Hrabal o maďarském hokeji, Třinci i Pardubicích. Co návrat do Česka?
Josef Hrabal
|
Foto: Facebook FTC Jégkorong
V české nejvyšší soutěži odehrál Josef Hrabal přes 500 zápasů. Má na svém kontě extraligový titul s Třincem, kde během osmi let zanechal nesmazatelný odkaz. Působil také ve Finsku, Švédsku nebo Anglii. Poslední dva roky strávil velezkušený zadák v Maďarsku, nejen o tom je následující rozhovor.
Vždycky jste si plánoval, že na závěr kariéry okusíte exotičtější angažmá?
To ani ne, ale upřímně řečeno mě to postupem času v Česku začalo štvát. Zjistil jsem, že zahraniční štace mi vyhovují víc. A protože těch smysluplných v blízkém okolí Česka moc není a mně už se nechtělo cestovat nikam daleko, padla volba na Maďarsko. Ferencváros je klub na úrovni a Budapešť je krásné město.
Nemůžu se nezeptat: v čem vás Česko začalo štvát?
Nemůžu říct, že by mě štval český hokej. Spíš jde o to, že když někde působíte delší dobu a jezdíte furt tam a zpátky, zají se vám to. Kdybych hrál patnáct let v Maďarsku nebo v Anglii, taky se mi to zají. Proto jsem chtěl vyzkoušet něco nového. Už během posledních let v Přerově vedení pokaždé vědělo, že kolem Vánoc zamířím do zahraničí.
„Zjistil jsem, že zahraniční štace mi vyhovují víc.“
Jaká je úroveň mezinárodní Erste ligy ve srovnání se soutěžemi, kde jste působil v minulosti?
První tři nebo čtyři týmy produkují z mého pohledu dobrý hokej. Je to dané tím, že tyto týmy jsou schopny hráče kvalitně zaplatit. Třeba sem do Ferencvárose chodí kluci z Kanady, Ameriky, Finska, Švédska nebo Česka. Myslím, že v české první lize bychom se neztratili. Zároveň je ale třeba říct, že rozdíly mezi kluby jsou poměrně velké. Mančafty patřící do druhé poloviny tabulky nemají tolik peněz nebo zázemí na úrovni, což se projevuje na úrovni jednotlivých zápasů.
V obou sezonách jste se s Ferencvárosem probojovali do finále Erste ligy, ale pokaždé vám zlato uniklo. Co chybělo?
Rumunské kluby mají mnohem víc peněz než maďarské, jejich kádry jsou našlapané. Ale první rok nás hodně mrzel, finále jsme prohráli až v sedmém zápase, přičemž šestý zápas jsme si měli pohlídat – ještě ve třetí třetině jsme totiž vedli o dvě branky. Letos byl soupeř lepší a zaslouženě vyhrál 4:0 na zápasy.
V klubu se letos vytvořila česká kolonie, kromě vás v týmu působili Vladimír Roth nebo Erik Němec. Je asi fajn v kabině slyšet i češtinu, co?
Abych byl upřímný, první rok jsem byl v klubu jediný Čech a nevadilo mi to. Anglicky se v pohodě domluvím. I tréninky se u nás vedou v angličtině. Ale letošek byl díky klukům super. Vláďa Roth je jeden z mých dlouholetých nejlepších kamarádů.
„Rumunské kluby mají mnohem víc peněz než ty maďarské.“
Takže jste ho do Ferencvárose dohodil?
Jo, říkali jsme si, že by bylo fajn, kdybychom si spolu ještě mohli zahrát a místní manažer souhlasil. Sezonu jsme si užili.
Josef Hrabal | Foto: Facebook FTC Jégkorong
Fanoušci fotbalového Ferencvárose jsou známí svým temperamentem. Je to podobně i u těch hokejových?
Na hokej chodí míň fanoušků, což nás někdy i mrzelo. Ale třeba při derby byla atmosféra velmi zajímavá. Když se nám povedlo vyhrát maďarský titul, přivítali nás na fotbalovém stadionu před zápasem, což bylo super. Navíc já mám fotbal strašně rád. I v Anglii jsem na něj chodil.
Zapojil jste se i do aktivního fandění?
To ne. (usmívá se)
Samostatnou kapitolou je Budapešť jako taková. Pro život krásné místo, že?
To rozhodně! Budapešť je fakt nádherná, možná i hezčí než Praha. Měl jsem byt přímo v centru na hlavním náměstí, takže jsem si prošel snad všechny uličky. Znám to tam velmi dobře. A strašně se mi tam líbí. Navíc je to kousek, díky čemuž jsem tam měl i milé návštěvy. (usmívá se)
„Budapešť je fakt nádherná. Možná i hezčí než Praha.“
Máte v Budapešti nejoblíbenější místo?
Oblíbil jsem si tamní operu a celkově prostor veřejného parku s výhledem na okolí.
Přidáte v maďarské metropoli třetí sezonu?
Uvidíme, zatím jsem nikde nepodepsal. Nejdřív musím stoprocentně vyléčit zraněnou ruku. Pokud bych ale měl pokračovat v Budapešti, zase by to bylo zhruba od prosince – už loni jsme se takhle domluvili. Kluci chodí do školy a do školky a není možné s nimi v Maďarsku strávit celý rok. Takže trénovat budu individuálně, potažmo s klukama v Přerově, za což bych chtěl klubu poděkovat, že mi vychází vstříc. A pak se uvidí.
Kdyby vás začal lanařit Michal Mikeska, měl by šanci?
Asi by to i prošlo, ale v Budapešti jsem slíbil, že jestli ještě budu hrát hokej, tak to bude právě tam. A já svoje slovo držím. Pro ně je to taky složité, protože v Maďarsku mají bodový systém na cizince, který jsem osobně nikdy nepochopil, takže neví, jak se zařídit. Nicméně máme mezi sebou dohodu, že si během listopadu zavoláme a uvidíme.
„Zatím jsem ještě nikde nepodepsal.“
Je tedy ve hře i to, že brusle pověsíte na hřebík?
Je, všechno bude záležet na domluvě. Nicméně pokud bych měl teď skončit, asi by mi to nevadilo.
Josef Hrabal | Foto: Facebook FTC Jégkorong
Napadá mě: už se pomalu dostáváte do fáze bilancování bohaté kariéry?
Ještě ne a asi se do ní nikdy nedostanu. Nemyslím, že budu vzpomínat, kde jsem co vyhrál nebo prohrál. Spíš koukám do budoucnosti.
Ale když vás před takovou fázi v rámci rozhovoru postavím, tak asi nejraději vzpomínáte na Třinec, že?
Asi jo, strávil jsem tam nejdelší dobu. Ale znáte to, všechno má svoje pro a proti. Stejně tak rád vzpomínám na Vsetín, kde jsem s velkým hokejem začínal.
„Nemyslím, že se někdy dostanu do fáze bilancování.“
Sledujete i dnes třinecké počínání?
Jo, strašně jim přeju. Ale budu se opakovat, že bych vzpomínal, jak jsem tam sám zvedal pohár nad hlavu, to ne.
Co říkáte na vývoj Pardubic? Když jste v klubu působil, byl prakticky na dně.
Je super, že se dokázaly zvednout. První rok, kdy jsem tam byl, jsme hráli čtvrtfinále, ale ten druhý byl špatný a skončil baráží. Moc rád vzpomínám na pardubické fanoušky, kteří byli skvělí. Podporovali nás i ve chvílích, kdy se nedařilo. V hokeji už jsem toho zažil hodně a pardubičtí fanoušci jsou jedni z nejlepších.
Přál jste v jarním finále víc Třinci, nebo Pardubicím?
Určitě Třinci. (usmívá se)
Mimochodem, jste vášnivý truhlář, že?
Manuální práce mě baví, ale spíš v rámci naší rodinné firmy. Že bych šel někam pracovat se dřevem od osmi do čtyř, to by mě asi nelákalo.
Čili po konci kariéry se budete starat právě o rodinnou firmu?
Vypadá to tak. (usmívá se) A samozřejmě budu svůj čas věnovat rodině.
„Pardubice? Je super, že se dokázaly zvednout.“
Máte dva syny, vedete je ke sportu?
Mladšímu jsou čtyři roky, takže ten má ještě čas. Staršímu je jedenáct a je hokejovým brankářem v Olomouci. Zatím ho to baví, ale nejsem ambiciózní otec, který by vychovával syna nutně pro NHL. Když bude chtít, přihlásíme ho na něco jiného, ale rozhodně chci, aby se kluci hýbali.
Už jste na něj vypálil vaši obávanou pumelici od modré?
Zrovna nedávno mi řekl něco ve smyslu, že chytil mého golfáka, tak jsem ho musel vyvést z omylu, že způsob, jakým střílím na něj a na dospělé brankáře je docela dost odlišný. Jednu pořádnou mu tam asi letos pošlu, i když ho možná radši postavím za bránu. (směje se)
Share on Facebook
