Byl jsem naměkko, říká Demel po návratu na Lapač. Ukončí kariéru?

Foto: Martin Pavlík, hc-vsetin.cz

Tomáš Demel je jednou ze vsetínských ikon. Byl u zisku tří ligových titulů, ale do srdcí fanoušků se zapsal zejména jako jeden z šestnáctky, která předtím dokázala vyhrát baráž s Ústím nad Labem. Ve vsetínském dresu strávil devět sezon a třikrát se stal nejlepším střelcem mužstva, i když byl ceněn především pro nezištnou černou práci. V pátek nastoupil na Lapači opět – tentokrát ovšem jako hrající trenér Jablonce nad Nisou v kvalifikačním boji o postup do WSM Ligy.

Tomáše Demla přivítalo skandování jak před zápasem, tak i po něm. Podal výkon, na jaký u něj bylo vsetínské publikum zvyklé, a po zásluze si odnesl cenu pro nejlepšího hráče hostí.

Tomáši, byl jste naměkko, když fanoušci začali na začátku utkání vyvolávat vaše jméno?
I na konci… Moc jsem se do Vsetína těšil. Mám tady spoustu kamarádů. Přijeli Lexa Jaškin, Roman Stantien, pan Štefl, pan Široký, no půlka Slovanu. Strávil jsem tady spoustu let a něco jsem pro tým odvedl. Je krásné, že jsem fanouškům zůstal v srdci, že mi to oplatili.

Do utkání jste nastoupili s defenzivní taktikou a ta vám dlouho vycházela, že?
No, ze začátku jsme se docela dobře bránili, ale říkal jsem klukům v šatně, že to bylo jako v utkání Barcelony se Sevillou. Držení puku bylo tak 80:20 pro Vsetín. My jsme ale absolvovali před dvěma dny těžký zápas s Havlíčkovým Brodem. Do baráže jsme chtěli postoupit, ale už to taháme na pár kluků a ještě máme nějaká zranění. Myslím, že opakovaným postupem do baráže jsme udělali něco jako malý zázrak. Ty síly se už ale opravdu hledají těžko.

Podruhé za sebou v baráži, to je skutečně dobrá práce. Už jste se s vedením bavil o prodloužení spolupráce nebo trénování na plný úvazek?
O tom se budeme bavit až po sezoně. Jako trenér se snažím o to, aby to klapalo týmově. Hodně sázím na dobrou partu. Máme tam kluky, kteří celou sezonu seděli, ale nebrblali, neřekli ani slovo, a pak v play off patřili k nejlepším, jako třeba Láďa Pulec. Góly dává třeba jenom jedna lajna, ale spousta kluků tady odvádí černou práci, makají na ně. Pěkně se nám to skloubilo a podle mě je to opravdu tím, že máme, řekl bych, zdravý tým.

Foto: Martin Pavlík, hc-vsetin.cz

Jak ovlivňujete spoluhráče jako trenér, který nestojí na lavičce, ale je s nimi na ledě?
Jsme domluveni s panem Cinibulkem. Něco málo řeknu klukům před zápasem, ale pak už to moc nevnímám, jenom občas k někomu něco prohodím. Na ledě se soustředím sám na sebe. Když začnu sledovat okolí, můj výkon totiž rapidně klesá.

Jako hrající trenér jste se moc nešetřil, hrál jste všechna oslabení. Váš ice time byl určitě nad 20 minut, že?
Nevím, jestli jsem tam byl tak dlouho, ale těch oslabení bylo dost a my máme rozdělené kluky jak na oslabení, tak na přesilovky. Vsetín nás tlačil, mají silné mužstvo, jsou dobří na puku, z toho ty fauly vyplynuly.

Dají se porovnat vaše střetnutí s Havlíčkovým Brodem a ve Vsetíně?
Doma jsme měli síly, tady nám pomaličku odcházely. Troufnu si říct, že Vsetín je přece jen o maličko kvalitnější tým. Ale v baráži nezáleží na tom, kdo je jaký hokejista. Podle mne rozhoduje srdce a to, kdo má víc vůle a bude víc chtít.

Slyšel jsem, že poslední barážový zápas právě proti Vsetínu by mohl být váš poslední jako hráče. Je to pravda?
Někdo mi říkal, že by se tak uzavřel kruh. Ale já jsem začínal s hokejem v Kopřivnici, takže by to nebyla tak úplně pravda. Nechávám to s otazníkem. Možná skončím, ale možná ještě ne. To budu řešit až po sezoně, nechci střílet od boku. Ale manželka by si to přála.

Je tedy možné, že se vrátíte zpět na Moravu?
My už jsme zařízeni v Březně, takže asi ne. Ale vzhledem k minulosti a k oslavám, jaké tady probíhají, by to asi schytala rodina. Uvidíme.

Share on Facebook Share on Twitter

• 2. liga
• HC Vlci Jablonec nad Nisou