Endál nasázel už 50 gólů a táhne Tábor. Chceme postoupit! říká před baráží
Foto: bkhb.cz
Tábor vyhlásil před sezonou jasný cíl – pokusit se postoupit do Chance ligy. K naplnění této mety měl Jihočechům pomáhat také Lukáš Endál. Vyhlášený střelec dorazil k Jordánu z Poruby. A rozhodně se osvědčil. Odchovanec havlíčkobrodského hokeje ukazuje, že pořád umí. Ba co víc, dokonce zraje jako víno. Vždyť letos Endál nastřílel už 50 branek, což je jeho kariérní maximum.
První důležitý krok v podobě úspěšně zvládnuté kvalifikace máte s Táborem za sebou. Je to velká úleva?
Je obrovská. Na většině mančaftu byla znát tíha okamžiku. V určitých momentech jsme se v kvalifikaci báli hrát, nejezdily nám nohy a výkon nebyl ideální. O to víc si vážím, že jsme to nakonec zvládli. Ukázala se síla týmu.
Neměli jste paradoxně trochu nevýhodu v tom, že jste sezonou procházeli jako nůž máslem? Co si budeme povídat, moc zápasů vás během základní části neprověřilo.
Naprosto souhlasím. Vůbec nechci devalvovat úroveň ostatních soupeřů, ale je pravda, že moc těžkých zápasů jsme v základní části neměli. Byly tam zápasy s Příbramí, s Kobrou. Ale zbytek týmů už takovou kvalitu neměl. Jak říkám… O to víc si vážím, že jsme play off a následnou kvalifikaci zvládli. Další věc je ta, že systém kvalifikace by podle mě měl být nastavený jinak.
Jak to myslíte?
Máte základní část, ve které v uvozovkách o nic nejde, když se týmu daří. Pak přijde po play off kvalifikace, kdy máte čtyři zápasy, které vám prakticky rozhodnou o sezoně. Vy si nemůžete dovolit chybovat. Nemáte v podstatě žádnou možnost pro reparát. Nám se nepovedla jedna třetina v Novém Jičíně, která nás mohla stát celý ročník. Kvůli ní jsme do Dvora Králové jeli s tím, že musíme.
Ve Dvoře Králové jste nakonec po infarktovém závěru zápasu zvítězili.
Byl to z obou stran vynikající zápas. Musím před Dvorem smeknout, hráli na málo hráčů, přesto byli velice silným soupeřem. Hráli výborně. Navíc přišlo hodně fanoušků a pro nás to byla nepříjemná kulisa. Už od zpackaného utkání v Novém Jičíně jsme se na souboj se Dvorem připravovali. Jeli jsme tam s tím, že pro vítězství uděláme všechno. Bylo to pro nás buď, a nebo. Měli jsme sice i štěstí, ale to k tomu patří. Každopádně si stojím za tím, že systém kvalifikace a baráže by měl být nastavený jinak.
„Systém kvalifikace by podle mě měl být nastavený jinak."
Máte tedy v hlavě systém, který by mohl fungovat?
Když jsem v osmnácti postupoval s Brodem, hrála se prolínací baráž, které se účastnili tři vítězové druholigových skupin a dva poslední týmy z první ligy. To by podle mě byl férový způsob. Případně přímý sestup a přímý postup s tím, že o postupujícím by rozhodla kvalifikace. V té bych ale přidal ještě jedno kolo zápasů každý s každým systémem doma a venku. Jak už jsem říkal, v současném formátu vám může jedna třetina pokazit celou sezonu.
Je fakt, že formát prolínací baráže fungoval před pár lety i v extralize a podle mě obstojně.
Je to tak. Další věc je ta, že my letos sice máme šanci hrát o postup, ale s týmem, který nebyl nejhorší. Hrajeme proti Šumperku, který skončil čtvrtý nebo pátý od konce. To podle mě není pro druholigistu košér. Všichni máme jiné rozpočty a jiné podmínky. Kdyby Ústí a Šumperk spadly rovnou do druhé ligy, měli bychom možnost se na první ligu pořádně připravit a obhájit si to. To samé Šumperk a Ústí. Mohly by si ve druhé lize připravit podmínky, aby se o rok později vrátily přímou cestou zpět do Chance ligy. Systém přímého sestupu a přímého postupu by podle mě nutil všechny pracovat, což by bylo dobře.
Foto: Hanka Grundová, hctabor.com
Zpět k úspěšně zvládnuté kvalifikaci. Měli jste po výhře nad Novým Jičínem čas na oslavu?
Žádné velké oslavy neprobíhaly. Poděkovali jsme fanouškům, vyfotili se a pokecali. Pak se každý vydal domů a začal se připravovat na středu, kdy vypukne baráž.
Když už jste zmínil fanoušky, v Táboře sledovalo poslední utkání kvalifikace 4237 diváků. Masakr, co?
Je to něco neskutečného. Když jsme hráli o postup s Brodem, měli jsme štěstí, že jsme v play off narazili na Žďár nad Sázavou nebo Moravské Budějovice, což byly týmy vedle sebe, takže taky chodilo spoustu diváků. Na kvalifikaci proti Vsetínu taky přišla spousta lidí. Na Lapači jich bylo přes pět tisíc. Je úžasné, že teď můžeme něco podobného zažít znovu. Obrovsky nám to pomáhá a dodává spoustu energie. Fanoušci s námi jezdí i na venkovní zápasy. Stojím si za tím, že oni jsou naší velkou výhodou.
„Hrajeme proti Šumperku, který skončil čtvrtý nebo pátý od konce. To podle mě není pro druholigistu košér."
Co podle vás rozhodne barážovou sérii se Šumperkem?
Uvidíme, jak se to rozjede. My za sebou máme skvělé play off, kde jsme hráli dobré zápasy. Věříme si. Balvan odpovědnosti je teď na Šumperku. Oni jsou profesionálové a oni nám musí ukázat, jak to mají nastavené. My si to jdeme užít. Jdeme hrát a chceme postoupit, ale jak jsem řekl… Tíha odpovědnosti je na Šumperku. My máme kvalitu, soudržnost i skvělé publikum. To by nám mohlo pomoci. A hlavně hnací motor v tom smyslu, že chceme ukázat, že máme na to, abychom porazili šumperské profesionály.
Šumperk před startem baráže neodehrál zhruba měsíc soutěžní zápas. Dokážete si něco takového představit?
Nedokážu si to představit a představovat si to ani nechci, protože je to masakr. My jsme v play off a v kvalifikaci odehráli dobré zápasy. Věřím, že právě tohle bude naše pomoc. Podle mě se Šumperk za tu sérii ani nestihne dostat do tempa. My jsme mezi play off a kvalifikací stáli asi deset dní. I to bylo dost k tomu, abychom pak měli problémy se rozjet. Můžeš trénovat, jak chceš, ale tréninkem zápasy nenahradíš.
„Tíha odpovědnosti je na Šumperku."
Vy jste se letos vrátil domů do Havlíčkova Brodu jako soupeř. Jaké to bylo?
Musím přiznat, že to pro mě nebylo úplně jednoduché. Každý zápas jsem hodně prožíval, protože jsem chtěl být na straně vítězů. Lidé mi to naštěstí sežrat nedali, za což jsem rád a vážím si toho.
Ptali se vás během semifinálové série lidé v Havlíčkově Brodě, proč jste zvolil Tábor?
Nic takového neprobíhalo. Lidé v Brodě vědí, proč jsem šel do Tábora. Přejí mi to a vědí, že takový je hokejový život. O to snazší to bylo. Kdyby na mě pískali a řvali, bylo by to mnohem složitější. To se naštěstí nestalo.
Foto: bkhb.cz
Váš kamarád z Havlíčkova Brodu Luboš Voříšek před sérií řekl, že budete muset napsat všem v kabině. Napsal jste?
No skoro jo. (usmívá se) Komunikovali jsme spolu a mě to dost pomáhalo, abych do toho nebyl až tak vtažený a hrálo se mi volněji. Legrace byla, úsměv na tváři taky, takže paráda. Luboš za to pak dostal odměnu, takže musí být spokojený. (směje se)
Vážně?
Před zápasem měl na střídačce nachystaný nejoblíbenější nápoj. Krásně vychlazený. Takže COCA-COLA mu snad chutnala a snad byl na zápas o to víc natěšený. (směje se)
„Vrátit se do Havlíčkova Brodu jako soupeř pro mě nebylo úplně jednoduché."
V play off nastupoval za Havlíčkův Brod i Miroslav Třetina. Zahrál jste si tak proti svému dlouholetému parťákovi.
My jsme s Mírou v kontaktu skoro každý den, takže jsem věděl, že do toho půjde a že bude hrát. Svým stylem hry ukázal, že hokej hrát pořád může. Byl nejlepší na ledě. Samozřejmě jsme se pořád pošťuchovali a hecovali, to k tomu patří. Užil jsem si to a jsem rád, že jsem si s ním mohl ještě jednou zahrát, i když to bylo v jiném dresu, protože posledním zápasem asi ukončil kariéru.
Miroslav Třetina odehrál v sezoně jen pár zápasů. Přesto v play off Havlíčkův Brod táhl. To značí jeho hokejovou dlouhověkost, že?
Jednoznačně. Klobouk dolů před ním, jak dokázal v jeho letech hrát. Zápasů měl za sezonu minimum, ale vždy, když nastoupil, tak byl strašně znát. Dokázal dávat góly, připravovat šance… Byl nejlepším hráčem toho týmu.
To ale na druhou stranu není dobrá vizitka pro mladé hráče, ne? Když je dokáže převýšit veterán, který si střihne pár zápasů za sezonu.
Určitě to pro ně není dobrá vizitka. Mladí by si z Míry měli vzít příklad. Je to tak, že mladí by měli chtít být lepší než ti starší, ale to podle mě ve spoustě klubů nefunguje. Nechtějí hokeji tolik obětovat, a právě to je důvod, proč měl Míra kariéru, jakou měl. Hokeji vždy obětoval maximum. A i když teď už trénuje v Telči, tak se na zápasy dokázal vždy dobře připravit.
„Klobouk dolů před Mírou Třetinou, jak dokázal v jeho letech hrát."
Vy už v Táboře taky patříte mezi nejzkušenější a nejstarší hráče. Vnímáte to?
Popravdě nevnímám, protože ti mladí kluci mi dodávají energii a mladickost, takže si připadám jako jeden z nich, což mi pomáhá. Takže jako starší pán si nepřijdu, ale samozřejmě jím jsem. (směje se)
Výkonnostně ale zrajete jako víno. Letos jste v součtu základní části, play off a kvalifikace nasázel 50 gólů, což je vaše kariérní maximum.
Jsem za to moc rád. Popravdě jsem ani nečekal, že to takhle půjde. Je to ale samozřejmě taky zásluha mých spoluhráčů. Bez nich bych to nedokázal. Každopádně mě těší, že jsem dokázal potvrdit roli, se kterou jsem do Tábora přišel a že jsem týmu prospěšný.
Neměl jste během sezony nabídky z Chance ligy, když vám to tak pálilo?
Něco probíhalo, ale nakonec to nedopadlo, i když to bylo na spadnutí. Každopádně mi to nevadí. V Táboře jsem spokojený, je tu skvělá parta kluků a já si hokej tady užívám. Celou sezonu mám úsměv na tváří, protože se nám daří, takže super. Kdyby první liga vyšla, nebránil bych se jít někomu pomoct. Mohl bych si alespoň porovnat, jestli na první ligu ještě mám, nebo nemám. Tak či tak je pro mě priorita Tábor. Naplňuje mě to tady, a ještě snad dlouho naplňovat bude.
Je podle vás už Tábor, co se týče zázemí, připravený na Chance ligu?
Nerad takové věci hodnotím. Každý tým má zázemí nastavené podle sebe. Můžu říct, že nám tady nic nechybí. Máme vše, co potřebujeme. A jestli můžeme hrát z fleku první ligu? To uvidíme za čtrnáct dní. (směje se) Věřím, že jo.
Foto: bkhb.cz
Share on Facebook
