Hráč měsíce Hrňa vypráví o návratu na Vsetín. Baví ho grilovačky i zahradničení
Erik Hrňa
|
Foto: Jan Gebauer, hokejprerov.cz
I druhý zvolený hráč měsíce Chance ligy se rekrutoval díky diváckému hlasování ze Vsetína. Tentokrát fanoušci zvolili kapitána týmu Erika Hrňu, který se vrátil po letech tam, kde pro něj všechno začalo. V živém vysílání vyprávěl o svém návratu, o rozhodování mezi nabídkami a o tom, co ho na Lapači dojalo. A také o tom, čemu by se mohl věnovat po kariéře.
O VÍTĚZSTVÍ V ANKETĚ HRÁČ MĚSÍCE A POKUTĚ DO POKLADNY. Těší mě to. Když to žena objevila na internetu, tak hned chtěla hlasovat. Já jsem jí to zakázal, protože jsem věděl, že bych musel něco platit do kasy. Takže vlastně děkuju i fanouškům, že zase musím něco platit. (směje se) Za tohle máme v kabině jasně daný sazebník už dopředu, kdyby náhodou někdo byl zvolený, a už to vyšlo dvakrát. Pak se za to vždycky udělá nějaká svačinka nebo něco podobného. Pokuty jsem vybíral už v Třinci, na Vsetíně to měl zaběhnuté Luboš Rob a já jsem rád, že se můžu zase soustředit jen na hokej a nemusím od ostatních vymáhat peníze. Od některých neplatičů to bylo fakt složité.
O NÁVRATU NA VSETÍN. Už déle jsem měl v hlavě to, že by bylo pěkné to doma takzvaně ukončit. Neříkám, že budu končit hned příští rok, to je ještě ve hvězdách. Samozřejmě jsem ještě přemýšlel nad extraligou, bylo to trochu dilema. Věřil jsem, že bych to nahoře ještě zvládl. Kvůli rodině jsem ale nechtěl jezdit někam daleko, hledali jsme něco poblíž. V extralize jsme nakonec řešili jen Olomouc, ale nechtěl jsem s rodinou bydlet někde na hotelu. Hrály roli i podmínky – a když jsme si vše porovnali dohromady, tak nám nakonec nejlépe vyšel Vsetín. V klubu jsem začínal a mám mu co vracet. Ale extraligu úplně nezavrhuji, záleží, co by případně přišlo za nabídky a podmínky. Muselo by mi to každopádně dávat smysl.
„V extralize jsme nakonec řešili jen Olomouc, ale nechtěl jsem s rodinou bydlet někde na hotelu."
O RODINNÉM ZÁZEMÍ V TŘINCI I NA VSETÍNĚ. Zrovna se stěhujeme v Třinci z bytu do rodinného domu, takže hlavně převážíme věci a je s tím opravdu plno práce. Poslední měsíc nebo dva jsem pořád na nohách a snažím se využít každou volnou chvilku, abychom se konečně pořádně zabydleli. Zůstáváme v Třinci, dojíždění na Vsetín mě tedy pořád čeká. Mám tam ale rodiče, kteří bydlí v rodinném domě, a pro mě je to velká výhoda. Když mají děti volno, můžeme klidně jet na celý víkend na Vsetín. Nebo když přijedeme ze zápasu v noci, můžu v klidu přespat u rodičů, ráno jít na trénink a pak jet domů.
O ATMOSFÉŘE A PRVNÍCH ZÁPASECH PO NÁVRATU. Já jsem si prošel hrací plochu na zimáku ještě, když tam nebyl led. Když jsem došel až doprostřed, najednou na mě padla úplná nervozita. Já nervózní nebývám, takže jsem to moc z posledních let neznal. Ale dýchlo to na mě, zavzpomínal jsem na doby, kdy jsem tady hrával třeba v juniorech. Na Vsetíně je výhoda, že je stará hala a chodí sem hodně lidí. Rámus je tu obrovský, při prvních domácích zápasech mě to skoro až dojímalo, jak to v hale rezonuje a jak lidi ženou své hráče kupředu. Na Vsetíně jsem teď prostě maximálně spokojený, hokej mi zase dodává obrovskou radost a bez radosti k hokeji to nejde. Parta je perfektní, pořád padají nějaké vtípky a srandičky a zatím tam není žádný Černý Petr.
O ZVOLENÍ KAPITÁNEM. Trenéři se mě na to ptali už dopředu. Já jsem v první chvíli chtěl, aby to zůstalo tak, jak to bylo. Někteří kluci už tady hráli dlouho a měli to zaběhlé. Nakonec se to ale stejně změnilo a já jsem to přijal. Doufám, že mě přijali dobře i kluci. Ale není to jen o mně, je nás v týmu asi deset starších hráčů. Zapojit se může každý. Já mám céčko poprvé, ale pro mě se nic nemění. Akorát musím více komunikovat s rozhodčími a vyhnout se trestu. Já se s nimi snažím komunikovat co nejvíc vstřícně, abych je proti sobě náhodou nepoštval. Vždycky je lepší komunikovat na úrovni, než po nich řvát. Nejsem moc horká hlava, takže to zatím zvládám a pohár zatím nepřetekl.
„Kdyby si vzali z toho, co jim říkám, aspoň půlku, tak budu spokojený."
O PŘEDÁVÁNÍ ZKUŠENOSTÍ. Vždycky to je o ostatních a hlavně mladších klucích, jestli si dají říct a nechají si poradit. Na ledě se je nějakým způsobem snažím vést, ale je jen na nich, jestli si z toho něco vezmou nebo si pomyslí: „Jo, ten blb mi zas něco říkal, bla, bla, bla“. Kdyby si vzali z toho, co jim říkám, aspoň půlku, tak budu spokojený. Věřím, že si zatím poradit nechávají, protože třeba lajna s Adamem Hořanským a Matyášem Dědkem nám funguje. Kdybychom se nerespektovali a neposlouchali, tak to neklape. U Dědáče opravdu vidím pokrok. Hraje mezi muži poprvé a už chodí i na přesilovky a hrajeme spolu ve druhé pětce. Pro něho je to z juniorky velký skok, ale je dobře, že šanci dostává. Vyhraje se a bude ještě lepší.
O ŽIVOTĚ PO KARIÉŘE. Ještě jsem nad tím moc nepřemýšlel, ale asi bych po kariéře nechtěl mít hokej nějak blízko u sebe. Třeba trenéři jsou na tom, co se týče časové náročnosti, ještě hůř než hráči. To jsou zabité oba dva víkendové dny, dlouhé hodiny přípravy. Možná by bylo lepší chodit od pondělí do pátku do práce a o víkendu mít klid a volno.
O KONÍČCÍCH A ZÁJMECH. Baví mě zahrady. Neříkám přímo navrhování, ale baví mě jakákoliv práce na zahradě nebo s trávníky. Zatím je to můj koníček a možná bych se po hokeji vydal tímto – nebo podobným – směrem i pracovně. A taky mě baví jídlo. Jsem masový typ, mám rád steaky. V létě hodně griluju, vlastně ani nevařím a stačí mi ten gril. Pořídil jsem si k tomu i veškeré vybavení, a i když děláme třeba jen čínu, dělám to na grilu. Jsem schopný grilovat i v zimě, v kulichu a zimní bundě. Jedl jsem všechno možné, cvrčky, hlemýždí paštiku. Zkouším všechno, v Thajsku na trzích jsme jedli všemožné brebery. Jediné, co nesnáším, jsou játra, asi ještě ze školní jídelny.
„Jedl jsem všechno možné, cvrčky, hlemýždí paštiku. Zkouším všechno, v Thajsku na trzích jsme jedli všemožné brebery."
O SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH. Je to záležitost hlavně pro mladé. U nás v rodině nikdo nemáme sociální sítě a myslím si, že díky tomu máme spokojený život a vztah s manželkou. Možná je za chvíli budou mít děti, protože synovi je šest let, ale zatím dokážeme všichni fungovat i bez toho.
O TŘINCI A NABÍDCE NA SETRVÁNÍ. Kluky sleduju a přeju jim úspěch, dokonce jsme se teď s celou rodinou byli podívat na zápas proti Litvínovu. Dostal jsem i nabídku v klubu pokračovat, ale s tím, že bych podepsal primárně ve Frýdku-Místku. Dávalo to smysl skrz to, že bych byl doma. Ale chtěl jsem o něco hrát. Frýdek je farma, tam nejsou ambice bojovat o nejvyšší příčky nebo o postup. Člověk by se tam neměl za čím hnát. I proto jsem upřednostnil Vsetín, kde se chce hrát na špičce. Mě baví vyhrávat, to je pro mě hnací motor.
Hrňův první gól za Vsetín
O VYROVNANOSTI CHANCE LIGY. Nedávno jsme se o tom bavili v šatně, v Chance lize je teď úplně jedno, jestli hraje první s druhým nebo první s posledním. Zápasy jsou tak vyrovnané, že člověk může vyhrát nebo prohrát s kýmkoliv. Soustředíme se na každého soupeře stejně, ať už jde o derby nebo zápas proti Sokolovu. I příprava už je v Chance lize jako v extralize. Trenéři zkoumají každý detail na videu a snaží se na každý zápas najít nějakou taktiku, která by se dala použít nebo kterou bychom soupeře mohli překvapit. V tomhle se to posunulo a detaily hrají velkou roli.
O POSTUPOVÝCH AMBICÍCH. Měli jsme nějaké výkyvy, měli jsme pasáže, kdy jsme hráli dobře, ale nedali jsme góly. Z toho se musíme poučit a já věřím, že do play off to všechno vyladíme, sedne si to a všechno bude fungovat. Je třeba taky, abychom byli zdraví, zatím jsme toho v kompletní sestavě moc neodehráli. Věřím, že kluci se dají dohromady a budeme fungovat všichni. Vždycky je co pilovat, sezona je dlouhá a já doufám, že to vypilujeme tak, že budeme chtít bojovat o postup.
Share on Facebook
