Dobrovolnice o MS: Nečekala jsem, že budu česky mluvit víc než anglicky

Foto: Vladimír Koča

(KODAŇ, od našeho spolupracovníka) Na mistrovství světa v Kodani bylo k vidění mnoho českých fanoušků, ale nejen jich. V Royal Areně i přilehlém okolí byste našli i několik českých nebo slovenských dobrovolníků a dobrovolnic. Jednou z nich byla již zkušená dobrovolnice Barbora, která si tuto roli vyzkoušela také roku 2015 v Praze.

„V Dánsku jsem chvíli žila, do poslední chvíle jsem ale nebyla rozhodnutá, jestli pojedu, nebo ne. Napsala jsem jim až v únoru a vzali mě,“ vysvětluje.

Na otázku, proč si letos vybrala Dánsko, nehledala Bára odpověď dlouho. „Jak jsem říkala, nějakou dobu jsem tu žila. Mezitím mi Dánsko přirostlo k srdci, mám to tu opravdu moc ráda. A tak jsem si řekla, že sem pojedu i na hokej, který je také moje srdcovka.“

Bára měla svou práci především v media centru, kde se starala o novináře. „Směny jsme měli předem naplánované přes aplikaci, tři týdny před mistrovstvím jsem tedy věděla, co budu dělat.“ Mezi dobrovolníky, kteří se pohybovali právě v media centru, byly rozdělovány tři úkoly: a to v recepci, mixzóně a v kuchyni. „Osobně jsem nejradši byla v kuchyni, kde jsem vařila kávu a obstarávala banány.“

Mezi dobrovolníky dokonce kolovaly vtipy, že jde spíše o banánové a kávové mistrovství, nežli o to hokejové. „Mnohokrát jsme totiž nestíhali a spotřeba banánů a kávy byla obrovská. Všichni jsme samozřejmě rádi chodili do mixzóny, na recepci to pak bylo spíše jen o kopírování a tisknutí.“

Foto: Royal Arena, Copenhagen Media Center

Do hlavního města Dánska dorazil obrovský počet českých příznivců. „Český počet fanoušků na mistrovství mě překvapil. Nedovedla jsem si představit, že v Dánsku, v zemi, kde se mluví naprosto jiným jazykem, skoro nebudu používat angličtinu.“

Přítomnost svých krajanů poznala Bára na vlastní kůži. „Druhý den poté, co jsem přijela, jsem natěšená chvátala do arény, a pro sebe si zamumlala, aby mi někdo uhnul z cesty, a česky jsem mu vynadala. On se otočil a povídal, že já mu nadávat nebudu, což okořenil také pár peprnými slůvky. Byl to Čech.“

Slušný počet Čechů a také Slováků byl i mezi dobrovolníky. „Kolik nás bylo dohromady, nemohu přesně říct, ale myslím, že zhruba patnáct až dvacet, o kterých vím. Jinak dobrovolníků nás bylo tady v Kodani asi čtyři sta padesát.“

Organizátoři si své dobrovolníky hýčkali a prý se o ně starali velmi dobře. „Jídlo jsme měli zajištěné. Pokud jsme měli jednu směnu, měli jsme jedno teplé jídlo. Pokud dvě, tak byla jídla dvě.“ Ani s ubytováním neměla Bára problém. „To jsem si našla ve facebookové skupině dobrovolníků. Vůbec jsem nevěděla, ke komu jedu, ale paní, u které jsem nakonec bydlela, byla sympatická. Možná hlavně proto, že jsem ji ani moc nevídala, od rána do večera jsem totiž většinou byla na hokeji.“

A jestliže byl v okolí Royal Areny mnohokrát nápis The Heroes Are Coming, musel patřit právě dobrovolníkům, bez kterých by se žádná podobná akce, ať už hokejová, nebo jakákoliv jiná sportovní, určitě neobešla.

Foto: Roman Kučera

Share on Facebook Share on Twitter

• MS 2018