Debut proti bratrovi? Rozbily se mi brusle, vzpomíná smutně Harkabus

Foto: Karel Dvořáček, Sporty Ústí

3. června 2019, 10:53

Kateřina Kundertová

• Maxa liga
• Mládež
• Regionální liga juniorů
• J Ústí nad Labem

Slovan v regionální lize juniorů prošel bez větších problémů až do baráže o extraligu, kterou i přes změny v systému mládežnických soutěží a ztrátu motivace vybojoval. Tahounem byl Matěj Harkabus, jenž si za předvedené výkony vysloužil debut v první lize a přípravu s A-týmem Ústí nad Labem.

Matěji, jak s odstupem pár týdnů hodnotíte uplynulý ročník?
Z mého pohledu byla sezona delší než ta předchozí. Byla okořeněná vítězstvím, ale postup se nám ve finále nepovedl, což je smutné. Na druhou stranu s tím nic neuděláme. Byli jsme dobrá parta, hrajeme takhle druhým rokem, takže už jsme byli sehraní. V průběhu sezony jsme žádné problémy neměli, jenom na konci nadstavby jsme měli výpadek, když jsme prohráli tři zápasy za sebou. Hodnotím ale sezonu celkově kladně, nemám si na co stěžovat.

Vzhledem ke změnám v systému mládežnických soutěží: Kde jste hledali motivaci?
Pořád jsme žili tím, že budeme hrát baráž. Někdy v lednu, nebo kdy to bylo, vyšel ten článek, takže jsme trochu ztratili motivaci a přišly nějaké prohry. Chvíli jsme to rozdýchávali, hlavně po konci nadstavby, takže to tak i na tréninku vypadalo. Trenéři se s tím snažili něco udělat, takže nás nabudili na Brno s tím, že je pořád o co hrát a máme na to, abychom postoupili, když to předchozí sezonu nevyšlo.

V extralize se vrátí přímý postup a sestup. Změny také v mládeži »

Mohl byste být s motivací konkrétnější?
Říkali, že je extraliga ještě ve hře, takže jsme do toho zase šlápli. Pak se to zase uzavřelo, takže jsme motivaci už nehledali, ale přišlo vedení s nějakou svojí motivací, které jsme se chytli a šli si za tím. Psychicky jsme na tom byli špatně, protože kvůli něčemu celou sezonu trénujete, hrajete a pak vyjde pravidlo, že tam nemůžete hrát.

Nakonec ale v regionální lize přece jen nezůstáváte a budete hrát lepší soutěž, kde by měly být i Vsetín, Přerov a Havířov.
Z našeho pohledu je to určitě lepší, protože tam budou kvalitnější týmy a my uvidíme, jestli se s nimi vůbec můžeme porovnávat.

Jak jste byl spokojený se svými výkony?
Ze začátku jsme se trochu hledali, protože trenér zkoušel nové rozložení sestavy. První část jsme hráli proti slabším soupeřům, potom nadstavba už byla lepší, ale nejvíc se mi dařilo asi v baráži. Hráli jsme to víceméně na dvě lajny. Dařilo se mi gólově, za což jsem byl rád. V baráži jsem dal asi jedenáct gólů a v sezoně to bylo podobné. Byla období, kdy se mi nedařilo, ale většinou to šlo.

Foto: Helena Smetanová

V únoru jste debutoval mezi seniory. Jak se to celé seběhlo?
Asi čtyři nebo pět kluků jsme chodili s áčkem v průběhu sezony trénovat, protože měli nějakou marodku. Většinou jeden nebo dva kluci i hráli. V únoru mělo jet áčko do Jihlavy a já jsem si tam mohl zahrát proti bráchovi, ale na škodu se mi rozbily brusle, takže jsem nemohl jet. Musel jsem čekat, než mi Ústí dá nějaké brusle do konce sezony. Dostal jsem je někdy tři dny před Slavií, takže to vyšlo takhle.

Mrzely vás hodně rozbité brusle a ztracená premiéra proti bratrovi Tomášovi?
Byl jsem kvůli tomu smutný, stejně jako rodina, že to takhle nevyšlo. Nakonec jsem si to odehrál doma proti Slavii.

Jaký probíhal celý váš zápasový den?
Seběhlo se to normálně, nedělal jsem si z toho hlavu. Ráno jsme šli na trénink. Pořád jsem nevěděl, jestli budu nastupovat, ale pak mi řekl trenér, abych se večer hlásil. Šli jsme s kamarádem na oběd, volal mi táta, celkově jsem mluvil s rodinou a brácha mi psal, abych na sebe dával pozor a koukal za sebe. Snažil jsem se na to myslet. Když jsme šli na rozcvičku, všechna nervozita ze mě spadla, pomohlo mi i to, že jsme hráli brzo, někdy od čtyř hodin.

Probíráte s bratrem hodně hokej?
Radil mi hodně před prvním zápasem, ale jelikož je v Jihlavě, moc se nevídáme.

V čem byla první liga jiná od juniorky?
Určitě z pohledu taktiky, protože to byla hodně velká změna. Je to asi trochu více o hlavě a přemýšlení. Hráč musí mít rychlejší reakce a pořád oči za sebou, jestli tam někdo není.

Jak vás přijali starší hráči v kabině?
Kluci mi pomáhali a když se stala nějaká chyba, říkali, ať se to udělá lépe a dostávají se puky rychleji z pásma. Radili mi a říkali, ať nejsem nervózní, čímž mi pomohli.

Jaký máte momentálně program?
Teď mám letní přípravu s A-týmem, kde jsme čtyři junioři. Dva měsíce se připravujeme a dva bychom s nimi určitě měli jít i na letní část přípravy na ledě. Dál už nevím. To není v mých rukách. Teď bojuju o místo v sestavě pro první ligu.

Je pro vás první liga dospělých velká motivace pro další práci?
Určitě. Kdybych potom šel třeba zpátky na pár zápasů do juniorky, snažil bych se nějaké zkušenosti přenést tam. Už příprava bude mít velké plusy. Bude spoustu zápasů, takže je na co se těšit.

V čem se nejvíce liší juniorské a seniorské léto?
Příprava je určitě jiná. V áčku máme hodně tréninků na sílu nebo odraz, chodíme do posilovny a podobné věci. Osobně mi to vyhovuje více, protože je to příjemná změna. V juniorce se hodně běhalo, po startu, což mi moc nevyhovovalo. Máme tam dobrou partu, trenéři prokládají tréninky hrou, takže to není pořád něco dokola. Je to příjemné.

Foto: Helena Smetanová

Share on Facebook Share on Twitter

• Maxa liga
• Mládež
• Regionální liga juniorů
• J Ústí nad Labem