Dřív sahal po NHL, teď je manažer a hráč Bobrů. Bere to hodně energie, líčí Dvořák

Foto: hcvm.cz

V mládí měl našlápnuto k zajímavé kariéře. Draft NHL, juniorské mistrovství světa, ale pak návrat zpět do Evropy. Momentálně působí Petr Dvořák už třetí sezonu jako sportovní manažer druholigového Valašského Meziříčí a současně táhne tým i v čele kanadského bodování.

Začátek vaší kariéry vypadal velmi slibně. Už v 18 letech jste dostal příležitost prosadit se v extralize, jak jste to v té době vnímal?
Byl jsem strašně rád za tu šanci. Měl jsem dobrou sezonu v juniorech, chodil jsem na tréninky áčka a trenéři mně jednoduše dali šanci. Dodnes si vybavuju první zápas, bylo to na Kladně.

V roce 2002 si vás vybral Washington ve 4. kole draftu. Kolik chybělo k tomu, aby se z vás stal další český hráč NHL?
Kluci, kteří byli draftovaní, dobře ví, že ta hranice mezi podpisem smlouvy v NHL a farmou je opravdu tenká. Podepsali i horší kluci, než jsem byl v té době já. Následující sezonu ve WHL jsem neměl úplně špatnou, byl jsem pod dohledem skautů Washingtonu. První dva měsíce byly hrozně těžké, než jsem si na všechno zvykl, jak na odlišný herní styl, tak především na jazyk.

Po roce stráveném v kanadské WHL jste byl nominován na MS do 20 let. Po tomto turnaji žádné další nabídky nepřišly?
Už po dvacítkách to vypadalo, že se budu po konci sezony v Kanadě vracet do Evropy. Několik klubů o mě mělo zájem, ale nějakým, i poněkud záhadným, způsobem jsem se stal hráčem Třince a začal jsem tam. Moje osobní přání tenkrát bylo zůstat v zahraničí, ale nakonec jsem se vrátil do Česka.

Odehrál jste následně dva roky v první lize za Havířov a pak jste poprvé nakoukl do druholigového Valašského Meziříčí. O čtyři roky později jste dotáhl Bobry těsně před brány postupu do první ligy. To jste si v té době vytvořil takový vztah ke klubu?
Dva roky v Havířově nebyly z mojí strany moc dobré. Pak jsem se přes kamaráda Luďka Růčku dostal do Valašského Meziříčí a hned od prvního momentu se mi tady moc líbilo. Následně jsme to korunovali mistrovskou sezonou, což byla to nádhera. Plný stadion, skvělí fanoušci a všichni lidi se točili jen okolo hokeje. Tehdy se můj vztah ke klubu umocnil.

Následujících pět sezon jste odehrál v polské extralize za Krakov. Čím vás polský hokej nejvíc zaujal?
Hrála tam spousta cizinců a ti zvedali úroveň celé soutěže. Některá města byla opravdu hokejová, a to mě dost překvapilo, protože v Polsku je hokej, co se týče popularity, o něco níže než jiné a pro nás Čechy trošku překvapivé sporty.

Po návratu do Česka jste hrál sezonu ve druhé lize za Vsetín. Ta se vám bodově velmi povedla. Nelákalo vás přeci jen prosadit se ve vyšší české soutěži?
Ta sezona na Vsetíně nebyla asi z mojí strany úplně špatná. Play off bylo také parádní, i když jsem ho dohrával ve velkých bolestech, kvůli špatnému kolenu. Začal jsem řešit co dál a přišla nabídka z Valašského Meziříčí.

Udělal jste poněkud neobvyklý krok. Stal jste se sportovním manažerem a zároveň hráčem Bobrů, kteří v té době patřili k outsiderům...
Dostal jsem nabídku a velmi mě lákalo pomoci klubu se dostat o kousek výše, než těch několik let předtím byli. Hrálo tam roli více faktorů, proč jsem se tak rozhodl, ale ten nejdůležitější byl, že mi klub obrovsky přirostl k srdci. Už když jsem hrál v Polsku, tak jsem říkal, že se chci jednou vrátit.

Foto: hcvm.cz

V této pozici začínáte už třetí sezonu. Byl to z vašeho pohledu dobrý tah?
Jestli to byl dobrý tah, to ať posoudí jiní. Ale výsledky z posledních dvou sezon dokazují, že se to malinko zvedlo.

Dokázal jste stabilizovat klub a momentálně váš tým vede tabulku a vy kanadské bodování mužstva. Kolik úsilí a energie bere tahle dvojí pozice?
To, že klub dneska v rámci našich možností funguje, není jenom moje zásluha, já jsem přišel především proto, aby se zlepšila sportovní stránka klubu. Energie to bere opravdu hodně a lidé, kteří nerozumí chodu jakéhokoliv sportovního klubu, si to ani nedovedou představit. Těch detailů a věcí okolo je strašně moc a někdy je opravdu problém vypnout hlavu a soustředit se jenom na samotnou hru.

Nemyslíte si, že přítomnost manažera v kabině narušuje zdravou atmosféru v mužstvu?
Jelikož jsme malý skromný klub, který se snaží vytvářet, řekl bych, až takovou rodinnou atmosféru, tak nevidím problém v tom, že jsem i zároveň jeden z kluků v šatně.

Velice specifické musí být i soužití s trenérem. Kdo má hlavní slovo během zápasu?
S trenérem to máme jasně dané. Když je zápas nebo trénink, tak jsem normálně jeden z hráčů jako každý jiný a musím poslouchat. Samozřejmě po zápasech i před tréninkem spoustu věcí probíráme, zabýváme se různými detaily a především řešíme, jak různé věci zlepšovat. Vycházíme spolu moc dobře, což byl hlavní důvod, proč tady je zrovna pan Weintritt. Byl jsem přesvědčený, že to bude fungovat.

Dovolil jste si tedy někdy udělat něco, s čím kouč nesouhlasil, ale zároveň to musel respektovat?
Jako hráči se mi občas něco nelíbí a v zápalu boje nebo také v emocích určitě udělám nějaký posunek nebo něco takového. Každopádně během zápasu je trenér můj šéf a já to respektuju.

Pozice manažera ale není jen o sportovní stránce. Co dalšího jste se musel naučit, abyste byl schopný každodenně vést celý klub?
Musel jsem se naučit spoustu nových věcí, především různé administrativní věci mi dělaly ze začátku problémy. Ale jak už jsem zmínil, já jsem přišel hlavně kvůli sportovní stránce věci a díky tomu, že se znám se spoustou lidí z hokejového prostředí, můžu klubu pomoci.

Mají Bobři ambici postoupit do Chance ligy?
Momentálně ne.

Co vás na této práci nejvíc baví?
Hokej miluju a snažím se pro klub něco dělat. A když potom člověk vidí nějaký pozitivní výsledek jeho snažení, tak ho to nakopne zase dál. Někdy to opravdu není sranda, těch věcí, co se musí probírat a dělat, je hodně a někteří si to nedokážou představit, ale ta práce mě baví. Jediné negativum toho všeho je, že nemůžu trávit tolik času se svojí manželkou a svým téměř pětiměsíčním synem. A to mě strašně mrzí.

Jaké má klub vyhlídky do následujících let?
My jdeme sezonu po sezoně a teď asi neřeknu nic překvapivého. Velice bych si přál, aby hrálo co nejvíc našich odchovanců ve druhé lize.

Share on Facebook Share on Twitter

• 2. liga
• HC Bobři Valašské Meziříčí