Hossu baví Formule i Bedard: Popsal Ostravu a dřepy podle Jágra
Marián Hossa
|
Foto: Jan Beneš/MS IIHF
V počtu startů v NHL je mezi Slováky druhý za Zdeno Chárou, v bodech je za Peterem Šťastným. Celkem získal tři Stanley Cupy a hned pětkrát byl ve finále… Marián Hossa je jedním z největších hokejistů, kteří se kdy na Slovensku narodili. V pražském hotelu ale ochotně odpovídal na otázky téměř půl hodiny.
O Hossově povaze i kariéře nejlépe svědčí to, jaká jména v létě přijela na jeho rozlučku do Trenčína. Hvězdní spoluhráči z NHL jsou pro šikovného útočníka i podnikatele stále dobrými kamarády...
Jak se vám v životě po kariéře daří?
Mám se hezky, jsem celkem zaneprázdněný. Mám tři děti – dvanáctiletou, desetiletou a nejmladší je rok a půl. Takže za nimi musím běhat. Ale užívám si to. Kromě toho mám svůj byznys. Máme mrazírny, tomu se věnuju.
Máte i své sportovní centrum v Trenčíně.
Je to tak. Máme tam tenisové kurty, víceúčelové hřiště, kde se hraje třeba hokejbal nebo basketbal. Vybudovali jsme také devítijamkové golfové hřiště. To už vlastníme asi sedm let. Máme celkem dost členů. Jsem velmi rád, že lidi chodí sportovat.
Golf jste si udělal sám sobě pro radost, že?
Dá se to taky tak říct. Golf mám rád, ale to není úplně byznys, to je hlavně hobby. Ale dokáže to takhle fungovat proto, že jde o menší hřiště a není potřeba tolik zaměstnanců. Je to devět kratších jamek. Jsem moc rád, že nám město vyšlo vstříc a navázali jsme spolupráci. Momentálně lidé z Trenčína a okolí můžou chodit sportovat. Vídám tam hodně lidí s rodinami. Tráví spolu čas a to mi dělá radost.
Pořád platí, že vaším koníčkem jsou rychlá auta?
Je to pravda. Ale hlavním adeptem na rychlá auta je Marián Gáborík. (směje se) Taky je mám rád, splnil jsem si sen tím, že jsem si po kariéře koupil Porsche 911 Turbo S. Občas se v něm jedu projet po běžných cestách, takové piánko, jízdu si užívám. Když se to dá, třeba i zrychlím, závodník ale nejsem. Člověk se při jízdě spíš uvolní, je to takové provětrání hlavy. Jen nemám zas tolik času. Jsem spíš velkým fanouškem Formule 1.
Mnoho vašich bývalých spoluhráčů z Trenčína zastává funkcionářské role. Neláká vás také nějaká?
Spolu s Mariánem Gáboríkem jsme klubu pomohli finanční injekcí, aby to tam fungovalo. Chodíme se na hokej dívat, ale neangažujeme se. Necháváme to na lidech, kteří tam jsou. Co se týká Chicaga Blackhawks, dostal jsem nabídku pro ně pracovat. Bylo by to něco na způsob ambasadora, a ještě trochu víc. Ale zatím jsme se úplně nedohodli. Nechali jsme to otevřené a uvidíme, jak to dopadne.
Legendy propagují MS 2024 | Foto: Jan Beneš/MS IIHF
Slovenskému hokeji šéfuje Miroslav Šatan. Nechtěl jste se zapojit i na svazové úrovni?
Miro mi dal před několika lety nabídku. Ale protože jsem si chtěl od hokeje nějakým způsobem oddychnout a nejezdit tak často do Bratislavy, tak jsem mu poděkoval a odmítl. Když mám teď svůj byznys, tak nemám dostatek času, abych se mohl tomuto věnovat.
Blíží se mistrovství světa v Praze a Ostravě. V jakém duchu si pamatujete MS 2004, kde jste sám hrál?
Na Ostravu vzpomínám krásně, na Prahu už méně. V Ostravě jsme totiž vyhráli všechno, co se dalo, od semifinále v Praze už se nám nepodařilo vyhrát ani zápas. S Kanadou to byl přitom vyrovnaný zápas… Trochu mě mrzí, že nevyšla medaile. Mám dvě čtvrtá místa, z mistrovství světa i olympiády. Ale život jde dál a tohle už je historie. Člověk se otřese a má další cíle.
Jaké šance podle vás letos mají Slováci?
Na to je ještě brzy, když není známá soupiska. Pozitivní pro slovenský tým je, že má dvě hvězdy v obraně. Slafkovského v útoku a Nemce v obraně. Pokud se připojí i další hráči z NHL, tak by naše šance mohly být velmi slibné. Trenér Craig Ramsay nastavil hokej, na který se velmi dobře kouká. Baví mě jeho styl. Kdyby přišel nějaký úspěch jako bronz na olympiádě 2022, bylo by to krásné.
Velkým tématem je na Slovensku případná účast hráčů z KHL v reprezentaci. Máte svůj názor?
Víte co, já se k tomuto tématu nebudu ani vyjadřovat... Ale ano, čtu si o tom a sleduju to.
Slovenský hokej na MS vás baví, můžete být více konkrétní?
Líbí se mi herní projev. Možná nějaký zápas prohrají, ale ta dynamika, bruslení. Kluci ví, co od nich trenér chce. Mám z toho dobrý pocit, je to rychlé, hezky se na to kouká. Kluci se nebojí něco pokazit. Craig tomu dal hlavu a patu. Uvidíme, jestli tohle bude jeho poslední šampionát, protože už také má svůj věk. Věřím, že přijde ještě nějaký úspěch. Moc rád se přijedu podívat osobně, rád bych si užil atmosféru mistrovství světa jako divák.
Výhodou bude ostravská skupina…
To je výborné. Je to kousek ze Slovenska, přijede spousta fanoušků. Tehdy jsme se tam cítili jako doma. Vždy se s tím pojí i nějaký tlak, ale fanoušci uměli vytvořit parádní domácí prostředí.
Na Světovém poháru 2016 jste si zahrál i za Tým Evropy. Co říkáte na turnaj čtyř zemí 2025 z dílny NHL?
Přijde mi to dost zvláštní. Chybí mi tam více týmů, je to takové malé, narychlo. Určitě to bude atraktivní, protože hokej bude velmi dobrý. Ale chybí mi tam zapojení i dalších zemí. Klidně bych tam rád viděl československý tým.
Marián Hossa | Foto: Jan Beneš/MS IIHF
Když jsme u zámoří, nedávno v Pittsburghu vyvěšovali pod strop dres Jaromíra Jágra. Sledoval jste ceremoniál?
Ano, ceremoniál byl krásný. V jeho případě to byla jen otázka času. Určitě by to bylo mnohem dřív, kdyby skončil s hokejem. Ale protože v 52 letech stále tahá, tak se v Pittsburghu rozhodli dres vyvěsit teď, protože si asi mysleli, že se toho jinak nedožijí. (směje se) Jardovi jsem gratuloval, je to velká věc. Kdo jiný by si to zasloužil víc? Síň slávy v Torontu ho určitě ještě čeká.
V Praze jste se na mediálním dni k MS 2024 potkali osobně.
Jarda Jágr byl prakticky můj vzor. Četl jsem jeho knihu, kterou vydal po zisku druhého Stanley Cupu. Říkal jsem mu, že mě inspiroval. Začal jsem dělat dřepy dle jeho vzoru, takže jsme to rozebírali. Jsou to zajímavé debaty. Ale těším se i na další – na Uweho Kruppa, Sandise Ozolinše, Mariusze Czerkawskiho, se kterým pro změnu hrál můj brácha. Máme o čem mluvit, taková setkání jsou vždycky cool. V týdnu jsem mluvil s Waynem Gretzkym a Markem Messierem, jeli jsme spolu autobusem. Jako mladý kluk jsem je sledoval. Teď tu sedím s Jarim Kurrim a je to pro mě velký zážitek.
Kde takový autobus jezdí?
V Chicagu vyvěšovali dres Chrisi Cheliosovi. Cheli měl opravdu krásnou slávu. Měl tam samé známé osobnosti – John McEnroe, Cindy Crawford, Kid Rock. Když někoho pozvu, většinou přijdou hokejové osobnosti. Cheli ale zná filmové i hudební hvězdy nebo modelky. Je to zajímavá osobnost a jsem rád, že jsem si s ním mohl zahrát jeden rok v Detroitu. I když jsme tehdy nevyhráli, zažili jsme pěkný rok a máme hezké vzpomínky. Chris teď pracuje pro Chicago, tak se tam vídáme často. Jsem rád, že mě také pozval.
Prý s ním bylo mnoho zajímavých příhod. Vzpomenete si na nějakou?
Vzpomínali jsme na rok 2010, kdy jsme hráli za Detroit Winter Classic. Zrovna to bylo v Chicagu na baseballovém stadionu. Tehdy Mike Babcock nechtěl Cheliho postavit. Bylo to na konci jeho kariéry. Poté přišel pokyn od generálního manažera i od majitele, že Cheli v rodném Chicagu prostě musí nastoupit. Mike se tedy rozhodl točit sedm obránců s tím, že Cheli bude sedmý bek. Odehrál ale tak dvě tři střídání, což bylo nepříjemné. Cheli ho na konci vyfuckoval… Nebyli moc kamarádi.
Chris Chelios hrál hokej do 48 let. Jeho dlouhověkost vycházela i z tréninku, že?
To poznáte už jen podle toho, jak dnes vypadá. Je to dříč, miluje posilovnu i kolo. Když jsem přicházel do Detroitu, bylo mi 29 let. Cheli byl jednou během sezony zrovna mimo sestavu a já krátce zraněný, tak jsem ho sledoval, že se něco přiučím. On zapnul televizi a rotoped si přesunul dovnitř do sauny. Říkám, co jde dělat. „No, co by, jdu na kolo.“ Když jsem se vrátil po svém tréninku v posilovně, Cheli byl totálně zpocený, ale pořád sledoval zápas. Sám jsem si to na rotopedu v sauně musel vyzkoušet, ale rychle jsem zjistil, že to není pro mě. (usmívá se)
Rozlučka Cheliosovi vyšla i v tom, že za Detroit se na ledě Chicaga ukázal Patrick Kane.
Vůbec jsem se nedivil, že celý zápas rozhodl v prodloužení právě on. Dokonce jsme si o tom psali před zápasem. Potkali jsme se s ním společně s Patrickem Sharpem, Duncanem Keithem a Brentem Seabrookem. Když vidím tyhle kluky, vždycky si uvědomím, jaký speciální vztah spolu máme – díky tomu, že jsme vyhrávali Stanley Cupy.
Marián Hossa | Foto: nhl.com
Na začátku kariéry jste (podobně jako v té době Jágr v Pittsburghu) v dresu Ottawa Senators zažil československou kolonii. Usnadnilo vám to první starty v NHL?
Je pravda, že nás bylo snad sedm. (Bonk, Prospal, Neckář, Bičánek, Ivan Čiernik, později i Havlát, Rachůnek, Varaďa – poznámka redakce) Což bylo skoro až moc, chlapi v kabině už si stěžovali, že mluvíme jen československy. (směje se) Některé kluky jsem zval na srpnovou exhibici, ale nevyšlo jim to časově. Nejvíce jsem v kontaktu s kamarádem Martinem Havlátem.
Kdo je v současné NHL hráč podle vašeho gusta? Na koho se rád podíváte?
Ptáte se dobře. Často si ráno, než vezu děti do školy, dám kávu a podívám se na výsledky NHL a nejlepší momenty. Hodně sleduju Patricka Kanea. Miluju dívat se na McDavida. To je opravdu speciální hráč, který se nerodí často. Je výjimečné, co v rychlosti dovede. Spousta hráčů je rychlých, ale jeho hokejové IQ v kombinaci s rychlostí je výjimečné. Podobný je MacKinnon nebo Auston Matthews a obránce Makar z Colorada. Pasta mi přijde jako flegmatik, co si z ničeho nedělá hlavu. Je skvěle technicky vybavený.
V Chicagu je aktuální jednička draftu Connor Bedard. Jak se vám jeví?
Je to jeho první rok. Potkal jsem ho před začátkem sezony, bavili jsme se. Má skvěle nastavenou hlavu. Na tréninku si všímám asi jiných věcí než běžný fanoušek, ale na něm jsem hned poznal, jak na sobě chce pracovat, a jaký má talent. Ještě o něm hodně uslyšíme. Jeho ofenzivní síla a střela je neuvěřitelná. V osmnácti letech…
Jedničkou draftu byl také Juraj Slafkovský, který to má ještě těžší, že hraje v Kanadě, kde je přeci jen větší tlak.
Hrál jsem v Ottawě, takže vím, jaké jsou v Kanadě tlaky. Být jedničkou draftu v Montrealu není jednoduché. Chvíli trvalo, než se do toho dostal po zranění, ale myslím, že teď už našel balanc. Má výhodu, že je velký a silný. Je dobrý bruslař, umí hrát fyzicky, vstřelit gól. Bude se jen zlepšovat a Montreal v něm má výborného hokejistu. Sedl si i se spoluhráči. Těším se na něj, trenér mu dává více a více šancí.
Naopak nestárnoucí hvězdou je Sidney Crosby. Co říkáte na jeho výdrž?
Je to výjimečný elegán. Povahou mi připomíná Maria Lemieuxe. Má kolem sebe něco speciálního. Věk u něj nehraje roli. Dovede mladým konkurovat a být ještě lepší. Je super příklad toho, že i starší hokejisté mohou být mezi těmi nejlepšími.
Foto: nhl.cz
Share on Facebook
