hrál deset sezon! ? Splní se mu finálové přání? ?
Zveřejnil(a) Hokej dne Sobota 10. dubna 2021
Po sestupu v roce 2012 jste šel před novináře jako jediný z týmu Bruslařů.
Pamatuju si na to – bylo to těžké. V tu chvíli to bylo obrovské zklamání a velký smutek. Ta sezona nebyla celkově podařená a prostě tam v tu chvíli bylo všechno špatně. Asi chápu, že se tam nikomu moc nechtělo mluvit, tak jsem tam nějak vystoupil…
Takže jako lídr kabiny jste šel?
No, těžko říct. Byli vybraní samozřejmě nějací hráči, kteří mají jít na rozhovor. Asi všichni řekli, že ne. Nevím, tenkrát jsem to bral tak, že je třeba se omluvit lidem.
„V tu chvíli to bylo obrovské zklamání. Nevím, tenkrát jsem to bral tak, že je třeba se omluvit lidem."
Ale všiml jsem si, že jste nebyl nikdy kapitánem.
Já jsem nikdy nestál o tuhle roli. Já jsem rád lídr v kabině, ale nemusím být ten, kdo nosí céčko na hrudi. Spokojil jsem se s tím, že jsem byl asistent. Nikdy jsem netoužil, abych byl přímo kapitán.
Čím to, že jste svou kariéru spojil hlavně s Mladou Boleslaví? Odehrál jste za ní i téměř 200 zápasů v extralize.
Těžko říct. Já tam v tu chvíli byl jako doma. V dnešní době je docela nestandardní být někde deset let, já jsem však rád, že jsem tam ty roky mohl strávit. Je to můj druhý domov.
Foto: Jan Pavlíček, bkboleslav.cz
Pak vaše kroky vedly do Českých Budějovic, kde jste strávil tři sezony.
První rok byl opravdu nejvíc povedený. My jsme přišli přímo do týmu, kdy nově zrozený Motor hrál o to, zda nespadne z ligy. No a další sezonu hrál už baráž o extraligu. To byl obrovský úspěch. Tenkrát tím žilo celé město a chodil plný stadion. Fanoušci byli neskuteční a troufl bych si říci, že v tu dobu byli nejlepší v republice. Jezdili na každý zápas… Já musím tři roky v Budějovicích hodnotit jen kladně. Hrálo se celou dobu nahoře a chyběl tomu jen postup, který byl vždy jako cíl před sezonou. Sešli jsme se tam i s Pepou Strakou a Martinem Heřmanem a hráli jsme spolu v podstatě celé tři roky – my jsme si to opravdu užívali.
A když na sebe v extralize narazí Boleslav a Budějovice, tak komu fandíte?
(usmívá se) Těžko říct – oba to jsou moje srdcové kluby. Asi si nedělám favorita, komu bych v tu chvíli fandil. Obě mužstva mám rád. Samozřejmě Mladá Boleslav je v tuto chvíli někde jinde. Budějovice prožily nováčkovskou sezonu, byla to taková daň. Nepadalo se. Já věřím, že na další sezonu to dobře poskládají a že budou hrát úplně jinde než letos. Pro ně bylo trošku štěstí, že se letos nesestupovalo.
„Oba to jsou moje srdcové kluby. Obě mužstva mám rád."
Poté jste se přemístil do Prostějova – taktéž na tři roky.
Musím říct, že první rok byl také hodně povedený. Sešli jsme se tam s Tomášem Divíškem – my jsme se znali už z Mladé Boleslavi. Ty tři roky jsme si tam užili, ačkoliv ten konec povedený moc nebyl…
Takže se dá říct, že první sezona v novém mužstvu byla vždy nejlepší?
(rozesmál se) Dá se říct, že ano. Když nad tím přemýšlím, tak jak v Motoru či Prostějově byly vždy první sezony nejpovedenější.
Foto: Pavel Kacerovský, hcmotor.cz
Jste legenda celé první ligy – více toho odehráli jen Jaroslav Roubík a Jakub Trefný. Sledujete tyto mety?
Já jsem to tedy nevěděl, ale nedávno jsem hrál devítistý zápas, dostal jsem i dres. Potěšilo mě to. Takže jich mám asi 901. Ale vůbec jsem to nevěděl, já tohle nesleduju.
Takže tisícovka vás už neláká?
Jak říkám, já si nehraju na žádný body či zápasy. Není to pro mě tak důležité jako být s mými dětmi.
Sledoval jste třeba ze začátku kariéry vaše čísla pravidelně?
Určitě jsem to dříve sledoval. Dělá to každý hráč a já tomu rozumím. Byly i chvíle, kdy jsem chtěl být nejlepší střelec soutěže a chtěl jsem vyhrávat bodování. Ale v určitém věku jste si vědom, že týmu pomůžete úplně jinak, než že budete dávat třicet branek za sezonu. Už je prostě dávat nebudete a jsou pro vás důležitější týmové úspěchy…
„Byly i chvíle, kdy jsem chtěl být nejlepší střelec soutěže. Ale v určitém věku jste si vědom, že týmu pomůžete úplně jinak."
V jakém období se to u vás zlomilo?
Těžko říct. Člověk pak sám cítí, jaký byl hráč a jak nejlépe může pomoct týmu. Já si myslím, že se to změnilo hlavně kolem pětatřiceti let. Tam se to mohlo lámat, ale těžce se to odhaduje.
Čemu se nyní více věnujete? Přepokládám, že hlavně rodině.
Jo, doháním to, že jsem byl od dětí často pryč. Svůj čas trávím s nimi a nějakou distanční výukou, se kterou jim pomáhám. Snažím se jim to vynahradit.
A jaký jste učitel?
Netrpělivý a nedobrý. (směje se) Mám starší dceru, která si vše dělá sama a do školy se jí moc nemotám. Malá dcera chodí do první třídy, takže se s ní učím. Ale učitel dobrý nejsem. (usmívá se)
„Jsem netrpělivý a nedobrý učitel."
Děti i rodiče to v dnešní době nemají zrovna lehké, co?
Je to náročné. Celkově je tato doba těžká. Děti jsou sociálně úplně pryč od ostatních, což je hrozné. Bude to mít i obrovský důsledek do sportu. I ve škole je to poznamenané, ale věřím, že to všechno doženou.
Přemýšlel jste, co byste dělal po případném konci kariéry?
Zamyslím se pak, zda bych se třeba nezačal angažovat v píseckém hokeji. Rozmyšlené to ale popravdě ještě nemám. Během kariéry jsem měl i trenérskou licenci, ale teď už ji nemám – propadla mi. (usmívá se) Ale jde ji obnovit a mám to i v plánu, že si licence postupně udělám.
Foto: Michal Polák, eMPefoto.cz
Share on Facebook
