Guli ze mě udělal kašpara, mrzí Šimka. Repre? Uvidíme, nechci být mrzák
Milan Gulaš, Radim Šimek a Milan Klouček
|
Foto: Petr Tibitanzl, hcmotor.cz
Na konci pátého souboje dramatické série extraligového předkola už byli jednou nohou ve čtvrtfinále Bílí Tygři z Liberce. Před vyprodaným hledištěm Budvar arény v Českých Budějovicích je dělilo jednapadesát vteřin od postupu. Narazili by na Spartu. Nedočkali se. Domácí kapitán Milan Gulaš při power play srovnal na 2:2 a ve druhém prodloužení rozhodl Milan Doudera o další cestě sezonou pro Jihočechy.
V 85. minutě, kdy multimediální kostka nad hrací plochou odpočítávala druhý nastavený čas, sebral kotouč v útočném pásmu zkušený obránce Milan Doudera, posunul se do pravého kruhu a střelou k zadní tyčce překonal jinak výborného Petra Kváču. Výbuch nadšení domácích fanoušků rozpoutal neřízenou euforii. „Byl jsem v kariéře u spousty důležitých momentů, ale tohle byl asi první rozhodující gól,“ probírá se pamětí šťastný odpalovač vítězné rozbušky.
Dvaatřicetiletý rodák z Horního Bezděkova a kladenský odchovanec slouží pod budějovickou Černou věží druhou sezonu. Rozhodující okamžik v sérii s Libercem mu zřejmě navždycky zůstane před očima. „Viděl jsem, že Guli (Milan Gulaš, pozn. red.) začal tahat puk nahoru. Tak jsem šel do rotace a on mi to přenechal. Nikdo na mě nešel. Prvotně jsem spatřil hokejku Zohyho (Tomáše Zohorny, pozn. red) a chtěl jsem dát střílenou nahrávku na druhou tyčku, ale oni to tam obsadili, tak jsem si řekl, že to zkusím. Vyšlo to,“ udržuje si úsměv od ucha k uchu.
Série se odvíjela jako na houpačce. Jihočeši se ujali vedení, ale po zápasech u pravého břehu Vltavy byl stav 1:1. Pod Ještědem domácí sáhli po mečbolu, ale hosté ho dokázali odvrátit. „Myslím, že celkově třetí zápas jsme neodehráli dobře. Ale už v jeho průběhu jsme si k tomu něco řekli a přinesli na led správné play off grády. Ve třetí třetině tam byly nějaké vyhrocené souboje a takové věci. Tím jsme si trošku předpřipravili soupeře. Čtvrtý zápas jsme začali výborně, dali rychlé góly a pak to udrželi,“ vrací se k vývoji předkola s Libercem.
V pátém a posledním utkání inkasovali Budějovičtí již padesát šest vteřin po úvodním buly, z jejich pohledu smolně, kdy Róbert Lantoši tečoval nahození T.J. Melancona. Vybičovali se ale k vyrovnání, před koncem první části se povedla teč i Nicku Olesenovi. Jenže ve druhé třetině byl výkon nepřesvědčivý. „Ten první gól nás trošku uspal,“ uvědomuje si Doudera. „Nebylo to ono, ale podržel nás Milan Klouček. Soupeř měl dvě velké šance a pokud by odskočil, bylo by to pro nás těžké. Naštěstí jsme vyrovnali a jak běžel čas v prodloužení, věřil jsem, že máme sílu to udělat. Liberec už točil jenom pár hráčů a bylo vidět, že už nemají dobrý pohyb,“ popisuje hrdina ve žlutém dresu.
„Byl jsem v kariéře u spousty důležitých momentů, ale tohle byl asi první rozhodující gól.“
Ústřední postavou pátého duelu se stal i Milan Gulaš, jenž v závěru základní hrací doby velel pětici spoluhráčů při obléhání libereckého pásma a necelou minutu před třetí sirénou vzal osud večera do svých rukou. Po kličce na soupeřova kapitána Radima Šimka vybruslil mezi kruhy a umístil kotouč k levé tyčce za Kváčova záda. „Udělal ze mě trochu kašpara,“ přiznává obránce a lídr Bílých Tygrů. „Ten gól si musím ještě pustit na videu. Prostě víme, jaký je Guli hráč. Čekal jsem, že vystřelí a chtěl jsem jít do bloku. Oklamal mě. V utkání jsem zblokoval hodně střel, tohle zrovna nevyšlo. Bohužel, bylo to klíčové,“ lituje boleslavský rodák, ostřílený v reprezentaci a zámořské NHL.
Severočeši se od počátku těšili z vedení, ale postupujícím časem jako by ztráceli drajv. Zato z domácích hráčů sršelo odhodlání. Buldočí vůle. „Celou třetí třetinu mi přišlo, že jsme se jenom bránili. Kolik jsem jenom absolvoval soubojů v obranném pásmu, kolik jsem musel uhrát puků. Už jsem toho měl fakt plné zuby. Pět zápasů v sedmi dnech je opravdu znát,“ povídá Radim Šimek unaveně.
Gulašův povedený kousek poslal aktéry do prodloužení. „Mrzelo mě to, ale hodil jsem to rychle za hlavu. Byla to voda pod mostem, museli jsme se připravit na pokračování. Ale měl jsem dojem, že další dvacetiminutovka i začátek následující se odehrávaly v podobném duchu jako třetí třetina, kdy jsme se pořád bránili. Soupeř podnikal útok za útokem, měl šanci za šancí. Asi jen díky Petru Kváčovi to neskončilo už v prvním prodloužení,“ přemítá.
Po úvodní porážce získali Bílí Tygři v sérii navrch, ale neudrželi se na kopci. „První zápas u nás jsme sehráli výborně. Budějovice tam neměly nic. Nevím, jestli jsme si mysleli, že se potom už porazí samy, ale druhé utkání bylo špatné. Tam se zřejmě zlomila celá série. Počítal jsem, že do nás půjdou, jako na konci třetího duelu. Olesen, Harris a další tam provokovali. Jenže do čtvrtého nastoupili úplně srovnaní a šli hrát hokej. My přestali,“ dívá se pravdě do očí.
„Celou třetí třetinu mi přišlo, že jsme se jenom bránili. Kolik jsem jenom absolvoval soubojů v obranném pásmu, kolik jsem musel uhrát puků. Už jsem toho měl fakt plné zuby. Pět zápasů v sedmi dnech je opravdu znát.“
Předčasný konec v play off vybízí v Šimkově případě k otázce, zda účastník třech šampionátů kývne na případnou nabídku zapojit se do reprezentačních kempů. „Půjdu k doktorovi a rozhodnu se podle toho,“ sděluje bez obalu. „Zlobí mě tříslo. Od listopadu hraju pod prášky a nechci být nějaký mrzák, abych se nemohl pohybovat bez medikamentů. To není dobré pro tělo. V posledním domácím utkání jsem si natrhl prsní sval, takže další problém. Uvidíme,“ neshledává nejbližší budoucnost v úplně růžovém světle.
Share on Facebook
