Haškův nejlepší večer v NHL? Ďáblům lapil všech 70 střel a odvrátil konec, Holík lámal hole

Dominik Hašek | Foto: X Buffalo Sabres

Právě dnes slaví kulatiny. Kdo? Legendární gólman Dominik Hašek. Jaký byl jeho nejpamátnější mač v zámořské profilize? V roce 1994 ohromil představením nezřídka označovaným za ten vůbec nejlepší brankářský výkon, co kdy kanadsko-americká soutěž viděla. Haškovi je právě 60 let, těch ran, co tehdy zastavil, bylo ještě o 10 víc.

„Za ten zápas jsem zlomil snad tři hokejky. Hodně se střílelo, padlo dost seker, chodil jsem na buly, krosčekovalo se. Hrálo se strašně dlouho. Bál jsem se, že mi ty hole dojdou.“

Výmluvná vzpomínka Bobbyho Holíka, tehdy centra New Jersey, ilustruje nekonečnost a náročnost duelu, co vstoupil do dějin NHL.

Ostatně, když Hašek psal s Robertem Zárubou biografii, kapitola o téhle partii nesla všeříkající název Dlouhá noc s Ďábly.

Ještě než se k jejímu popisu dostaneme, dovolte krátký historický exkurz především pak pro dříve narozené. Klišé? Možná jich pár zazní.

Hašek? Vetřelec z jiného světa

Staromódní kombinace přilby a košíku.

Neortodoxní pohyby podle jeho vlastního kréda: „Nezáleží, jak u toho vypadám, hlavně že chytím puk.“

Nulová hra hokejkou.

Hašek zkrátka působil zkraje devadesátek v Chicagu jako vetřelec ze starého kontinentu. A tak chvíli trvalo, než prorazil. Bravurními zákroky ve finále Stanley Cupu proti pittsburghským Penguins, v čele s Mariem Lemieuxem a Jaromírem Jágrem, si v roce 1992 řekl o zlomový trejd.

Opustil kabinu Blackhawks, kde se krčil za trofejemi ověnčeným vrstevníkem Edem Belfourem. A dostal se do Buffala. A zbytek? Zbytek je historie, jak se teď rádo říkává.

Popravdě? Pardubický odchovanec se nerozzářil naplno hned, zaskočený klub dokonce řešil svou nespokojenost s osazenstvem brankoviště příchodem Granta Fuhra. Jenže pak se v sezoně 1993/94 Fuhr zranil a přišlo to...

Hašek, i díky radám gólmanského guru Mitche Korna, šokoval hokejový svět. Ještě v modrém trikotu se zlatými šavlemi poprvé od sedmdesátých let stlačil průměr pod dvě branky na zápas.

Zlatý hřeb přichází ve vyřazovacích bojích.

Stojí proti sobě dvě nové hvězdy na brankářském nebi. Reprezentant slavné quebecké líhně Marty Brodeur a onen nepředvídatelný Evropan z města perníku.

Jeden si o pár týdnů později dojde pro Calder Trophy pro nejlepšího nováčka NHL. Druhý pro Vezinu určenou top gólmanovi, s Fuhrem se navíc podělí o cenu Williama M. Jenningse (Sabres inkasovali v základní části nejméněkrát ze všech).

Řemínek? Jazýček na vahách

Oba působí nepřekonatelně, přidávají zákrok za zákrokem, čas běží. Končí první třetina, pak druhá... Bernie Nicholls, už pohasínající kanonýr, co se nevešel do sestavy Devils, o pauze Holíka opět hecuje: „Ubraňte i tuhle dvacetiminutovku a vyhrajete.“

Jenže zatímco vzadu je New Jersey perfektní, vepředu jalové.

A navíc čelí gumovému akrobatovi, co si od Korna osvojil pár užitečných poznatků, ale přitom nepotlačil své instinkty a herní inteligenci.

Tři minuty před sirénou to potvrzuje, když lapí tutovku Stephana Richera.

Nezapomenutelný moment.

Takhle na něj později vzpomíná sám aktér v knize Chytám svůj život: „Jedou dva na jednoho. Nahrávka míří z mého pohledu zprava doleva, kde čeká Richer. Pravák. Jsem trochu moc vyjetý proti prvnímu hráči, Richer má volnou skoro půlku branky.“

Bez šance? Kdepak!

„Richer si to jen přehodí a už švihem ze čtyř, pěti metrů střílí. Zbývá mi jediná šance: maximálně se natáhnout levou nohou i lapačkou a snažit se prudkým rozštěpem pokrýt co nejvíc. Brankářsky to neprovádím úplně správně, mám kolem sebe spoustu děr.“

Kde je kotouč?

„Puk letí vzduchem a zasekává se mi pod řemínek betonu. Zůstává tam. Trenér gólmanů Mitch Korn by s takovým způsobem chytání asi nebyl úplně spokojen. Podavám klasický příklad toho, že většina mých zázračných zákroků vzniká jako náprava předchozí chyby.“

Vyprší i třetí perioda, prodlužuje se. Stačí chyba a Buffalu končí sezona.

Pizzu, nebo křídla?

Čeká se na hrdinu, co tohle klání rozsekne. Nic. O přestávce se borci ládují pizzou, podle Holíka, řečeno s úsměvem, zdravější variantou oproti kuřecím křídlům. Jiné varianty nejsou. Nastavuje se dalších 20 minut. A poté znovu.

A ještě jednou, čtvrté prodloužení.

Haškovi připisují do statistik 70. zákrok. Brodeurovi ten s pořadovým číslem 50 už ne. Sezonu Šavlí protahuje forvard Dave Hannan! Stařičká hala přezdívaná "Aud" je na nohou!

Klíčovou figurou je ovšem někdo jiný. Čech s lámanou angličtinou a bleskurychlými reflexy. Nový rekordman NHL. Nikdo před ním neudržel v play off nulu pod takovou palbou. Senzace!

Rekord platí dodnes. Hannan před Haškem i po mnoha letech smeká: „Byl fenomenální.“

A třeba podle televizního experta Kevina Weekese, který sám odchytal mezi elitou na 300 utkání, jde o ten nejhodnotnější brankářský výkon všech dob.

„Jak chcete překonat tehdejší Haškovu show? Nejde jen o počet zásahů, ale také o jejich náročnost, pochytal spoustu velkých šancí Devils. Zároveň pak v prodloužení stačila jedna chyba a Sabres by skončila sezona, ten zápas byl ohromně důležitý,“ popisuje důvody.

Důvody, proč je Haškův "majstrštyk" tak jedinečný.

Je to unikátní počin, podobně výjimečný jako byla Haškova kariéra jako taková. Stylem, čísly, úspěchy. Krom jiného stále zůstává jediným gólmanem, co obhájil Hart Trophy.

Klobouk dolů. A všechno nejlepší, Dominatore.

Share on Facebook Share on Twitter

• Reprezentace
• Zahraničí