Bery je pořád stejný týpek, říká Koffer. O škole, Varech i telefonu od Dědka
Filip Koffer
|
Foto: Kateřina Pelikánová, hokejkv.cz
Třináct posil představily Karlovy Vary před novou sezonou. Mezi nimi několik cizinců, ale taky mladší hráče. O místo v útoku se s nimi bude prát i Filip Koffer.
Předloni v prosinci zazněla nečekaná zpráva: „Karlovy Vary vyměnily kapitána.“ Tomáš Vondráček šel do Pardubic za Filipa Koffera, o deset let mladší křídlo. Mládežnického reprezentanta teď čeká v Energii čeká už třetí sezona, ve které by měl potvrdit svoje kvality.
Jak na tehdejší výměnu vzpomínáte?
Nečekal jsem to. Pan Dědek mi volal o půl desáté večer, s přítelkyní jsme byli doma… Bylo to těžké pochopit, v Pardubicích jsem hrál odmalička. Ale když si to vezmu zpětně, bylo dobře, že se to stalo. V Dynamu je sestava našlapaná a šance hrát tam stabilně extraligu by byla malá. Pro můj hokejový rozvoj bylo jedině dobře, že jsem zamířil do Karlových Varů. Oblíbil jsem si je. A taky po životní stránce je to fajn, v okolí krásná příroda.
Co vaše loňská sezona?
Týmově to bylo nahoru-dolů. Měli jsme dobrý začátek, pak jsme byli v krizi, ale sezonu bych hodnotil průměrně, nebo spíš neúspěšně, protože naším cílem bylo čtvrtfinále. To se nám nepovedlo, takže bych to hodnotil jako neúspěšnou sezónu. A z mé stránky to bylo taky ještě trochu rozkoukávací sezóna – nebylo to tak, že bych vyloženě vyčníval. Hledal jsem si roli, měnili se trenéři… Ke konci to bylo takové hektické, ale myslím si, že jsem se zas o něco zlepšil a můžu na tom stavět.
„Bylo to těžké pochopit, hrál jsem tam odmalička.“
Přišlo hned 13 posil. Tým se každý rok dost mění, to je asi náročné, ne?
Jo, to vidíte třeba v NHL, že úspěšné týmy jsou nějakých pár let pospolu a budují vítěznou mentalitu – znají se fakt do detailu, vědí, co druhý hráč udělá. Může to pomoct. Zas na druhou stranu máme teď nejvíce cizinců, co Karlovy Vary kdy měly. A jak na to koukám, jsou to fakt kvalitní hráči. Mohli by pomoct, navíc máme dobře poskládaný tým – mladou a střední generaci i kluky v tom nejlepším věku.
V Karlových Varech se buduje prakticky nové jádro už od chvíle, kdy přišel Dominik Frodl…
Dá se říct, že se to změnilo s příchodem nových majitelů. Chtějí Vary posouvat výš a výš, přišel Frodo, přišli kvalitní noví obránci i útočníci, které taky nebylo jednoduché podepsat. Je to jedině dobře pro karlovarský hokej, že fanoušci uvidí takové hráče. Já doufám, že to potvrdíme výsledky.
Filip Koffer | Foto: Markéta Křížová, hc-kometa.cz
V třiadvaceti letech už byste měl do střední generace karlovarského celku patřit. Jakou si chcete urvat roli v týmu?
Přijmu roli takovou, jakou mi trenéři dají. Kdyby po mně chtěli, abych dal 40 gólů, asi to nezvládnu lusknutím prstu. (usmívá se) Ale cítím se dobře v roli pracanta, jsem na černou práci. Chtěl bych mít skvělý pohyb, dobře napadat, odvádět pro kluky poctivý hokej. Chci pomáhat naším nejlepším útočníkům, aby byli v komfortní situaci, vytvářet jim servis.
„Cítím se dobře v roli pracanta, jsem na černou práci.“
S novým manažerem Jiřím Kalousem jste nějaký rozhovor vedli?
Jen předsezonní pohovory s trenéry. A to bylo spíš o tom, jaké jsou naše silné stránky, jaké slabší, abychom na tom mohli pracovat. Chceme dojít minimálně do čtvrtfinále.
Už dříve jsme se spolu bavili o karlovarských posilách…
Je to tak, vypadají dost dobře. Janis Jaks je jeden z nejlepších obránců, se kterými jsem se zatím v kariéře potkal v jednom týmu, stejně tak Tarmo Reunanen. Ale nevypichoval bych jenom je. Všichni můžou náš tým posunout. Konkurenci v týmu máme dobrou, motivuje nás to všechny do další práce. Chci být profík.
„Chceme dojít minimálně do čtvrtfinále.“
Kromě cizinců přišli o něco starší Šalda, Šik, Kern a Šír. Ale taky oproti vám mladší David Moravec a Robin Sapoušek. Zvládnou přechod do dospělého hokeje?
Myslím, že zvládnou. Když si pamatuju, jak jsem se vracel z kanadské juniorky do áčka, bylo to náročné – hráči byli silnější, bylo to víc o taktice než v juniorce, kde se tak trochu jenom lítalo. Ale doufám, že se chytnou a že jim to půjde co nejlíp.
Docela dost hráčů Energie má zkušenosti z reprezentace, ať už mládežnické nebo dospělé…
Je to tak. Když si vybavím zkušenosti třeba z MS juniorů, určitě vás to v kariéře posune, hrajete kvalitní zápasy ve vysokém tempu. To může být další takový plus pro nás.
Ondřej Beránek už přispíval do kasy za vyhrané mistrovství?
Určitě tam něco bude mít v sazebníku. (usmívá se) Ale Bery je super. On je sice mistr světa, ale vůbec se nezměnil. Pořád si chodí střílet jeleny, střílet divoký prasata a je sám sebou. Mám radost, jaký úspěch se mu povedl. Ale vůbec to na něm není poznat, že by chodil na zimák nějaký namachrovaný, to vůbec. Pořád stejný týpek…
„Pořád si chodí střílet jeleny, střílet divoký prasata a je sám sebou.“
Zatímco on bojoval v národním týmu, vy jste se přihlásil na vysokou školu. Co vás k tomu vedlo?
Uvědomil jsem si, že od chvíle, kdy jsem skončil střední školu, tak jsem jen přišel z tréninku a buď jsem sednul k PlayStationu, anebo se válel a neměl jsem žádnou náplň. A pokud mi končí trénink v poledne, v jednu můžu být doma a pak je celé odpoledne volné. Takže si můžu dát svůj oblíbený odpočinek po obědě a klidně dvě hodiny dělat něco do školy, než abych ten čas promarnil. Můžu ho vyplnit daleko líp, než jsem ho využíval doteď.
Studovat budete dálkově?
Ano, je to na vysoké škole Ambis, obor Ekonomika a management podniku – se zaměřením na sportovní management. Asi by mě bavilo u sportu zůstat i po kariéře – hokej mě opravdu naplňuje, takže bych se kolem něj určitě chtěl motat. Jen ještě přesně nevím, jakým směrem bych se chtěl vydat.
„Budu pár hodin dělat něco do školy, než abych čas promarnil.“
Přes léto bydlíte v Pardubicích a jezdíte individuálně trénovat na led do Prahy, ale co v sezoně? Jak vnímáte zápasy s Dynamem?
Je to takové zvláštní. Ale těším se, vždycky si moc přeju vyhrát. Jen se mi moc nelíbí, že budu muset vypisovat nějaké peníze do kabiny. (usmívá se) Už je potřebujeme porazit, loni se nám to nepodařilo, uvidíme letos.
Proběhne i nějaké špičkování? Emoce v zápase máte rád, umíte být nepříjemný.
Určitě tam něco padne. Ale za dvě a půl sezony se tým obměnil, tak nevím, jestli budu pokřikovat zrovna na Červenku… (směje se) Nevím, co bych mu řekl. „Kolikrát jsi vyhrál mistra světa?“ Proti zkušenějším hráčům něco vymyslet, to je těžký. Kolikrát řeknou jedno slovo, na které už není odpověď. Budu si někoho muset najít někoho z vrstevníků.
Share on Facebook
