Dolejš upřímně o konci ve Vítkovicích i Porubě. A co mu říká manželka?
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Daniel Dolejš byl dlouhé roky vítkovickou stálicí. Jenže každý příběh má svůj konec a stejně tak je tomu i v tomto případě. Osmadvacetiletý brankář sice chtěl v dresu Ridery pokračovat, klub se ale rozhodl jinak a rodák z Humpolce si musel hledat nové angažmá. Našel ho v Porubě a odhodlaně hlásí: „Chci co nejvíc chytat a pomoci týmu k nejlepším možným výsledkům."
Před nadcházející sezonou jste změnil a nezměnil působiště. Střídáte sice Vítkovice za Porubu, ale pořád zůstáváte v Ostravě. Už se v Ostravě cítíte být jako doma?
Je to tak, jak říkáte. Máme v Ostravě barák a cítíme se tu dobře. Když jsem skončil ve Vítkovicích, byl jsem zklamaný a musel řešit, co bude dál. Takže jsem rád, že přišla nabídka Poruby a že můžu zůstat v Ostravě a nemusíme se nikam stěhovat.
Ostrava je často prezentována jako město s vysokou koncentrací smogu a podobně. Na to už jste si zvykl, nebo jsou to přehnané představy?
Právě bych řekl, že jsou dost přehnané. Ten, kdo tu nebyl, tak asi Ostravu většinou vnímá negativně, ale nám se tady líbí, a i proto jsme se tu rozhodli usadit.
Kdy začalo být jasné, že s vámi Vítkovice pro budoucnost nepočítají?
Dozvěděl jsem se to už během loňské sezony, tak jsem měl dost času řešit, jakým směrem pokračovat dál. Loňská sezona se pro mě nevyvíjela tak, jak jsem doufal. Začátek nebyl ideální, respektive Aleš Stezka do toho vletěl parádně a já tím pádem ve Vítkovicích neměl prostor. Jezdil jsem chytat do první ligy, kde se mi nedařilo, což byly okolnosti, které hrály proti mně.
„Jsem rád, že přišla nabídka Poruby a že se nemusíme nikam stěhovat."
Byla pro vás loňská sezona nejtěžší v dosavadní kariéře?
Těžko se mi to hodnotí. Těžká byla v tom, že jsem věřil, že po delší době dostanu v bráně větší prostor, což nevyšlo. To mě mrzelo, ale nikomu to nezazlívám. Takový je hokej. Možná poprvé v kariéře jsem od trenéra cítil opravdovou důvěru. Alešovi každopádně vyšel začátek sezony, tak jsem chápal, že chytá on. Mrzela mě špatná komunikace ohledně působení v Šumperku. Trenér mi řekl, že do Šumperka nepojedu, ale dva dny na to jsem do Šumperka jel. To jsem nepochopil a nějakou dobu se z toho dostával. Asi i tohle se se mnou svezlo a asi i proto to v Šumperku nebylo výkonnostně ideální. Dá se říct, že dobrá byla až druhá polovina sezony, kdy mě nakoplo vědomí, že se mnou Vítkovice už dál nepočítají.
Foto: Lukáš Bajgar, hcporuba.cz
Psychicky jste se s průběhem loňské sezony srovnával jak?
Bylo to náročné. Hlavně ten Šumperk jsem bral těžce. Musel jsem se s tím vyrovnávat, přičemž jsem to moc nezvládl, a i proto moje výkony nebyly dobré, jak jsem řekl. Hodně mi pomáhal čas strávený doma s rodinou, kdy jsem si mohl odpočinout. Průběh loňské sezony mi totiž vzal na nějakou dobu chuť do hokeje.
„Trenér mi řekl, že do Šumperka nepojedu, ale dva dny na to jsem do Šumperka jel. To jsem nepochopil a nějakou dobu se z toho dostával."
Ve Vítkovicích jste každopádně odvedl během let spoustu dobrých služeb. Nečekal jste proto, že vedení klubu vás po nepodařené sezoně podrží?
Jak říkáte, věřím, že jsem v klubu něco odvedl. Mnohdy jsem i pokorně seděl na střídačce, byť jsem doufal, že budu chytat víc. Loni jsem se do brány dostal prakticky až v době, kdy jsem věděl, že se mnou Vítkovice dál nepočítají. Doufal jsem, že se budou rozhodovat na základě celého mého působení v klubu, ne na základě jedné nepovedené sezony, protože jsem ve Vítkovicích chtěl zůstat. Ale bohužel… Rozhodli se, jak se rozhodli, mají na to právo. Takový je hokejový život.
Když jsem sledoval reakce vítkovických fanoušků, řada z nich váš odchod nechápala. To musí těšit, ne?
Jasně, když vnímáte pozitivní reakce, vždycky vás to potěší. Na druhou stranu bych je nijak nepřeceňoval. Byly tam i reakce, které mě moc nechválily. I takový je hokejový život, patří to k tomu.
„Průběh loňské sezony mi na nějakou dobu vzal chuť do hokeje."
Postupně se s vámi ve Vítkovicích začala táhnout nálepka věčné dvojky. Kde jste k ní podle vás přišel?
Myslím, že hlavní zlom pro mě nastal s příchodem Patrika Bartošáka. Před tím jsme se s Filipem Šindelářem a Pavlem Kantorem pravidelně střídali. Když přišel Bartes, ocitnul jsem se na vedlejší koleji, ze které jsem se už nedostal. I když před loňskou sezonou jsem cítil, že by mohlo dojít ke změně, jenže bohužel…
Vždycky jste mi připadal jako slušný člověk, což je samozřejmě fajn. Nepotřeboval byste ale v určitých situacích ostřejší lokty?
Děkuju za váš názor. Myslím, že to tak je, alespoň manželka mi často říká, že bych ostřejší lokty měl mít. Jenže já to v sobě nemám. Jsem slušně vychovaný a věřím, že všeho lze dosáhnout poctivou cestou. Neumím za sebe až takhle moc kopat.
„Manželka mi často říká, že bych měl mít ostřejší lokty. Jenže já to v sobě nemám."
Možnost odejít z Vítkovic během let nebyla?
Řešila se asi dvakrát. Poprvé byl ve hře můj odchod jinam do extraligy, když byl v klubu Patrik Bartošák. On je výborný gólman a já věděl, že se přes něj do brány asi moc nedostanu. Podruhé se můj odchod řešil před dvěma lety, kdy jsem byl naťuknutý, jestli neodejít do Poruby. Nakonec jsem ale ve Vítkovicích ještě zůstal a pár zápasů v klubu přidal, za což jsem rád.
Foto: Petr Kotala, hc-vitkovice.cz
Máte jich v dresu Vítkovic na kontě 177, což vás řadí na úroveň Martina Pruska nebo Jiřího Trvaje.
No ježišmarja! To se poslouchá hezky, Martin Prusek a Jiří Trvaj jsou brankářské persony. Dá se říct, že vítkovické legendy. Když říkáte 177, tak to vychází nějakých dvacet odchytaných zápasů na sezonu, což není zase tak málo. Jsem za takový počet vděčný.
Berete podpis v Porubě jako restart kariéry?
Jednoznačně. Po letech, kdy jsem byl v extralize ve škatulce dvojky, chci v Chance lize co nejvíc chytat a pomoci týmu k nejlepším možným výsledkům. Vím, že jsou v Porubě velké ambice, vím i to, jak to v klubu chodí. Snad se mi bude dařit, pak uvidíme, co bude dál.
Kdybyste byl brankář, který Porubu vytáhne do extraligy, bylo by to hezké, co?
(usměje se). Bylo by to krásné. Je důležité mít sny, ale zároveň jdu do Chance ligy s velkým respektem. Ambiciózních klubů je v soutěži celá řada, takže nás nečeká nic jednoduchého. Právě naopak. Nikdo nám zadarmo nic nedá.
„Do Chance ligy jdu s velkým respektem."
Koneckonců ambice měla Poruba i loni, jenže ty zůstaly nenaplněny.
Přesně tak. Loni jsem Porubu favorizoval na postup do finále, což bohužel nevyšlo. Soutěž je hodně vyrovnaná a my musíme jít zápas od zápasu.
Co vám o síle porubského týmu napověděla přípravná utkání?
Jsem optimisticky naladěný. Máme silný útok i obranu a věřím, že i my s Ondrou Bláhou přispějeme svým dílem. Ale přípravné zápasy sezonu nevyhrávají. Musíme chytit začátek soutěže a od něj se odrazit.
Je podle vás z pohledu brankáře rozdíl mezi extraligou a Chance ligou?
Myslím, že ano. V extralize je víc šikovných hráčů, kteří chybu umí potrestat. Na druhou stranu… V Chance lize je taky dost šikovných hráčů a týmy se v ní podle mě dostávají mnohem víc do šancí. Soutěž není tolik svázaná taktikou. Už jsem v Chance lize pár zápasů odchytal, takže vím, že mě nečeká nic jednoduchého.
Delší dobu máte na masce cedník. Z recese?
Mám ho tam možná už od mládeže. V té době jsem přemýšlel, co si na masku dát. Moc se mi nelíbily ty běžné motivy. Například zeď nebo stopka, tak jsme jednou seděli s bráchou a on mi říká: Dej si tam cedník. Mně se to líbilo, a tak ho na masce od té doby mám.
Vnímáte sám sebe jako člověka, který si ze sebe umí udělat legraci?
Věřím, že jo, ale nechám to raději na hodnocení ostatních. (usmívá se)
Foto: hcporuba.cz
Share on Facebook
