Byl jsem maskot, fanoušek i trenér, směje se Jeřábek. Vyšel na Chopok, teď „Everest“?
Jakub Jeřábek
|
Foto: hcocelari.cz
Když se na něj podíváte, těžko byste poznali, že v březnu, po nešťastném střetu s Richardem Pánikem, utrpěl vážnou zlomeninu lýtkové i holenní kosti. Na návrat na led si přesto musí třinecký obránce Jakub Jeřábek ještě nějakou dobu počkat...
„Momentálně se naplno připravuju s kondičním trenérem v posilovně. Hojí se to dobře, ale těžko teď říct, kdy budu moct jít na led. Jdu týden po týdnu a uvidíme, nechci dělat žádné kraviny,“ prozrazuje 33letý bojovník, jenž další mistrovskou jízdu Ocelářů letos sledoval jen jako divák.
„Nejen divák, ale i maskot, fanoušek, trenér, všechno dohromady,“ usmívá se Jakub Jeřábek. „Koukal jsem zeshora a byl strašně nervózní, nejraději bych skočil na led. Cukaly mi nohy, kolikrát mi vylítla. Myslel jsem si, že se můžu rozběhnout a radovat z gólu, ale vůbec to tak nebylo. Nikomu bych to nepřál,“ líčí těžké chvíle během play off.
Oceláři zdolali Motor, Spartu i Dynamo až v rozhodujícím sedmém střetnutí, za nejsilnější moment považuje závěr poslední finálové bitvy. „Běžel nám zpomalený přenos a na maličké kameře jsme měli od videokoučů skoro živý. Když padl gól, ani jsme nevěděli, kdo ho dal, tak jsme běželi na střídačku a radovali se. To bylo skvělé!“
„Myslel jsem si, že se můžu rozběhnout a radovat z gólu, ale vůbec to tak nebylo. Nikomu bych to nepřál.“
Pochopitelně jej mrzelo, že si nervydrásající play off neužil na ledě, na druhou stranu jej těší, že se mohl víc věnovat svému synovi. „Snažil jsem se být s rodinou. Když jsem pak zahodil berle, tak jsem byl rád, že s ním můžu vyjet na kole, strávili jsme pěkné chvíle na dovolené a taky vycestovali za ségrou (házenkářka Markéta Jeřábková z dánského Ikast Håndbold, pozn. red.), což se nám loni nepodařilo,“ pokyvuje třinecký obránce.
Na začátku června absolvoval kontrolní rentgen a jelikož mu řekli, že všechno probíhá nad očekávání dobře, rozhodl se vyrazit s týmem i na soustředění do Nízkých Tater, kde trénoval podle individuálního plánu, a dokonce vyšel i na Chopok (2024 m n. m., pozn. red.).
Foto: Facebook HC Oceláři Třinec
„Klukům jsem říkal, že je v tom nenechám. Ale jen pokud pojede lanovka dolů. Jít dolů by bylo horší, hlavně ty otřesy. Na procházkách už jsem chodil do kopce, proto jsem se na to cítil. Noha je pořád citlivá, ale šel jsem sám svým tempem. Pocit, když jsem vyšel nahoru, byl suprový,“ hlásí.
V tu chvíli takový, jako by vyšel na Mount Everest. „Možná. Ale do něj mám ještě daleko. Jako Everest beru, že začnu zase hrát. Mojí osobní motivací je vrátit se, abych byl schopen podávat výkony jako dřív a dostat se zpátky na tu úroveň,“ říká odhodlaně.
„Jako Everest beru, že začnu zase hrát. Mojí osobní motivací je vrátit se, abych byl schopen podávat výkony jako dřív a dostat se zpátky na tu úroveň.“
Důležité je nyní zůstat trpělivý. „Člověk si říká, že by na bruslích něco zvládl, ale dokud noha nebude na nějaké úrovni, tak se nedá bavit o návratu na led. Musím se psychicky připravit na to, že už to nejde tak rychle, jak by člověk chtěl. Musím být trpělivý,“ potvrzuje Jeřábek.
Na suchu se zatím chystají také dlouhodoběji zranění útočníci Andrej Nestrašil s Martinem Růžičkou. „Martin má svůj plán, byl tady jen na chvíli. S Andym se vidíme v posilovně každé ráno, hodně se bavíme. On má hořejšek, já spodek, takže nemůžeme trénovat spolu, ale snažíme si předávat pozitivní energii,“ uzavírá plzeňský rodák.
Share on Facebook
